Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 258/2023-33
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 20 670 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 929 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 28. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 11 741 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 929 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 28. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 11 741 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 11. 7. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 670 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 26. 6. 2023 do 11. 7. 2023 ve výši 135,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 20 670 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, uzavřel dne 1. 8. 2022 se žalobcem úvěrovou smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobce webová adresa v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobce k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplnil požadované údaje, po jejich vyplnění probíhal automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které zájemce uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele prostřednictvím tzv. verifikační platby. Žalobce zároveň vždy hodnotí schopnost žadatele splácet. V tomto případě bylo vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. Žalobce zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS, dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí či nikoliv. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců. Částka 15 000 Kč byla zaslána dne 1. 8. 2022 na číslo účtu bankovní účet. Sjednány byly také další volitelné služby za poplatky. Poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě. Bezpečnou splátku je možné využít dvakrát za trvání smlouvy. Poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč zajišťuje zasílání informací o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč, který byl sjednán ve smlouvě v části„ Náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 485 Kč, jeho výše je uvedena v části smlouvy„ Úvěrová smlouva" –„ Parametry a podmínky úvěru". Splatnost takto účtovaného poplatku je potom vždy se splatností následující splátky. Ke korunovému odkladu došlo dne 14. 11. 2022. Žalovaný za trvání smlouvy zaplatil dne 29. 8. 2022 částku 1 268 Kč, dne 7. 10. 2022 částku 1 508 Kč, dne 14. 11. 2022 částku 1 Kč, dne 2. 12. 2022 částku 3 293 Kč a dne 3. 1. 2023 částku 1 Kč. Platby byly započítávány v následujícím pořadí: poplatek za online platbu, poplatek za odklad splatnosti, jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za expres výplatu, poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta a jiné závazky, které vůči žalobci žalovaný měl. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. V souladu s částí smlouvy„ Náklady úvěru", konkrétně s odstavcem„ Sankce", byla žalovanému účtována smluvní pokuta, a to dne 5. 4. 2023 ve výši 500 Kč, dne 6. 3. 2023 ve výši 500 Kč a dne 16. 2. 2023 ve výši 500 Kč. Smluvní pokutu žalobce účtuje v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Výše pokuty byla stanovena pevnou částkou na 500 Kč. V případě, že by dlužná splátka byla nižší než 500 Kč, byla by účtována smluvní pokuta ve výši nesplacené splátky. Žalovanému byly dále účtovány účelně vynaložené náklady po 300 Kč ve dnech 1. 12. 2022, 6. 2. 2023, 13. 3. 2023, 5. 4. 2023 a ve výši 130 Kč dne 28. 4. 2023. V souladu se zněním smlouvy, konkrétně ustanovení části„ Ukončení smlouvy z naší strany“, byla žalovanému dne 13. 3. 2023 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a v té souvislosti se vznikem nákladů na vymožení dlužné částky. V souladu se zněním smlouvy, konkrétně ustanovení části„ Ukončení smlouvy z naší strany“, byl úvěr ke dni 28. 4. 2023 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Tato výzva byla zaslána doporučeně. Žalobce tak celkem požadoval částku 20 670 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 13 123 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč, z poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, z poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 1 485 Kč, z úroků v celkové výši 2 940 Kč, z účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a ze smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč
2. Žalobce dále doložil metodiku, podle níž provádí posuzování úvěruschopnosti klienta. Žalobce naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii potom žalobce využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Stejně tak jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. Uvedené na základě parametrů, vytvořených odbornými zaměstnanci, vykonává automatizovaný systém. Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobce Kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako„ MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů – dá se říci, že u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Popsaný statistický model je s odkazem na předložená výkladová stanoviska a příslušnou judikaturu zcela v souladu s právní úpravou, když je i mnohem spolehlivějším způsobem posouzení úvěruschopnosti, než je posouzení na základě vyžádaných dokladů. Praxe spočívající v doložení potvrzení zaměstnavatele se ukázala být nedostatečnou, a to jednak z důvodu možného pozměňování či padělání potvrzení, jednak z důvodu jeho zastarávání, když skutečnost, že klient v uplynulých několika měsících dosáhl určitého příjmu, neznamená, že tohoto příjmu bude dosahovat po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Dokladování výdajů je pak ještě větším problémem než dokladování příjmů, když běžní spotřebitelé si často žádné doklady o svých výdajích neukládají. Pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje ho nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné právě i statistická data, jakož i empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Žalobce konečně odkázal na judikaturu českých i evropských soudů. Shrnul, že ani z judikatury nevyplývá žádný nejlepší způsob posuzování úvěruschopnosti. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na výši úvěru, a dále s ohledem na analýzu, které byl žalovaný při sjednávání úvěru podroben, splnil podmínky zákona, kdy míra prověření odpovídá úvěrované částce, a tedy postupoval v dané věci s odbornou péčí.
3. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
4. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 29. 9. 2023. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 1. 8. 2022 smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku (webové stránky webová adresa). Žalovanému byl poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splatit 24 měsíčními splátkami spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč Celkem měl žalovaný při řádném průběhu smluvního vztahu zaplatit 20 640 Kč (bez ceny doplňkových služeb). Dále byly dohodnuty poplatky za doplňkové služby. V části smlouvy„ Náklady úvěru“ byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení kterékoliv povinnosti vyplývající ze smlouvy. Dle smlouvy činila výše pokuty 500 Kč za každý jednotlivý případ zpoždění se zaplacením splátky. Dále byla upravena povinnost hradit účelně vynaložené náklady, tj. skutečně vynaložené náklady na vymáhání dluhu. Částka 15 000 Kč byla žalobcem poukázána na žalovaným označený účet dne 1. 8. 2022 Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z ceníku a z výpisu z účtu žalobce.
6. K tvrzením o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce doložil listinu nazvanou„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik.“ K ověření došlo pro potřeby posuzované úvěrové smlouvy. K osobě žalovaného bylo uvedeno, že nemá děti. Dále bylo uvedeno, že je zaměstnancem s výší příjmu 32 000 Kč. Konečně bylo ověřeno, že žalovaný nebyl veden v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS (viz č.l. 22).
7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nedoložil, že údaj o příjmu žalovaného jako zaměstnance ve výši 32 000 Kč, který byl uveden v žádosti o poskytnutí úvěru, následně ověřil (například z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, z výpisu z bankovního účtu žalovaného dokládajícího výši mzdy či platu). Dle soudu tak nelze než dovodit, že údaj o příjmech žalovaného nebyl náležitě zjištěn a ověřen. Žalobce tak nepostupoval s odbornou péčí a řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když neověřoval ani nezjišťoval konkrétní údaje o aktuálních příjmech žalovaného. Takový postup dle judikatury nemůže obstát. V tomto směru lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, v němž se uvádí:„ Nejvyšší soud se k otázce výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . jméno příjmení a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“
14. Soud je povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. To jednoznačně vyplývá z aktuálního znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (znění účinné od 29. 5. 2022). Protože žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného (nijak neověřil údaje o jeho příjmech), je smlouva ze dne 1. 8. 2022 dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění sjednaných ve smlouvě (smluvní pokuta, poplatky). Žalobce vyplatil žalovanému celkem částku 15 000 Kč, žalovaný zaplatil na splátkách celkem částku 6 071 Kč (viz listina„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobci poskytl jakákoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalovanému vyplacenou částkou 15 000 Kč a jím vrácenou částkou 6 071 Kč, tedy činí 8 929 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
15. Ve vztahu k úroku z prodlení pak soud zohlednil předžalobní výzvu k plnění ze dne 28. 5. 2023, v níž žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky (byť z titulu úvěrové smlouvy, nikoliv z titulu bezdůvodného obohacení) ve lhůtě 30 dnů ode dne sepsání výzvy. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení zákon nestanoví lhůtu k plnění. Dle soudu žalobce dosáhl„ zesplatnění“ své pohledávky ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. právě odesláním předžalobní výzvy (byť jde o procesní úkon). Žalovaný tak měl plnit do 27. 6. 2023 a od následujícího dne je v prodlení. Soud tudíž žalobci přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 28. 6. 2023 až do zaplacení.
16. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v převážné části předmětu sporu neúspěšný. Žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal náklady řízení žádnému z účastníků.
17. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.