Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 111/2022-170
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 7 slov adresa
o zaplacení 357 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 180 589 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna žalobci zaplatit částku 176 411 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, částku ve výši 2 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum za každý měsíc do vynesení rozsudku a úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 180 589 Kč od datum do datum.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 18 456 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 180 589 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna žalobci zaplatit částku 176 411 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, částku ve výši 2 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] za každý měsíc do vynesení rozsudku a úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 180 589 Kč od [datum] do [datum]. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 18 456 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 357 000 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení ve stadiu prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi. Žalobce je poškozeným, jedním z desítek oznamovatelů trestné činnosti tzv. kauzy„ anonymizováno“, kdy při anonymizována tři slova byl žalobce přímo dotčen na svých základních právech, a byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi. Žalobce proto podal dne datum na Policii ČR trestní oznámení, které bylo vedeno u Obvodního ředitelství policie Praha 1 pod sp. zn. anonymizováno číslo. Nejprve byla kauza prověřována jako celek, následně byla rozdělena na 4 části a postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoliv bylo upozorňováno na nutnost posouzení celého jednání podezřelých komplexně. V průběhu prověřování Policií ČR nebyly skutečnosti tvrzené žalobcem řádně prověřovány, orgány společně nekooperovaly a nepředávaly si zjištěné informace. Následně byla věc usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 1. Oddělení hospodářské kriminality, z datum pod č. j.: anonymizováno číslo odložena, což bylo potvrzeno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Proti rozhodnutí o odložení věci podal žalobce spolu s dalšími poškozenými ústavní stížnost, na základě které Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv dle č. 8 odst. 1, čl. 9 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy orgány činné trestním řízení porušily zásady trestního řízení, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, usnesení působí povrchně, nekonzistentně, postup státního zastupitelství byl nedostatečný, formální a zaujatý a neodpovídal povaze, rozsahu a závažnosti projednávaných podezření, když věc byla roztříštěna mezi několik orgánů a tímto způsobem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti a prověřování v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů trpělo značnými průtahy, kterým neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Po vydání nálezu se však na přístupu Policie ČR nic nezměnilo, po dalších dvou letech věc byla stále ve fázi prověřování po dalších a dne datum byla věc Policií ČR opět odložena. Usnesení o odložení věci bylo obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 4 sp. zn. spisová značka z datum rozhodnutí zrušeno. Následovalo usnesení policejního orgánu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, ze datum, č. j.: anonymizováno číslo, který věc opětovně odložil. Toto rozhodnutí bylo znovu zrušeno Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 4, pod sp. zn. spisová značka, dne datum rozhodnutí, kdy v obou zrušujících rozhodnutích bylo uvedeno, že se policie neřídila nálezem Ústavního soudu ČR a pokyny dozorující státní zástupkyně. Poškození si stěžovali na průtahy řízení, když dne datum podali stížnost proti usnesení o odložení věci ze dne datum, na níž nebylo půl roku reagováno, proto dne datum podali stížnost na průtahy v řízení spolu s podnětem k výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství. Obvodní státní zastupitelství reagovalo přípisem z datum, kterým potvrdilo prodlení ve věci. Dne datum postoupila dozorující státní zástupkyně OSZ pro Prahu 4 materiál anonymizováno číslo (anonymizována dvě slova) na Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor obecné kriminality, pod sp. zn. anonymizováno číslo (anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova), za účelem vedení společného řízení pro podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin obchodování s lidmi. Následně Vrchní státní zastupitelství v Praze vydalo dne datum rozhodnutí rozhodnutí č. j. číslo jednací, kterým bylo zrušeno usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, SKPV OOK, 3. oddělení, ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, o odložení věci a bylo uloženo policejnímu orgánu dále pokračovat v šetření. Žalobce podal trestní oznámení před 11 lety a 