Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 239/2023-45
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 69 669,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 639 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 639 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 896,74 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 696,77 Kč, částkou 1 133,50 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 535,74 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 896,74 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 639 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 639 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 896,74 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 696,77 Kč, částkou 1 133,50 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 535,74 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 896,74 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 535,74 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 133,50 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s možností čerpání financí až do výše 500 000 Kč. Ke smlouvě byla vydána platební karta s možností čerpání prostředků do výše 70 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr včetně pojištění splácet měsíčními splátkami se splatností 1. splátky dne datum a následujících vždy 17. dne v měsíci. Minimální splátka činila 5 % z čerpané výše úvěru nebo 500 Kč, platba na pojistné byla ve výši 5,99 % měsíční splátky úvěru. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 210 920 Kč. Na tuto částku uhradil celkem částku ve výši 168 281 Kč, další úhrady však nečinil, právní předchůdkyně žalobkyně tak od smlouvy o úvěru odstoupila a ke dni datum prohlásila úvěr za splatný. Protože byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, požaduje žalobkyně také částku ve výši 1 133,50 Kč představující smluvní pokutu za období od datum do datum. Dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným a lustrací v databázích, přičemž tato informace je uvedena také ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo bylo zjištěno, že tato byla uzavřena k rámcové smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Dle této smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč a aktuálním úvěrovým rámcem 70 000 Kč. Splátky byly stanoveny ve výši nejméně 5 % z dlužné částky, resp. 500 Kč, s frekvencí v závislosti na výši vyčerpaných prostředcích. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %, žalovaný byl dále povinen hradit měsíční poplatek za rezervaci zdrojů ve výši 50 Kč a pojištění úvěru částkou ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru; k pojištění se přihlásil v rámci smlouvy o úvěru. V části„ údaje pro posouzení žádosti o revolvingový úvěr“ je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti právnická osoba, od května 2010 s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč a náklady na domácnost činí 3 000 Kč. Další finanční závazky žalovaného ve smlouvě uvedeny nejsou. Uzavření smlouvy bylo žalovanému potvrzeno dopisem ze dne datum. Formulář pro standardní informace obsahuje shodné informace jako smlouva a je podepsán žalovaným.
4. Z přehledu úvěru vyplývá, že žalovaný v období od datum do datum čerpal celkem částku ve výši 210 920 Kč a uhradil celkem 168 281 Kč. Dopisem ze dne datum oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému odstoupení od smlouvy a informovala jej o zesplatnění úvěru ke dni datum; současně byl žalovaný vyzván k úhradě částky 80 367 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh ze dne datum soud zjistil, že na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy v celkové výši 80 366,01 Kč. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaným dle podacího lístku dne datum.
6. Předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou dle podacího archu žalovanému dne datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 80 366,01 Kč ve lhůtě do 14. 2. 2023.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování finančních služeb a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne datum, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 500 000 Kč a žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splácet měsíčními splátkami ve výši nejméně 5 % (resp. 500 Kč). Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků ve lhůtě do datum. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdila a ani neprokázal, že by uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 168 281 Kč.
8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly její právní předchůdkyní využity i další zdroje, např. lustrace v databázích, nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého potvrzení vědomosti žalovaného o této možnosti z formuláře pro standardní informace. Z výše uvedeného rovněž nevyplývá, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala dostatečně výdajovou stránkou žalovaného. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o. z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, smluvní pokutě a poplatcích, jež vyplývají ze smlouvy.
12. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 210 920 Kč. Soud vzal za nesporné, že žalovaný uhradil částku 168 281 Kč, jak žalobkyně uvedla v žalobě. Žalovaný netvrdil, že by došlo k úhradě vyšší částky, ani nenavrhoval žádné důkazy k prokázání výše úhrad. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, je tedy povinen ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, tj. 42 639 Kč. Podle výzvy, která byla součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky, měl žalovaný plnit do 14. 2. 2023. Žalobkyni byl tedy přiznán úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 15. 2. 2023 do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 91 051,48 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 46 336,32 Kč, tj. z 50,89 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 44 715,16 Kč, tj. z 49,11 %. Žalobkyni by proto náležela náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 1,78 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je tak v zásadě stejný, proto rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.