Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 54/2023-41
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 19 221 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 12 000 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 2 925 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 925 Kč od 30. 8. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 8. 2021 do 4. 8. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 296 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 280 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 12 000 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 2 925 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 925 Kč od 30. 8. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 8. 2021 do 4. 8. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 296 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 280 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 221 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným za pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 30. 7. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které vyplatila žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal jednorázově uhradit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem ve výši 2 925 Kč do 29. 8. 2021. Před uzavřením smlouvy žalobkyně nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku, kdy si vyžádala od žalovaného údaje o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila na základě jím předložených dokumentů, resp. nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný však nedostál svým povinnostem ze smlouvy, když na svůj dluh ničeho neuhradil, a zůstal žalobkyni dlužen částku 17 425 Kč, představující dlužnou jistinu a poplatek ve výši 14 925 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně zaplacení také smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny 12 000 Kč od 30. 8. 2021 do 23. 8. 2022 v celkové výši 4 296 Kč, a dále úroku z prodlení, a to ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny a poplatku ode dne následujícího po splatnosti.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 7. 2021 podepsána smlouva o zápůjčce č. anonymizováno, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč uhradit do 29. 8. 2021. K podpisu smlouvy žalovaným došlo za pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaný podepsal smlouvu vložením PIN kódu, který mu byl zaslán na jeho mobilní telefonní číslo, do elektronického formuláře na stránkách žalobkyně webová adresa). Dne 29. 7. 2021 žalovaný zaslal žalobkyni verifikační platbu ve výši 1 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle čl. 2 smlouvy v případě prodlení klienta s plněním jeho závazků ze smlouvy se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle uvedeného článku smlouvy je věřitel dále oprávněn požadovat i další účelně vynaložené náklady, zejména poplatek za zaslání písemné upomínky/ výzvy k úhradě ve výši 500 Kč za výzvu. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. anonymizováno ze dne 7. 8. 2021 si strany sjednaly navýšení zápůjčky o 2 000 Kč, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni vedle celkové poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč a poplatku ve výši 2 275 Kč také poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 650 Kč. Z předložených potvrzení o platbě vyplývá, že částka 10 000 Kč byla na účet žalovaného vyplacena bezhotovostním převodem dne 30. 7. 2021, dne 7. 8. 2021 pak byla bezhotovostním převodem vyplacena částka 2 000 Kč.
4. Z předložených výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni při uzavírání smlouvy o zápůjčce doložil výplatní pásky od zaměstnavatele právnická osoba za měsíce duben a květen 2021 na částky 26 908 Kč a 23 048 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně prováděla lustraci žalovaného ohledně vedených exekucí.
5. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván upomínkami ze dne 5. 9. 2021, 12. 9. 2021, 19. 9. 2021, 28. 9. 2021 a 13. 10. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 22 195 Kč do tří dnů. Dle předloženého podacího archu byla tato předžalobní upomínka žalovanému zaslána téhož dne.
6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
11. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,
poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. K uzavření smlouvy došlo zadáním jedinečného SMS kódu v prostředí uživatelského účtu, do něhož měl po předchozí registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaný. Takový způsob uvaření je možné považovat za jiný typ elektronického podpisu, který je dostačují pro uzavření spotřebitelské smlouvy, aniž by byl vyžadován podpis kvalifikovaný. K tomuto závěru ostatně dospěla i aktuální judikatura (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Na základě takto uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč a poplatkem za navýšení zápůjčky ve výši 650 Kč do 29. 8. 2021. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení celé poskytnuté jistiny i se sjednanými poplatky v celkové výši 14 925 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky za 5 zaslaných upomínek v celkové výši 2 500 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny od 30. 8. 2021 do 23. 8. 2022 ve výši 4 296 Kč.
14. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
15. V dané věci soud na základě tvrzení žalobkyně a předložených výplatních pásek žalovaného dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována. Dle tvrzení žalobkyně si tato před uzavřením smlouvy žádala od žalovaného informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrů, z nichž žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnaný, jedná se o pracovní poměr na dobu určitou, který trvá„ do 1 roku“, bydlí u rodičů. K těmto zjištěním si žalobkyně od žalovaného nechala předložit výplatní pásky za měsíce duben a květen, na jejichž základě žalobkyně dle svých tvrzení dospěla k závěru, že žalovaný má stabilní zaměstnání a příjem. Dále žalobkyně provedla šetření ohledně vedených exekucí žalovaného.
16. Na základě takto provedených zjištění má soud za to, žalobkyně nedostála své povinnosti obezřetnosti a odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, když v situaci, kdy sám žalovaný uvedl, že je zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou s trváním do jednoho roku, nejednala s dostatečnou obezřetností a spokojila se s předložením pouze dvou výplatních pásek za měsíce duben a květen, i když v době uzavírání smlouvy o zápůjčce (za předpokladu, že by trval pracovní poměr žalovaného) by tento již musel mít k dispozici i výplatní pásku za měsíc červen, aniž by si s ohledem na tuto skutečnost jakýmkoliv způsobem ověřovala, zda pracovní poměr žalovaného skutečně i nadále trvá. Stejně tak žalobkyně neprováděla lustrace žalovaného v registrech bankovních i nebankovních institucí, v insolvenčním rejstříku, ani po žalovaném nežádala doložení tvrzených výdajů případně výpisů z účtu. Pouhé předložení dvou výplatních pásek, které navíc bezprostředně časově nepředchází uzavírání smlouvy o zápůjčce a lustraci žalovaného ohledně vedených exekucí přitom nelze považovat za dostačující způsob ověření finanční situace a majetkových poměrů žalovaného a jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku. Lze tedy konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně na svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného v podstatě rezignovala a spoléhala se jen na žalovaným sdělené údaje.
17. Za této situace tak soudu nezbylo než posoudit předloženou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu.
18. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení z jistiny 12 000 Kč, a to však až od 5. 8. 2022. Vzhledem k absenci zákonné úpravy doby plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklo žalobkyni právo na úrok z prodlení prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2022, která byla žalovanému odeslána téhož dne, tj. ve středu 27. 7. 2022. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, ve smyslu ustanovení § 573 o. z. se tak považuje za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. v pondělí 1. 8. 2022. Dle předmětné výzvy měl žalovaný bezdůvodné obohacení vydat do 3 dnů, tj. do 4. 8. 2022, a počínaje následujícím dnem se žalovaný ocitl v prodlení. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z jistiny 12 000 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení. Ohledně zbývající části příslušenství z poskytnuté jistiny, tedy úroku z prodlení za dobu od 30. 8. 2021 do 4. 8. 2022 soud požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení zamítl.
19. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy požadavku žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 2 925 Kč s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 296 Kč, je žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná, a proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl také v této části.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 280 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z celkové výše nákladů (úspěch ve věci představuje 57 % - jistina a úroky z prodlení dopočtené do data vydání rozsudku v celkové výši 13 726 Kč, neúspěch tak představuje 43 %; rozdíl úspěchu a neúspěchu představuje 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) sestávající z částky 300 Kč (při tarifní hodnotě 19 921 Kč) za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem předcházející podání návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu Celkem tedy náklady činí 2 000 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, přičemž vycházel ze zjištění, že v tomto případě je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Řízení bylo také zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, který se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů opakovaně podávaných žalobkyní u zdejšího soudu, když zejména stylizace návrhu, vylíčení rozhodných skutečností i právní argumentace žalobkyně v těchto věcech je téměř totožná. Za vyjádření k výzvě soudu ze dne 23. 5. 2023, kterou žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.