Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 175/2022-39
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 22 493 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 682 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 682 Kč od 10. 10. 2022 do zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 811 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 921 Kč od 14. 10. 2021 Kč do 9. 10. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 239 Kč od 10. 10. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 682 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 682 Kč od 10. 10. 2022 do zaplacení. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 811 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 921 Kč od 14. 10. 2021 Kč do 9. 10. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 239 Kč od 10. 10. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17 921 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 14 600 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 8. 2021 nazvané jako smlouva o zápůjčce, přičemž žalovaná poskytnuté finanční prostředky čerpala bezhotovostním převodem na bankovní účet č. bankovní účet Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím internetového rozhraní webová adresa, součástí dokončení žádosti o úvěr bylo též zadání verifikační platby žalovanou, aby tak bylo možné ověřit totožnost její osoby. Žalovaná se smluvně zavázala vrátit jistinu ve výši 14 600 Kč společně s poplatkem za poskytnutí jistiny ve výši 3 321 Kč, a to nejpozději dne 9. 9. 2021. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 600 Kč, poplatku ve výši 3 321 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 17 921 Kč ve výši 8,5 % od 14. 10. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny (14 600 Kč) ode dne 14. 10. 2021 do dne 25. 10. 2022 (den vyhotovení žaloby), a to v žalobkyní ponížené částce 4 572 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (5 x výzva po 500 Kč).
2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila dne 10. 1. 2023 a uvedla, že uplatněný nárok alespoň v jeho části neuznává. Namítla, že žalobkyně nedostatečně prověřila její úvěruschopnost, a proto je smlouva o předmětném spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Pokud by soud nedospěl k závěru o neplatnosti této smlouvy, namítla žalovaná rozpor celkové výše nákladů ze smlouvy s dobrými mravy (roční procentní sazba nákladů činí dle žalované 1110 %).
3. Žalobkyně ve své replice ze dne 3. 2. 2023 souhlasila s návrhem žalované, aby byla žaloba v rozsahu převyšujícím jistinu ve výši 14 600 Kč zamítnuta. K prověření úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila žádné podklady a uvedla, že v této souvislosti ani nebude doplňovat svá předchozí skutková tvrzení. Pokud by soud naznal, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, žádala žalobkyně, aby soud rozhodnul tak, že je žalovaná povinná navrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 14 600 Kč, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit jí náklady řízení.
4. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 10. 8. 2021 uzavřena smlouva nazvaná jako smlouva o zápůjčce. K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, konkrétně na internetových stránkách žalobkyně webová adresa s tím, že žalovaná měla na důkaz svého ztotožnění provést ze svého bankovního účtu verifikační platbu na bankovní účet žalobkyně a posléze namísto svého podpisu zadat autorizační kód uvedený v podpisové části smlouvy (příjmení kód: číslo). Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky nejpozději do 2 dnů od uzavření smlouvy, přičemž dle doloženého potvrzení žalobkyně odeslala jistinu ve výši 14 600 Kč na účet žalované ještě v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit dlužnou částku společně s poplatkem ve výši 3 321 Kč nejpozději dne 9. 9. 2021 RPSN byla stanovena na 2969 %, a celková částka ke splacení žalovanou tak činila 17 921 Kč. Pro případ, že by žalovaná nezaplatila částku včas, ujednaly si smluvní strany v odst. 2.3 smlouvy, že veškeré dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se součástí jistiny. V tomtéž ustanovení si strany pro případ prodlení žalované dále ujednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně povinnost zaplatit náhradu účelně vynaložených výdajů vzniklých v důsledků prodlení žalované, mj. též částku 500 Kč za listinnou upomínku.
6. Výzvami ze dne 20. 10. 2021, 27. 10. 2021, 3. 11. 2021, 12. 11. 2021 a 27. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána k vrácení částky úvěru. Před podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky ještě dopisem ze dne 3. 10. 2022 odeslaným ještě téhož dne.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, podle níž byly žalobkyní poskytnuty žalované bezhotovostní peněžní prostředky ve výši 14 600 Kč Tyto peněžní prostředky však žalovaná v rozporu se smlouvou nevrátila, dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, poskytla žalovaná pouze platbu ve výši 918 Kč.
13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední.
14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.
15. Žalobkyně nedoložila jakýkoliv dokument, z nějž by bylo patrno, že by dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalované. K úvěrové smlouvě nedoložila ani žádost o úvěr, případně jiný dokument, v němž by jí žalovaná sdělila informace o své osobě týkající se její majetkové situace, bydlení, výdajů apod. Uvedené informace by pak měly být doloženy příslušnými doklady (především pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovních účtů žalovaného atd.), tyto však absentovaly a soudu nebyly předloženy ani dodatečně, přičemž žalobkyně jimi zřejmě ani nedisponuje. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně na svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované zcela rezignovala, tuto nijak nezkoumala ani neprověřovala a příslušné doklady po žalované nejspíše ani nežádala. Bez stěžejních, řádně doložených údajů o nákladech a výdajích žadatelky o úvěr nelze provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované, a proto je za takové situace vyloučené učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelky a posoudit její schopnost úvěr splácet. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.
16. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou, jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
17. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 600 Kč, žalovaná žalobkyni poskytla pouze částku 918 Kč (to, že si žalobkyně tuto částku započetla na smluvní pokutu není rozhodné, když ujednání o smluvní pokutě je, stejně jako celá smlouva, neplatné), tudíž tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 13 682 Kč a právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.
18. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost v době stanovené výzvou ze dne 3. 10. 2022, a sice do 3 dnů od doručení výzvy žalované. Za aplikace ustanovení § 573 o. z. byla výzva doručena třetí pracovní den po odeslání, jež bylo žalobkyní prokazatelně učiněno dne 3. 10. 2022. K doručení tedy došlo dne 6. 10. 2022, a splatnost dluhu tak nastala dne 9. 10. 2022 (tj. 3. den od doručení výzvy). Nárok na zaplacení úroku z prodlení tak žalobkyni vzniká od 10. 10. 2022 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán. Žalobkyni byl přiznán úrok ve výši 8,5 %, jak požadovala. Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.).
19. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 918 Kč, která byla žalovanou zaplacena před podáním žaloby, částky 3 321 Kč představující poplatek za poskytnutí půjčky, smluvní pokuty ve výši 4 572 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 921 Kč od 14. 10. 2021 Kč do 9. 10. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 239 Kč od 10. 10. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč však žaloba není důvodná. Ohledně posledně uvedeného požadavku na úhradu nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 2 500 Kč soud podotýká, že pomine-li skutečnost, že smlouva, v níž byla sjednána úhrada po 500 Kč za odeslanou výzvu při prodlení žalované, byla posouzena jako absolutně neplatná, žalobkyně ani nedoložila, že tyto výzvy fakticky žalované odeslala a stejně tak ani nedoložila skutečnou výši výdajů za tyto výzvy, které by jí eventuelně mohly být přiznány). S ohledem na výše uvedené soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o zamítnutí nároku žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně nebyla zcela úspěšná ve věci. Nárok na náhradu nákladů řízení by tedy odpovídal míře úspěchu toho kterého účastníka ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 14 885 Kč (jistina a úroky z prodlení dopočtené ke dni vyhlášení rozsudku na 1 203 Kč), což představuje 54 % sporu, neboť žalobkyně svou žalobou žádala celkem částku 27 393 Kč (jistina ve výši 17 921 Kč, úroky dopočtené ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 400 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 4 572 Kč). Protože poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je téměř totožný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekucí.