Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 194/2022-98
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 64 138 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 641 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 26 641 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 37 497,87 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 58 352 Kč ve výši 11,75 % ročně od 22. 2. 2022 do 25. 4. 2022 kapitalizovaného částkou 1 180,82 Kč, zákonného úroku prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 015 Kč od 26. 4. 2022 do 4. 8. 2022 a zákonného úroku prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 374 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 48 376,92 Kč od 22. 2. 2022 do 16. 3. 2022 ve výši 1 919,81 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 48 376,92 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2022 dosáhne částky 168 652 Kč
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 641 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 26 641 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 37 497,87 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 58 352 Kč ve výši 11,75 % ročně od 22. 2. 2022 do 25. 4. 2022 kapitalizovaného částkou 1 180,82 Kč, zákonného úroku prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 015 Kč od 26. 4. 2022 do 4. 8. 2022 a zákonného úroku prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 374 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 48 376,92 Kč od 22. 2. 2022 do 16. 3. 2022 ve výši 1 919,81 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 48 376,92 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2022 dosáhne částky 168 652 Kč III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 64 138 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 4. 2021. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 28. 4. 2021 finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 64,6 % ročně a úhradou za pojištění schopnosti úvěr splácet, a to v celkem 48 měsíčních splátkách po 3 337 Kč, splatných vždy k 16. dni měsíce. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 20. 2. 2022. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem pouze 23 359 Kč. Žalobkyni v důsledku neplacení splátek řádně a včas vzniklo právo na zaplacení tzv. nové jistiny v celkové výši 53 208,6 Kč (sestávající z dlužné původní jistiny úvěru 48 376,92 Kč a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 7 759,68 Kč po uhrazení částky 3 337 Kč žalovanou dne 25. 4. 2022), smluvních pokut ve výši 998 Kč (za 7. a 8. splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), náhrady nákladů ve výši 400 Kč (za splátku 7. a 8., s níž se žalovaná ocitla v prodlení 15 dnů) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 56 136,6 Kč od 22. 2. 2022 do 25. 4. 2022 a ve výši 0,1 % denně z částky 53 208,6 Kč od 26. 4. 2022 do 8. 8. 2022 v celkové výši 9 123,87 Kč a dlužnou úhradu za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 409 Kč. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 48 376,92 Kč od 22. 2. 2022 do 16. 3. 2022 ve výši 1 919,81 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 48 376,92 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2022 dosáhne částky 168 652 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 58 352 Kč od 22. 2. 2022 do 25. 4. 2022 ve výši 1 180,82 Kč a zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 55 015 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení.
2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů. Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů a matematických modelů byl proveden tzv. skóring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Při určení výdajů žalované přitom žalobkyně vycházela z částky životního minima 3 860 Kč měsíčně, která postačuje k obživě. Protože žalobkyně neměla k dispozici doklady o výši nájemného nebo jiné potvrzení o nákladech žalované souvisejících s bydlením, vycházela z částky 3 384 Kč uvedené žalovanou. Poskytovatel úvěru má omezené možnosti, jak ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem, a kromě zjevně nepřiměřených údajů, žalobkyni nezbývá než věřit sděleným údajům. Pokud žalovaná zatajila nebo zkreslila údaje o svých příjmech a výdajích, nemůže dojít k neplatnosti úvěrové smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, neboť kdo se staví k uplatňování práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto práv, z nepoctivého jednání nikdo nemůže těžit. Žalovaná přitom uvedla, že veškeré údaje, které v souvislosti s úvěrovou smlouvou poskytla, jsou pravdivé. Nelze klást žalobkyni k tíži lehkomyslnost žalované, žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná má v úmyslu dluh splatit a že pamatuje i na případy, kdy by se její ekonomická situace zhoršila.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
4. Soud na nařízením jednání provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil následující skutkový stav.
5. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.
6. Účastníci podepsali dne 28. 4. 2021 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru číslo v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit při sjednaném úroku ve výši 64,6 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 337 Kč. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, za což se žalovaná zavázala hradit žalobkyni 409 Kč měsíčně, tato částka byla zahrnuta ve splátkách 3 337 Kč měsíčně (příloha číslo). Žalovaná byla přihlášena k pojištění na základě přihlášky do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 28. 4. 2021. Pojištění bylo sjednáno pojistnou smlouvou č. bankovní účet uzavřenou mezi žalobkyní v roli pojistníka a právnická osoba v roli pojistitele. Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit 140 544 Kč. Zásilka obsahující oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 4. 2021 byla zaslána žalované a uložena na poště dne 3. 5. 2021. V bodě 6 smlouvy byly ujednány sankce pro případ prodlení žalované, a to smluvní pokuty, náhrada účelně vynaložených nákladů a možnost zesplatnění dlužné částky žalobkyní. Žalované byl poskytnut splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, informační dokument o pojistném produktu, informace o pojištění. Smlouva byla podepsána žalovanou SMS kódem.
7. Dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru upravoval způsob uzavření smlouvy účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Bylo ujednáno, že žalovaná dokumenty týkající se úvěru, které budou zaslány elektronicky na její e-mailovou adresu, podepíše tak, že zašle na telefonní číslo žalobkyně SMS zprávu, která bude obsahovat její jméno a příjmení, jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalované. Dokument byl žalovanou podepsán dne 28. 4. 2021 jedinečným kódem číslo. Další informace byly popsány v dokumentu s názvem„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru.
8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 50 000 Kč vyplacen dne 28. 4. 2021 na účet žalované uvedený ve smlouvě. Dle karty klienta žalovaná ke dni 25. 4. 2022 na úvěr nepravidelnými splátkami uhradila celkem částku 23 359 Kč, poté přestala dluh hradit.
9. Dopisy ze dne 16. 2. 2022 a dne 17. 1. 2022 žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru v důsledku nesplácení splátek. Dopisem ze dne 20. 2. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a upozornila ji na zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku nesplácení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato výzva byla dle podacího archu odeslána téhož dne.
10. Z karty označené jako hodnocení klienta ze dne 28. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy sdělila, že je zaměstnána s čistým příjmem 24 189 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 860 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) byly ohodnoceny částkou 3 384 Kč měsíčně. Žalovaná bydlela u rodičů. Jiné výdaje žalovaná netvrdila. Z výpisu z účtu za období od 1. 1. 2021 do 28. 4. 2021 soud zjistil, že žalované byla dne 13. 1. 2021 poukázána na účet žalované mzda ve výši 29 245 Kč, dne 12. 2. 2021 mzda 21 677 Kč, dne 15. 3. 2021 mzda 21 645 Kč a dne 14. 4. 2021 mzda ve výši 41 632 Kč. Dále byl doložen výpis žalované z NRKI se skóre 492 (nízké riziko), záznam z registru SOLUS, kterým žalovaná neprocházela a občanský průkaz žalované.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 28. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 64,6 % ročně a úhradami za sjednané pojištění v pravidelných měsíčních splátkách. V daném případě došlo ze strany žalované ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, když žalovaná po zaslání smlouvy a souvisejících dokumentů na e-mailovou adresu zaslala na telefonní číslo žalobkyně SMS zprávu, která obsahovala její jméno a příjmení, a jedinečný verifikační kód odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalované. Tento podpis byl žalobkyní připojen na smlouvu o úvěru uchovávanou elektronicky a související dokumenty. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).
17. Žalovaná sjednala předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.
18. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalované. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel
pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v níž není u žalované žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 24 189 Kč měsíčně, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala výpis z účtu žalované prokazující vyplácení mzdy. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovanou ohledně jejích nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat poctivostí spotřebitele odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovanou, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.
20. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 3 384 Kč měsíčně. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalované žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 3 860 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o výdajích na oblékání, záliby, dopravu atd.
21. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradila 23 359 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 26 641 Kč.
22. Z důvodu absolutní neplanosti smlouvy je neopodstatněným požadavek žalobkyně jdoucí nad rámec dosud neuhrazené jistiny, tedy co do požadovaných smluvních pokut, nákladů i smluvních úroků.
23. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 22. 2. 2022 do zaplacení, nároky vzniklé z titulu neuhrazené jistiny jsou splatné dnem, do kterého byl dlužník povinen věřiteli plnit na základě výzvy k plnění. V uvedené věci byla žalovaná vyzvána k plnění (k vydání jistiny) do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy, která byla žalované odeslána dne 20. 7. 2022. Tuto dobu soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení z dosud neuhrazené jistiny až od 5. 8. 2022 do zaplacení. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně, tedy ve výši zákonné ke dni vzniku prodlení žalované. Ve zbývající části požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud požadavek žalobkyně jako neopodstatněný zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci převážně úspěch, ze spisu se však nepodává, že by jí náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.