Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 145/2022-54
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 28 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 400 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení a částku 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 100 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 9 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 701,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 927,80 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 5. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 600 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, částky 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 680,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 083,55 Kč, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 7 855,64 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 7 855,64 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 5. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 755,64 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 400 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení a částku 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 100 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 9 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 701,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 927,80 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 5. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 600 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, částky 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 680,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 083,55 Kč, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 7 855,64 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 7 855,64 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 5. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 755,64 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 3. 3. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalované. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč, to vše v 60týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 27. 4. 2021. Žalovaná nedostála své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradila pouze 3 600 Kč, poslední splátku uhradila dne 9. 6. 2020. Žalovaná tak zůstala žalobkyni dlužna jistinu ve výši 12 000 Kč, poplatky ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 927,80 Kč (tj. úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 4. 2021 do 7. 1. 2022), úrok z prodlení ve výši 701,25 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 4. 2021 do 7. 1. 2022), a dále úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupena žalobkyni.
2. Žalobkyně se dále po žalované domáhala zaplacení částky 10 100 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 1. 11. 2019, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Tato před uzavřením smlouvy nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalované. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč, to vše v 60týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 25. 12. 2020. Žalovaná nedostála své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradila pouze 7 900 Kč, poslední splátku uhradila dne 9. 6. 2020. Žalovaná tak zůstala žalobkyni dlužna jistinu ve výši 7 855,64 Kč, poplatky ve výši 2 244,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 083,55 Kč (tj. úrok ve výši 25,26 % ročně z částky 7 855,64 Kč od 26. 12. 2020 do 7. 1. 2022), úrok z prodlení ve výši 680,49 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 855,64 Kč od 26. 12. 2020 do 7. 1. 2022), a dále úrok ve výši 25,26 % ročně z částky 7 855,64 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 855,64 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupena žalobkyni.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“) a žalovanou byla dne 3. 3. 2020 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Dle čl. 1 smlouvy činila výše zápůjční úrokové sazby 32,15 % ročně, RPSN činila 206,15%. Dle čl. 1 2. smlouvy byla částka 12 000 Kč žalované vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
5. Dále bylo soudem z karty zákazníka k úvěru ve výši 12 000 Kč zjištěno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je od 18. 11. 2019 zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u právnická osoba jako prodavačka s čistým příjmem 12 553 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že má další příjem (bez bližší specifikace) ve výši 6 911 Kč měsíčně, žije s rodinným příslušníkem. Měsíční výdaje jsou 5 000 Kč na inkaso, 8 000 Kč na osobní výdaje, na splátky úvěrů 1 350 Kč. Po zaplacení výdajů jí tedy z příjmu zbývá 5 114 Kč měsíčně. Žalovaná zaškrtla, že právní předchůdkyni žalobkyně doložila pracovní smlouvu, SIPO a bankovní výpisy. Žalobkyně však soudu tyto dokumenty nedoložila.
6. Mezi společností právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dále dne 1. 11. 2019 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč, to vše v 60týdenních splátkách po 300 Kč. Dle čl. 1 smlouvy činila výše zápůjční úrokové sazby 32,15 % ročně, RPSN činila 206,15%. Dle čl. 1 2. smlouvy byla částka 10 000 Kč žalované vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
7. Z karty zákazníka k úvěru ve výši 10 000 Kč dále vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je od 1. 2. 2018 je brigádně zaměstnána u společnosti právnická osoba jako anonymizováno s čistým příjmem 9 124 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že má další příjem v podobě státní podpory ve výši 3 300 Kč měsíčně, žije s rodinným příslušníkem. Měsíční výdaje jsou 2 000 Kč na inkaso, 7 000 Kč na osobní výdaje. Žalovaná také uvedla, že dále hradí částku 1 000 Kč na exekuci. Po zaplacení výdajů jí tedy z příjmu zbývá 2 424 Kč měsíčně. Žalovaná zaškrtla, že právní předchůdkyni žalobkyně doložila pracovní smlouvu, SIPO a bankovní výpisy. Žalobkyně však soudu tyto dokumenty nedoložila.
8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byly obě uvedené pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. 2. 2022, odeslaným následujícího dne.
9. Z výzvy ze dne 6. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek z obou uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru do 21. 5. 2022. Dle předloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 6. 5. 2022.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
15. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,
poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
17. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejichž základě byly žalované v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, které se žalovaná zavázala vrátit ve sjednaných splátkách spolu s poplatky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, za administrativní činnosti a za hotovostní inkaso a příslušenstvím. Žalovaná porušila své povinnosti ze smluv, když nehradila sjednané splátky, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení celých neuhrazených jistin úvěrů včetně sjednaných poplatků a úroků. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.
18. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
19. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou smluv žádala od žalované informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrů, k čemuž si také údajně od žalované nechala předložit bankovní výpisy, pracovní smlouvy a SIPO. Dále také dle sdělení žalobkyně byla provedena lustrace žalované v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, když ani přes výzvu soudu tyto dokumenty nedoložila. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích však není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované, tím spíše ani zhodnotit její celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Za této situace, kdy žalobkyně žádné dokumenty, kterými prověřovala možnou úvěruschopnost žalované, nedoložila, neboť je dle svého tvrzení ani nemá k dispozici, protože tyto jsou zástupci věřitele při uzavírání smlouvy pouze předloženy, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala. Nadto má soud za to, že i bez doložení těchto dokladů je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti obezřetnosti a odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalované, když v situaci, kdy sama žalovaná v první uzavírané smlouvě uvedla, že je zaměstnána pouze brigádně, přičemž hradí exekuci, si od žalované nevyžádala další doklady, zejména k vedené exekuci, ale naopak se žalovanou v poměrně krátkém časovém úseku, aniž by byly uhrazeny závazky z první smlouvy o spotřebitelském úvěru, navíc uzavřela smlouvu další. Lustraci žalované v insolvenčním rejstříku přitom nelze považovat za dostačující způsob ověření finanční situace a majetkových poměrů žalované. Lze tedy konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně na svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného zcela rezignovala.
20. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována. Za této situace tak soudu nezbylo než posoudit obě smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a 10 000 Kč, a žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byly poskytnuty bez právního důvodu. Žalovaná již na jistiny uhradila částku 3 600 Kč a 7 900 Kč, k úhradě tak zbývají částky 8 400 Kč a 2 100 Kč, co do těchto částek tedy soud žalobě vyhověl.
21. S ohledem na prodlení žalované soud současně ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., vyhověl žalobě také co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení z neuhrazené jistiny 8 400 Kč a 2 100 Kč, a to však až od 22. 5. 2022. Vzhledem k absenci zákonné úpravy doby plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklo žalobkyni právo na úrok z prodlení prvního dne poté, co byla žalovaná vyzvána k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná byla k vrácení bezdůvodného obohacení vyzvána předžalobní upomínku ze dne 6. 5. 2022, přičemž jí byla stanovena lhůta k plnění do 21. 5. 2022. Počínaje následujícím dnem se tak žalovaná ocitla v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat úroky z prodlení právě od tohoto data. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
22. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.