Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 171/2023-58
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 535 015,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 481 743,56 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 481 743,56 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky 53 271,57 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 460,20 Kč od datum do datum, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 792,53 Kč od datum do datum, 12,99 % ročním úrokem z částky 529 347,13 Kč od datum do zaplacení, s 15 % zákonným ročním úrokem z částky 47 603,57 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 52 700,49 Kč, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 481 743,56 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 481 743,56 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 53 271,57 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 460,20 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 792,53 Kč od [datum] do [datum], 12,99 % ročním úrokem z částky 529 347,13 Kč od [datum] do zaplacení, s 15 % zákonným ročním úrokem z částky 47 603,57 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 52 700,49 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 535 015,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 792,53 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaného úroku ve výši 11 460,20 Kč za období od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 529 347,13 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 529 347,13 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 509 086 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,99 % ročně a platit poplatky dle platného ceníku. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni datum Smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Jistina sestává z částky 529 347,13 Kč.
2. Usnesením ze dne 23. 6. 2023 č. j. číslo jednací a ze dne 4. 9. 2023 č. j. číslo jednací, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a uvedla jakou celkovou částku žalovaný na předmětný úvěr čerpal a jakou částku k dnešnímu dni uhradil.
3. K tomu žalobkyně doplnila, že žalovaný za celou dobu trvání závazku na předmětný úvěr uhradil celkem 27 342,44 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, výpisem z CBCB a kontrolou historie v interních evidencích klientů. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 20 685 Kč, což pracovník banky zkontroloval náhledem na účet klienta. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 0 Kč. příjmení stanovila životní výdaje žalovaného na základě jím sdělených dat v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 9 487 Kč. Žalovaný uvedl, že má splátky ve výši 1 500 Kč, banka nahlédnutím do CCB a vlastních systémů, zjistila, že v době uzavírání smlouvy měl žalovaný úvěr u právnická osoba se splátkou 6 194 a tento byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován a dále měl úvěr mimo právnická osoba se splátkou 1 166 Kč. Splátka nového úvěru činila 7 712 Kč, nové splátkové zatížení pak činilo 9 212 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů, klientovi zbylo 11 473 Kč na pokrytí životních nákladů.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005 ).
6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba a žalovaný, uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru k účtu č. bankovní účet, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 509 086 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 12,99 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 7 712 Kč nejpozději do datum. Podle čl. 2 smlouvy žalobkyně poskytla prostředky za účelem splacení předchozího úvěru žalovaného u právnická osoba, a to ve výši 409 086 Kč a přebytek byl žalovanému poskytnut k použití dle vlastního uvážení (ze smlouvy o úvěru ze dne datum). Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl příjem ve výši 20 685 Kč, výdaje na nájem ve výši 5 000 Kč měsíčně a splátky mimo právnická osoba ve výši 1 500 Kč (z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum). Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že výše měsíčního příjmu žalovaného odpovídá částkám uvedeným ve výpisech, dále soud zjistil, že dne datum byla žalovanému vyplacena půjčka ve výši 10 000 Kč od právnická osoba anonymizována dvě slova a ve dnech datum a 13. 12, 2021 nebyl proveden trvalý příkaz (nájem ve výši 5 000 Kč), neboť byl nedostatek peněz na účtu (z Výpisů z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne datum výzvu k úhradě dluhu ve výši 27 807 Kč adresovanou žalovanému nejpozději do datum (z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum). Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o okamžitém zesplatnění úvěru (z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne datum). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1 2023, s účinností ke dni datum (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum). právnická osoba oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou; výzva byla odeslána žalovanému dne datum (z Předžalobní upomínky ze dne datum).
7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb. ) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
17. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
18. V projednávané věci předchůdkyně žalobkyně zjišťovala pouze příjmy, nikoliv výdaje žalovaného. Průměrný příjem žalovaného u zaměstnavatele nemocnice právnická osoba za období šesti měsíců před poskytnutím úvěru (za měsíce září 2018 až únor 2019) činil 20 633 Kč měsíčně. V době poskytnutí předmětného úvěru měl žalovaný u právnická osoba úvěr, který byl tímto novým úvěrem zkonsolidován, a to ve výši 409 086 Kč. Žalovaný měl ještě další úvěr u jiné společnosti než právnická osoba se splátkou ve výši 1 166 Kč. Novém splátkové zatížení tedy činilo 9 212 Kč (původní činilo 7 712 Kč). V žádosti o úvěr uvedl žalovaný náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně a výdaje 0 Kč, což je nereálný údaj. Předchůdkyně žalobkyně životní výdaje žalovaného stanovila na částku 9 487 Kč měsíčně, bez ověření jejich faktické výše. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.
19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ .
20. Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku ve výši 509 086 Kč, kterou do dnešního dne zcela nevrátil, když uhradil toliko 27 342,44 Kč. příjmení 481 743,56 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ . Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 481 743,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 481 743,56 Kč od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 481 743,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 700,49 Kč, přičemž tato částka představuje 80,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,04 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 26 751 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 535 015,13 Kč sestávající z částky 10 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 280 Kč ve výši 6 778,80 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.