Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 61/2023-27

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 17 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 2 600 Kč, nákladů uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 600 Kč od 17. 10. 2020 do 4. 8. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 600 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 2 600 Kč, nákladů uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 600 Kč od 17. 10. 2020 do 4. 8. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 600 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 9. 2020, na základě které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč na jeho účet. Za to se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, a to společně s jistinou nejpozději do 16. 10. 2020 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky webová adresa; žalovaný vložil do elektronického formuláře PIN kód, který mu předtím zaslala žalobkyně. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně po žalovaném požaduje částku jistiny a poplatku ve výši 12 600 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za 5 zaslaných upomínek, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 600 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, majetkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem 21 825 Kč, jeho měsíční výdaje činí 6 500 Kč, je svobodný, bezdětný a bydlí u rodičů. Žalobkyně při výpočtu výdajů žalovaného počítala s částkou nezabavitelného minima 7 772 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek stanovených v  soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Účastníci dne 24. 9. 2020 podepsali smlouvu o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný podepsal smlouvu dne 23. 9. 2020 vložením PIN kódu, který mu byl zaslán na jeho mobilní telefonní číslo, do elektronického formuláře na stránkách žalobkyně webová adresa. Žalovaný zaslal žalobkyni 23. 9. 2020 částku 1 Kč, čímž byla provedena jeho identifikace. Ve smlouvě se účastníci dohodli na poskytnutí částky 10 000 Kč, která byla 24. 9. 2020 poukázána na bankovní účet žalovaného (potvrzení o platbě). Žalovaný se vedle jistiny zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč. Splatnost byla dohodnuta do 16. 10. 2020. Ve smlouvě bylo stanoveno, že každá výzva k úhradě je zpoplatněna částkou 500 Kč. V případě prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil základní informace k poskytnutí zápůjčky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkami ze dne 23. 10. 2020, 30. 10. 2020, 6. 11. 2020, 15. 11. 2020 a 30. 11. 2020. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 7. 2022, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.

6. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistý příjem za červen 2020 činil 21 974 Kč, za měsíc červenec 2020 pak 22 930 Kč. De dni 24. 9. 2020 nebyla vůči žalovanému vedena žádná exekuce.

7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi účastníky byla podepsána prostřednictvím elektronického podpisu smlouva o zápůjčce dle , (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Žalovaný na základě smlouvy obdržel finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

8. Žalobkyně v žalobě sice obecně popsala, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nicméně ani přes výzvu soudu svá tvrzení nepodložila co do skutečných výdajů žalovaného žádnouu. Soud vzal za prokázané, že příjem žalovaného byl zkoumán a ověřen. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak i přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

9. Soud nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalovaného. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovaným ohledně jeho výdajů, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly nějak reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat ani spoléháním se na poctivost spotřebitele s odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se povinnosti nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil; v tomto případě např. výpisem z bankovního účtu žalovaného nebo čestným prohlášením, že žalovaný opravdu žije u svých rodičů, kterým na bydlení buďto nepřispívá ničeho, nebo určitou pravidelnou částkou. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Žalobkyně místo toho do výdajů žalovaného zahrnula částku 7 772 Kč coby nezabavitelné minimum, která ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o skutečných výdajích spotřebitele. Žalobkyně nedoložila ani žádné výstupy z databází dlužníků. Je to přitom poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona stanovenu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný spotřebitelský úvěr splatit. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit.

10. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,“ když žádné dokumenty o výdajích a lustraci žalovaného v databázích dlužníků nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

11. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

12. Soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, celou tuto částku žalovaný žalobkyni zůstal dlužen. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 17. 10. 2020 do zaplacení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem, do kterého byl dlužník povinen věřiteli plnit na základě výzvy k plnění. Tuto dobu soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní. V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání jistiny) do 3 dnů od doručení předžalobní výzvy, která mu byla odeslána dne 27. 7. 2022. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 1. 8. 2022, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do tří dnů, tj. do 4. 8. 2022. Žalobkyni tak vzniklo právo na jistinu 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z., který stanoví, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve vztahu k dalším požadovaným nárokům je žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná, a proto ji soud zamítl v části vymezené ve výroku II. tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle S ohledem na to, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je zhruba stejný (a to i při zohlednění příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku), soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.