Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 124/2023-29

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 60 893,81 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 200 Kč od 5. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 2 693,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 109,68 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 58 824,7 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 693,81 Kč od 5. 1. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 256 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 200 Kč od 5. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 2 693,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 109,68 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 58 824,7 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 693,81 Kč od 5. 1. 2023 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 256 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 893,81 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru číslo ze dne 30. 6. 2022, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 25,9 % ročně a sjednanými poplatky zaplatit ve stanovených splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho lustrace v registrech NRKI, CEE a ISIR a na základě informací od žalovaného. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila statistický model vycházející ze statistických dat, který zohledňuje empirickou a odbornou zkušenost žalobkyně se splácením spotřebitelských úvěrů. Žalovaný uvedl příjem 30 000 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti rovněž 30 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů jiným společnostem z NRKI mimo žalobkyni měl ve výši 2 000 Kč, normativní náklady na bydlení byly stanoveny na 12 271 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti na 10 110 Kč měsíčně. Částka 12 271 Kč měsíčně byla vypočtena dle statistických dat publikovaných ČSÚ a MPSV a vychází z počtu osob v domácnosti včetně vyživovaných dětí (1) a z velikosti obce. Žalovaný celkem načerpal 60 000 Kč. Svůj dluh však řádně nesplácel, když na něj uhradil jen 1 800 Kč, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 12. 2022. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny 58 824,70 Kč, poplatků za pojištění ve výši 469,11 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání v částce 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 109,68 Kč (25,9 % ročně z jistiny za dobu od 22. 12. 2022 do 27. 3. 2023 z částky 58 824,7 Kč), úroku ve výši 15 % ročně z 58 824,7 Kč za dobu od 28. 3. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení, který požadovala z dlužné částky za dobu od 5. 1. 2023 do 27. 3. 2023 v kapitalizované výši 2 031,66 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 60 893,81 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v  soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 30. 6. 2022 žalovaný podepsal s žalobkyníu číslo nazvanou jako„ anonymizováno půjčka - revolvingový úvěr číslo“ Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 25,9 % ročně v měsíčních splátkách ve výši minimálně 2,928 % z dlužné částky (1 757 Kč). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splatit Balíček pojištění anonymizováno, za pojištění se žalovaný zavázal měsíčně platit 8,9 % z minimální splátky. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátek byla sjednána povinnost žalovaného hradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním 300 Kč měsíčně a smluvní pokutu 500 Kč za každou dlužnou splátku. Žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit, pokud bude žalovaný dlužit 2 a více splátek, nebo bude v prodlení se splátkou déle než 3 měsíce. Dále byly ujednány poplatky za doplňkové služby. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky.

4. Z„ potvrzení o ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je podnikatel s příjmem 30 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem má ve výši 18 000 Kč (což dle žalobkyně bylo chybně uvedeno a částka představuje výdaje na domácnost). Dále byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, anonymizováno, CEE, MVCR. Žalovaný uvedl, že je ženatý a bydlí v podnájmu, má jedno dítě a má střední vzdělání (smlouva). Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl sjednaný úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní splátkové karty, na kterém dlužil na nesplacené jistině 48 500 Kč, dluh byl splácen variabilními splátkami. Dále měl žalovaný podanou žádost o dvě kreditní karty (pokaždé s výší úvěrového rámce 20 000 Kč).

5. Žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho lustrace v registrech NRKI, CEE a ISIR a na základě informací od žalovaného. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila statistický model vycházející ze statistických dat, který zohledňuje empirickou a odbornou zkušenost žalobkyně se splácením spotřebitelských úvěrů. Žalovaný uvedl příjem 30 000 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti na 30 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů jiným společnostem z NRKI mimo anonymizováno měl ve výši 2 000 Kč, normativní náklady na bydlení byly stanoveny na 12 271 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti na 10 110 Kč měsíčně. Částka 12 271 Kč měsíčně byla vypočtena dle statistických dat publikovaných ČSÚ a MPSV a vychází z počtu osob v domácnosti včetně vyživovaných dětí (1) a z velikosti obce.