8 měsíci, snažil se být ve věci aktivní, přesto dosud nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob ani ke kompenzaci žalobce v adhezním řízení. Činnost orgánů činných v trestním řízení byla totiž zaměřena především na snahu předat věc jinému útvaru, přičemž v důsledku tohoto přístupu se podezřelí a jejich obchodní společnosti během uplynulých 11 let zbavili veškerého majetku, získali prostor k odstranění důkazů a ovlivnění možných svědků. Ve věci bylo porušeno ústavou garantované právo žalobce na efektivní vyšetření trestné činnosti. Žalobce dále uvedl, že jako poškozený má status oběti zvlášť zranitelné, neboť se stal obětí zvlášť závažného trestného činu, kdy byl pracovně vykořisťován a nebyla mu uhrazena mzda ve vztahu, o kterém se domníval, že je vztahem pracovněprávním. Vyšetřování nebylo ukončeno ani po pěti letech od nálezu Ústavního soudu, žalobce tak ztrácí naději, že věc bude dořešena a pachatelé budou potrestáni, a že bude nastolena spravedlnost. Žalobce z důvodu zásahu do základních lidských práv nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním ve výši 17 000 Kč za každý rok nesprávného postupu (1416 Kč/měsíc), tj. za 11 let a 8 měsíců částku 198 333,30 Kč, navýšenou o 20 % pro chování žalobce spočívající v aktivním upozorňování na vady postupu v řízení a podávání stížností, dále navýšenou o 10 % z hlediska významu věci pro žalobce, neboť byl osobou poškozenou pracovním vykořisťováním a má status osoby zvlášť zranitelné. Další důvod pro navýšení o 50 % spatřuje žalobce v postupu orgánů činných v trestním řízení, kdy se orgány činné v trestním řízení na délce řízení podílejí ne pro složitost věci, ale v důsledku pochybení v jejich samotném postupu. Po zohlednění citovaných kritérií se žalobce domáhá odškodnění ve výši 357 000 Kč a vzhledem k tomu, že trestní řízení stále probíhá, požaduje odškodnění za průtahy až do okamžiku vynesení rozsudku. Žalobce závěrem uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne datum.
2. Žalovaná ve svém vyjádření ze datum uvedla, že neuznává žalobou tvrzený nárok. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne datum uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu vzniklou nepřiměřenou dobou prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, které je vedeno Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy pod číslo jednací. Jelikož tato žádost byla shledána částečně důvodnou, žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 40 000 Kč. Žalovaná nesporovala tvrzení žalobce, že celkovou délku prověřování trestního oznámení lze hodnotit jako nepřiměřenou, avšak namítala, že věc je skutkově náročnější, neboť v řízení vystupuje velké množství poškozených – cizinců, kteří podávají orgánům činným v trestním řízení značně neurčitá a obecná podání. Současně je v řízení předkládáno velký počet listinných důkazů. Věc je též právně složitá a k některým otázkám se vyjadřoval i Ústavní soud. Z procesního hlediska je zapotřebí řešit otázky spojené s dorozumíváním a dosažitelností poškozených žijících často mimo území České republiky. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako nižší, neboť žalobce nebyl nucen k práci, nebylo mu vyhrožováno, nikdo se na něm nedopouštěl agrese, nikdo neomezoval jeho pohyb, ubytování měl zajištěno, jeho pracovní doba byla od 08:00 do 17:00. Majetková újma představuje pouze dlužnou mzdu ve výši 36 750 Kč. Žalovaná dále uvedla, že výše požadované náhrady nemajetkové újmy není přiměřená. Žalobce se jako oznamovatel trestného činu přihlásil s nárokem na náhradu škody představující dlužnou mzdu ve výši 36 750 Kč, proto žalobci poskytnutá částka ve výši 40 000 Kč se jeví žalované jako přiměřená. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud z výše uvedených důvodů žalobu v plném rozsahu zamítl.
3. Z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:
4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce uplatnil u žalované dne datum nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 341 699,50 Kč z titulu nepřiměřené doby prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, jenž je Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy, vedeno pod číslo jednací.
5. Mezi účastníky není sporu, že dne datum žalovaná zaslala žalobci stanovisko, ve kterém uvedla, že délku řízení hodnotí jako nepřiměřeně dlouhou, uplatněný nárok uznala částečně důvodným a co do částky 40 000 Kč žalobce odškodnila.
6. Účastníci učinili nesporným, že žalobce byl dne datum částečně žalovanou odškodněn co do částky 40 000 Kč.
7. Účastníci učinili nesporným průběh řízení plynoucí z trestního spisu číslo jednací, jak jej popsal žalobce ve svém podání ze dne datum.
8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:
9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne datum, což bylo mezi účastníky nesporným.
15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z datum, stanovisko NS (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).
16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.
17. Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobci od datum, kdy žalobce podal trestní oznámení a ve vztahu k žalobci trvá doposavad, tj. 12 let a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení je zejména skutkově a procesně složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, naopak opakovaně upozorňoval na nečinnost orgánů činných v trestním řízení a snažil se věc urychlit, v postupu orgánů moci byly shledány mnohočetná období nečinnosti, značně nekoordinovaný postup, nadto celkově postup orgánů moci trpěl vadami, pro které byla jeho rozhodnutí rušena, a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. S ohledem na uvedený postup orgánů veřejné moci a s přihlédnutím k celkové délce řízení, jež činí 12 let a 3 měsíce a trestní řízení se stále nachází toliko v prvotní prověřovací fázi, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.
18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).
19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v dosavadní délce trvání 12 let a 3 měsíce, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 191 816,67 Kč, když vycházel z částky 17 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 417 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 17 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena na 17 000 Kč za rok.
20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složité. Soud skutkovou složitost spatřuje ve skutečnosti, že v řízení probíhají podání vysvětlení vyššího počtu poškozených. Řízení je složité i po procesní stránce, neboť poškozených je vyšší počet, jedná se o věc s mezinárodním prvkem s potřebou tlumočení a provádění dožádání. Do procesní složitosti je nutné započítat i počet stupňů zapojených do rozhodování, kdy do rozhodování byl zapojen i Ústavní soud. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod anonymizována tři slova) Stanoviska). Soud již nezohledňoval opakovanost projednání na více stupních, neboť byla často způsobena vadným rozhodováním nižšího stupně. Věc nebyla jednoduchá ani právní stránce, kdy docházelo k překvalifikování prověřované trestné činnosti, což komplikovalo i posuzování věcné příslušnosti. Za počet stupňů zapojených do rozhodování, složitost procesní, skutkovou i právní s mezinárodním prvkem soud snížil zadostiučinění o minus 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).
21. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel, naopak zdejší soud shledal, že žalobce se svým aktivním přístupem snažil zjednat nápravu, neboť žalobce byl stejně jako ostatní poškození právně zastoupen a činil společné úkony s dalšími poškozenými, byl v posuzovaném řízení aktivní, dotazoval se na stav formálními i neformálními prostředky, když podával i stížnosti na průtahy v prověřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů, který pokračoval i po poté, co věc byla řešena Ústavním soudem. S ohledem na citované, soud za chování žalobce zvýšil zadostiučinění o 5 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).
22. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení a zcela zásadně výrazně přispěl k celkové délce řízení. Postup orgánů činných v trestním řízení byl v již výše citovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález podroben kritice. Policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobené jejich nečinností. Ve věci došlo k nekoncepčnímu rozdělení věci při jejím prověřování a jednak i tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost opakovaně zrušena. Předně nelze odhlédnout, že ani po kritice Ústavním soudem nebyla ze strany OČTŘ zjednána náprava a k přehodnocení postupu ve věci, neboť jak vyplynulo z provedeného dokazování, opětovně došlo k vydání rozhodnutí s nedostatečným odůvodněním (viz usnesení státní zástupkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 z datum rozhodnutí, číslo jednací) a přestože posléze došlo k určitému posunu a věc byla řešena komplexně, avšak usnesením Policie ČR z datum byla věc znovu odložena a toto usnesení bylo dne datum znovu zrušeno s tím, že Vrchní státní zastupitelství v Praze ve věci konstatovalo„ ledabylý přístup OČTŘ“ a„ absenci účinného vyšetřování“. Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení je již na tolik zásadní, což je nutné promítnout do zadostiučinění. Soud proto zadostiučinění za postup orgánů veřejné moci zvýšil o 40 % (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), čímž zohlednil, že postup orgánů veřejné moci přispěl k celkové délce řízení vyšší měrou než složitost věci.
23. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 17 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky, zvýšil o 15 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 220 589,17 Kč. Tuto částku soud ponížil o 40 000 Kč, neboť co do této částky byl žalobce již žalovanou odškodněn. Ve zbývajícím rozsahu (176 411 Kč) soud žalobu neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.
24. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne datum. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od datum. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne datum, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem datum, žalovaná se tak dostala do prodlení dne datum (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jako by byl plně úspěšný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 16 456 Kč (výrok III.) Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč – usnesení Nejvyššího soudu ČR z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, replice žalobce k vyjádření žalované z datum a účast při soudním jednání dne datum. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze čtyř vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst. 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.
26. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.