Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 134/2022-42

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 23 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 20 000 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 000 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 10. 2021 do 25. 3. 2022, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 755 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 20 000 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 000 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 10. 2021 do 25. 3. 2022, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 755 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se žalovaným za pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému dne 4. 10. 2021 částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal jednorázově uhradit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky do 10. 10. 2021. Žalovaný své povinnosti nedostál a zůstal žalobkyni dlužen částku 23 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně zaplacení také úroku z prodlení, a to ve výši 8,5 % ročně ode dne následujícího po splatnosti. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2022 postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením , (dále jen „“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“) a žalovaným dne 4. 10. 2021 podepsána smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 000 Kč jednorázově zaplatit do 10. 10. 2021. K podpisu smlouvy žalovaným došlo za pomocí prostředků komunikace na dálku, a to na základě dříve provedené registrace, kterou žalovaný provedl na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, kam zadal své osobní údaje a následně vygenerované heslo. Dne 2. 8. 2021 žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč. Současně potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o zápůjčce a souhlasí s nimi, což odklikl, a poté zadal do formuláře kód zaslaný právní předchůdkyní žalobkyně na mobilní telefon žalovaného. Dle potvrzení o poskytnutí platbě ze dne 4. 10. 2021 byla částka 20 000 Kč dne 4. 10. 2021 vyplacena bezhotovostním převodem z účtu společnosti právnická osoba na účet žalovaného.

4. Na základě Rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 ve spojení s Realizační smlouvou o postoupení pohledávek číslo ze dne 3. 3. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 17. 3. 2022. Výzvou z téhož dne byl žalovaný dále vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení této výzvy. Dle předloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 17. 3. 2022.

5. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ,

poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. K uzavření smlouvy došlo zadáním jedinečného SMS kódu v prostředí uživatelského účtu, do něhož měl po předchozí registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaný. Takový způsob uvaření je možné považovat za jiný typ elektronického podpisu, který je dostačují pro uzavření spotřebitelské smlouvy, aniž by byl vyžadován podpis kvalifikovaný. K tomuto závěru ostatně dospěla i aktuální judikatura (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. ). Na základě takto uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 000 Kč do 10. 10. 2021. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení celé poskytnuté jistiny i se sjednaným poplatkem ve výši 3 000 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.

13. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

14. V dané věci žalobkyně nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy, že dostatečně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, když ani přes výzvu soudu nedoplnila svá skutková tvrzení ohledně toho, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla posuzována schopnost žalovaného splácet, neoznačila žádné důkazy na prokázání splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, ani nedoložila žádné doklady týkající se jeho majetkových poměrů. Bez vylíčení těchto skutečností a označení důkazů k jejich prokázání však soud není schopen komplexním způsobem posoudit celkové majetkové poměry žalovaného ani zhodnotit jeho schopnost dostát svým závazkům z podepsané smlouvy.

15. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována. Za této situace tak soudu nezbylo než posoudit předloženou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu.

16. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně ve smyslu o. z. ve spojení s , vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení z jistiny 20 000 Kč, a to však až od 26. 3. 2022. Vzhledem k absenci zákonné úpravy doby plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklo žalobkyni právo na úrok z prodlení prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 3. 2022, které bylo žalovanému odesláno téhož dne, tj. ve čtvrtek 17. 3. 2022. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, ve smyslu ustanovení o. z. se tak považuje za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. v úterý 22. 3. 2022. Dle předmětné výzvy měl žalovaný bezdůvodné obohacení vydat do 3 dnů, tj. do 25. 3. 2022, a počínaje následujícím dnem se žalovaný ocitl v prodlení. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v požadované (tedy nižší než zákonné) výši 8,5 % ročně. Ohledně zbývající části příslušenství z poskytnuté jistiny, tedy úroku z prodlení za dobu od 11. 10. 2021 do 25. 3. 2022 soud požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení zamítl.

17. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy požadavku žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 3 000 Kč včetně příslušenství, je žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná, a proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl také v této části.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , dle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 755 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 74 % celkové výše nákladů (rozdíl úspěchu v řízení v částce 20 000 Kč, tj. v rozsahu 87 %, a neúspěchu co do částky 3 000 Kč, tj. v rozsahu 13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 920 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „“) sestávající z částky 300 Kč (při tarifní hodnotě 23 000 Kč) za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí dle advokátního tarifu, výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem předcházející podání návrhu ve věci samé dle advokátního tarifu a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle advokátního tarifu), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle advokátního tarifu a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta, tj. ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady činí 2 372 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud aplikoval advokátního tarifu, přičemž vycházel ze zjištění, že v tomto případě je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Řízení bylo také zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, který se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů opakovaně podávaných žalobkyní u zdejšího soudu, když zejména stylizace návrhu, vylíčení rozhodných skutečností i právní argumentace žalobkyně v těchto věcech je téměř totožná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.