6. Zy s názvem„ posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika -výklad“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jejího kreditního skóre, neboli credit scoringem. K posouzení úvěruschopnosti byl využíván statistický model na základě vstupních údajů o žalovaném, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Model byl sestaven na základě parametrů zadaných odbornými zaměstnanci, posouzení úvěruschopnosti vykonává automatizovaný systém. Je zohledňováno rodinné postavení, případná vyživovací povinnost, příjem partnera atd. Tímto způsobem jsou přezkoumávány příjmy a výdaje žalovaného, k posouzení jsou využívány i částky životního minima a náklady na bydlení dle údajů ČSÚ. Statistický model umožňuje definovat i pravděpodobnou výši příjmu, kterou bude žalovaný schopen dosahovat. V modelu jsou zohledněna statistická data, empirická a odborná zkušenost žalobkyně.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal dne 21. 7. 2022 v částce 60 000 Kč, přičemž na dluh uhradil 1 800 Kč, naposledy hradil na dluh dne 19. 8. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a zůstal dlužen dle výpočtu žalobkyně částku 73 035,15 Kč. Výzvou ze dne 21. 12. 2022, odeslanou dne 22. 12. 2022, byl žalovaný vyzván k splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy z důvodu prodlení s úhradou splátek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy i předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2023, výzva byla dle podacího archu odeslána dne 20. 1. 2023.

8. Z předložených listinných důkazů bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 30. 6. 2022 úvěrovou smlouvu. Podle , (dále jen „o. z.“),„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně na základě této smlouvy umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky v celkové výši 60 000 Kč.

9. Žalovaný jednal jako spotřebitel, a proto bylo třeba úvěrovou smlouvu z hlediska její platnosti posoudit také podle , o spotřebitelském úvěru, podle kterého měla žalobkyně povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

10. Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že faktické majetkové poměry žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Příjmy žalovaného (z podnikání) ani jeho výdaje nebyly žádným způsobem přezkoumávány, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle potřeby ihned snížit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Žalobkyně se nemůže své zákonné povinnosti zkoumat tzv. bonitu spotřebitele zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že žadatelé o úvěr jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy nebo naopak zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a dluhové zatížení. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit spoléháním se na pravdivost tvrzení dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Tímto pohledem lze uzavřít, že ohledně příjmů i výdajů žalovaného se žalobkyně spokojila s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalovaného, přičemž jistě mohla majetkové poměry žalovaného alespoň částečně dokumentárně ověřit a vyžádat od žalovaného např. podnájemní smlouvu, peněžní deník atd.

11. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely a hodnotila schopnost žalovaného dosahovat příjmů z podnikání v budoucnosti, nebylo objasněno, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke skutečnosti, že žalovaný bude příjmů dosahovat v budoucnosti a žalobkyně ani nesdělila jejich potenciální výši. Rovněž nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat, tj. skutečné a reálně dosahované výše výdělků žalovaného a jeho výdajů, když ani nebylo ověřeno, v jakém oboru měl žalovaný středoškolské vzdělání, stejně tak nebyly prokázány jeho bytové poměry a potřeby. Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřených tvrzení žalovaného o jeho majetkové situaci. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Žalobkyně nejednala ani v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, jelikož dostatečně nedoložila dokumenty o příjmové a výdajové stránce žalovaného. Jestliže pak žalobkyně tvrdí, že je možné příjmy a výdaje žalovaného prověřit i jinak než doklady (např. telefonický hovor atd.), soud k tomu sděluje, že nic takového žalobkyně neprokázala.

12. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru (s kladným výsledkem) zkoumala v zákonných intencích úvěruschopnost žalovaného, soud posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 1 800 Kč a žalobkyni nadále dluží 58 200 Kč.

13. Žalobkyně požadovala dále zákonné úroky z prodlení od 5. 1. 2023 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že„ spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Žalobkyně má proto právo na zákonný úrok z prodlení z částky 58 200 Kč od 5. 1. 2023 do zaplacení. Datum splatnosti do 4. 1. 2023 jako dobu k plnění dluhu žalovaným soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní, a to ačkoliv byl vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou k plnění ze dne 21. 12. 2022 ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalobkyni tak vznikl nárok i na úhradu úroku z prodlení ve smyslu o. z., a to z částky 58 200 Kč od požadovaného data 5. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně v souladu s  Ve zbytku nároku žalobkyně soud žalobu zamítl, jelikož se jedná o nároky vyplývající z absolutně neplatné úvěrové smlouvy (viz výrok II. tohoto rozsudku).

14. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle Ve věci byla z procesního hlediska převážně úspěšná žalobkyně. Žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (včetně příslušenství) zaplacení částky 81 743,44 Kč, přičemž byla úspěšná co do částky 64 394,71 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci z 79 % úspěšná a z 21 % neúspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 436 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle , advokátní tarif. Zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon dle vyhlášky (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle bodu 6 vyhlášky 3 540 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 14 233,5 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na 58 % nákladů, tj. 8 256 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby ze dne 27. 7. 2023, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.