Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 30/2023-48
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupený JUDr. jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
fakticky anonymizována dvě slova, u své matky jméno celé jméno žalované
o zaplacení 13 472,32 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 700 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 140,99 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 845,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 653,33 Kč a částky 3 631,33 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 700 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 140,99 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 845,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 653,33 Kč a částky 3 631,33 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou došlou soudu 8. 12. 2022 (návrh na vydání webová adresa) domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 9 840,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 840,99 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 845,65 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 9 653,33 Kč, dále částku 3 631,33 Kč a náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedla, že dne 9. 5. 2020 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO (dále jen původní věřitel) v písemné formě Smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru (dále jen smlouva). Na základě smlouvy uzavřela žalovaná finanční hotovost 12 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště a spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 10 302 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli 22 302 Kč. Zavázala se přitom uvedenou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč, když splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu Smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1.odstavci 1.strany Smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 9. 7. 2021. Žalovaná do žádosti o úvěr uvedla základní údaje o sobě, okolnosti vypovídající o její finanční situaci, o zaměstnání, ostatních finančních závazcích,výši měsíčních příjmů, měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou uvedeny i doklady, které žalovaná předložila k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Na základě žádosti, kterou žalovaná stvrdila vlastnoručním podpisem, tedy žádosti o úvěr, s odbornou způsobilostí byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. Původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru s ohledem na výši úvěru, kterou jí poskytl. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas uhradila pouze 4 300,1 kč, která odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé splátky resp. úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, dle Předpisu splátek tvořícího přílohu číslo smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka 2 159,01 Kč na smluvně sjednané příslušenstvím byla alokována částka ve výši 2 141 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 180 001,99 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 9 840,99 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 8 161 Kč. Od 10. 7. 2021 je z důvodu, že původní závazek nebyl původním věřitelem zesplatněn, žalovaná v prodlení a v důsledku prodlení vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4.odstavcem 1.strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 byla v souvislosti s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 7. 2022 postoupena předmětná pohledávka za žalovanou na žalobkyni, což se stalo účinným k 28. 7. 2022. Jakkoli celková pohledávka za žalovanou měla činit včetně sankčních poplatků a dalších nároků 29 314,19 Kč, rozhodla se žalobkyně ve prospěch žalované vymáhat jen nesplacenou jistinu 9 840,99 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 773,83 Kč, nesplacený oplatek za poskytnutí úvěru 4 744,50 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 899,79 Kč a nesplacený inkasní poplatek 1 742,88 Kč, dále postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků 1 492,33 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 845,65 Kč od 10. 7. 2021 do 14. 7. 2022 pokutu 3 631,33 Kč. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky tj. od 29. 7. 2022 z jistiny ve výši 9 840,99 Kč. Žalovaná přes předžalobní upomínku ze dne 21. 11. 2022 ničeho dosud neuhradila. Uvedenou smluvní pokutu shora požaduje žalobkyně pouze z nesplacené jistiny 9 840,99 Kč od 1.dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru tj. od 10. 7. 2021 do 14. 7. 2022 a smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo.
2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se k soudu dostavila a soud tak věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně.
3. Žalovaná se k žalobě u jednání soudu vyjádřila tak, že je pravdou, že si vzala půjčku a že jí uzavírala se zástupkyní původního věřitele u žalované doma v bytě.
4. Z knihy České pošty z 23. 11. 2022 osud zjistil, že advokát žalobkyně podal k poštovní přepravě doporučené psaní pro žalovanou.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 5. 2020 soud zjistil, že jí za předchůdkyni žalobkyně uzavírala jméno příjmení se žalovanou s tím, že věřitel se zavázal žalované poskytnout 12 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit úrok 1 155 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč, za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti poplatek 2 160 Kč, celkem 22 307 Kč s dobou trvání úvěru 14 měsíců se závazkem po 14 měsíců splácet po 1 593 Kč s tím, že první splátka je do měsíce od podpisu smlouvy. Dále je zde upravena smluvní pokuta, pokud nezaplatí dlužník jakoukoliv splátku, je povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky ohledně níž je v prodlení. Dále jsou zde upraveny náklady a jejich výše, které vzniknou v souvislosti s upomínáním dlužných splátek a oznámení o vymáhání inkasním pracovníkem a ceny za takto vynaložené náklady. Příloha číslo smlouvy obsahuje předpis splátek.
6. Z formuláře po standartní informace o spotřebitelském úvěru z 9. 5. 2020 soud zjistil, že tuto listinu žalovaná podepsala, listina obsahuje výši úvěru 12 000 Kč a další údaje o době úvěru na 14 měsíců, celková částka k zaplacení je 22 307 Kč, úvěr je úročen 15 % p.a. a RPSN činí 272,44 %.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, dodatku k ní, příloh a rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a části přílohy k této smlouvě soud zjistil, že rámcová smlouva byla podepsána původním věřitelem jako postupitelem 4. 4. 2022 a žalobkyní jako postupníkem 22. 3. 2022, dílčí smlouva byla podepsána původním věřitelem 21. 7. 2022 a žalobkyní 28. 7. 2022 a v příloze je pod číslo obsažena postupovaná pohledávka za žalovanou.
