Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 141/2023-25
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 416 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení
a) částky 5 194 Kč,
b) úroku ve výši 39 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum,
c) úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení,
d) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení a) částky 5 194 Kč, b) úroku ve výši 39 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum], c) úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, d) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 416 Kč (jistina 3 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky vyčíslená za období od datum do dne podaní žaloby na částku 228 Kč, poplatek 188 Kč za poskytnutí úvěru), nákladů ve výši 4 778 Kč spojených s uplatněním pohledávky, úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 39 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru, na základě které měla žalobkyně dne datum poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že dne datum byla z účtu žalobkyně připsána na účet žalovaného částka 3 000 Kč, jakož i to, že žalobkyně dne datum odeslala žalovanému doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do datum.
5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v listin ě označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Na předmětné listin ě je v části vyhrazené pro podpis žalovaného toliko strojově čitelným písmem uvedeno, že listin listina (elektronický dokument) měla být žalovaným podepsána digitálně. Takovému způsobu projevu vůle ze strany žalovaného ovšem neodpovídá žádné z žalobních tvrzení a současně z ostatních provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný tímto způsobem vyjádřil svůj souhlas s obsahem předmětného dokumentu. Žalobkyně konkrétní způsob uzavření smlouvy přitom neučinila ani předmětem žalobních tvrzení, v důsledku čehož projev vůle žalovaného neprokazuje ani tzv. ověřovací platba ve výši 1 Kč, neboť ta měla sloužit dle tvrzení žalobkyně pouze k ověření totožnosti žalovaného, nikoliv jako projev vůle žalovaného s obsahem konkrétního dokumentu. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou (k ostatním upomínkám žalobkyně nedoložila doklady o jejich odeslání), ani to, že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradil; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.
6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení stran konkrétního způsobu uzavření smlouvy mezi účastníky, a tudíž neunesla ani důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena.
7. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by žalobkyni dosud něčeho uhradil, soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval dle § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 3 000 Kč. Žalobkyni v souladu s § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (k vydání bezdůvodného obohacení) poprvé až předžalobní upomínkou, v níž stanovila žalovanému lhůtu k úhradě dluhu do datum, od následujícího dne, tj. od datum je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.
8. Ve zbylé části soud pro neunesení procesních břemen zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácené bezdůvodné obohacení (výrok II. písm. a) - c)), neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, z níž tyto nároky dle žalobních tvrzení vyplývají. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II. písm. d)).
9. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10 ).
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.