8. Z žádosti žalované o úvěr z 9. 5. 2020 soud zjistil, že jí sepisovala zástupkyně původního věřitele jméno příjmení a podepsala ji žalovaná. Uvedla, že má invalidní důchod ve výši 4 528 Kč, měla předložit oznámení o invalidním důchodu a výpis z bankovního účtu a usnesení soudu o dědictví, z čehož jí má plynout 3 000 Kč měsíčně bez bližšího vysvětlení. Celkové měsíční příjmy má 7 528 Kč, použitelný měsíční příjem 5 528 Kč, za bydlení hradí 1 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady 1 000 Kč, celkové měsíční výdaje má 2 000 Kč. Je svobodná, bydlí u rodičů. Vzdělání má základní a rovněž uvedla číslo svého bankovního účtu.
9. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 28. 7. 2022 z účtu žalobkyně na účet právního předchůdce žalobkyně dne 28. 7. 2022 došla blíže neuvedená částka v souvislosti s úplatným postoupením pohledávek.
10. Z oznámení o postoupní pohledávky z 4. 8. 2022 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky smlouvou z 28. 7. 2022.
11. Z výzvy před podáním žaloby z 21. 11. 2022 soud zjistil, že advokát žalobkyně příjmení jméno příjmení vyzval žalovanou k zaplacení 29 262,35 Kč s přísl. nejpozději do 1. 12. 2022 s upozorněním na možnost podání žaloby a vznik dalších nákladů.
12. Z knihy České pošty z 8. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně podala k poštovní přepravě doporučené psaní pro žalovanou a podle časové souvislosti - viz bod 10, šlo o informaci žalované o postoupení pohledávky.
13. Ze splátkového kalendáře předloženého žalovanou soud zjistil, že představuje jakýsi sešítek, kde jsou políčka pro vyplnění na termín platby, vybranou splátku, zůstatek a podpis. Jako obchodní zástupce je uvedena jméno příjmení, půjčeno bylo 12 000 Kč, celková dlužná částka 22 302 Kč, 14 splátek, placeno bylo 10. 5. 1 600 Kč, zůstatek 20 702 Kč; dále bylo placeno 19.6 1 000 kč, zůstatek 19 702 Kč; dále bylo placeno 20. 7. 1 000 Kč, zůstatek 18 702 Kč; naposledy pak 19.10 700 Kč, zůstatek 18 002 Kč.
14. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že žalovaná zavřela smlouvu o zápůjčce a probíhalo to tak, že jméno příjmení, která smlouvu uzavírala za předchůdce žalobkyně, byla u ní doma. Žalovaná jí řekla, že má invalidní důchod druhého stupně a předložila o tom doklad, potom paní chtěla vědět kolik platí za nájem, tak jí předložila doklad o nájemném a pak se jen ptala, kolik jich bydlí v bytě. Nic víc po ní nechtěla. Žalovaná částečně splácela v hotovosti při návštěvách paní příjmení, ale pak se přestěhovala ke své mamince, paní příjmení to neřekla, ani to nenahlásila společnosti. Nejprve totiž chtěla splatit právnická osoba anonymizováno půjčku, kde má zaplatit ještě cca 11 000 Kč. Žije u své matky, má jediný příjem – invalidní důchod cca 5 700 Kč.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce shora specifikovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaná zaplatila v hotovosti při návštěvách osoby zatupující původního věřitele dne 10. 5. 1 600 Kč, 19.6 1 000 Kč, 20. 7. 1 000 Kč a naposledy pak 19.10 700 Kč (celkem 4 300 Kč).
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Bylo prokázáno, že se právní předchůdce žalobkyně zabýval zkoumáním úvěruschopnosti velice povrchně, podle názoru soudu nezodpovědně a nedostatečně. Osobě, která disponuje základním vzděláním, má velice nízký invalidní důchod 4 528 Kč jako jediný zdroj příjmů, a která rozhodně nemohla mít tak nízké reálné náklady, jak žalobkyně vyhodnotila či se s údaji, které o tom vyplnila do žádosti o úvěr spokojila, nebyla prověřena dostatečně a již v okamžiku poskytnutí úvěru se jevila jako velice rizikovou osobou z hlediska vrácení úvěru. Sama žalovaná přiznala, že má další úvěr, jehož splácení dala přednost před předmětným úvěrem. Žalobkyně nedoložila žádné důkazy, které měla údajně zástupkyně předchozího věřitele při hodnocení žádosti o úvěr si nechat předložit, jako např. výpis z účtu žalované, z něhož by bylo patrno, jaké jsou pohyby, příjmy a výdaje žalované, jakož i usnesení soudu o dědictví jako zdroj dalšího měsíčního příjmu, které nebylo nijak blíže specifikováno ani ozřejměno. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalobkyně v otázce výdajů žalované činila pouze povrchní zjištění o měsíčních výdajích v podobě 1 000 Kč za bydlení a energie a 1 000 Kč za dopravu, jídlo a osobní nálady, čemuž lze velice ztěží v roce 2020, kdy byly tyto údaje vyplněny, uvěřit z hlediska deklarované výše. Již jen u jídla se jeví takový měsíční výdaj jako neodpovídající. Nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
23. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 12 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Přitom je třeba zohlednit, že žalovaná již částečně plnila celkem v částce 4 300 kč, takže k zaplacení, resp. vydání obohacení zbývá částka 7 700 Kč. Pakliže 19. 10. 2020 zaplatila naposledy (poté už neplatila), od 20. 10. 2020 je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 7 700 Kč spolu s úroky z prodlení 8,25 % ročně od 20. 10. 2022 a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně k datu vyhlášení rozsudku požadovala celkem 25 245,24 kč, avšak soud jí přisoudil 9 373,93 Kč. Byla tak úspěšná do 37,13 %, neúspěch činil 62,87 %. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by tak právo na náhradu měla žalovaná proti žalobkyni, ale žalovaná se náhrady nákladů řízení vzdala a tomu odpovídá výrok III. o náhradě nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.