Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 139/2022-76
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 16 098,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 052 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 8 052 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 658 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 15 010 Kč od 21. 4. 2022 do 8. 7. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 13 710 Kč od 9. 7. 2022 do 25. 10. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 5 658 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 2 388,78 Kč, úrok ve výši 59,78 % p. a. z částky 11 723,47 Kč od 21. 4. 2022 do 14. 5. 2022 ve výši 450 Kč, úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 723,47 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 4. 2022 dosáhne částky 38 131 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 052 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 8 052 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 658 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 15 010 Kč od 21. 4. 2022 do 8. 7. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 13 710 Kč od 9. 7. 2022 do 25. 10. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 5 658 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 2 388,78 Kč, úrok ve výši 59,78 % p. a. z částky 11 723,47 Kč od 21. 4. 2022 do 14. 5. 2022 ve výši 450 Kč, úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 723,47 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 4. 2022 dosáhne částky 38 131 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 098,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 25. 8. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši 59,78 % ročně, a to v celkem 48měsíčních splátkách ve výši 662 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19. 4. 2022. Dlužná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 12 163,77 Kč (původní dlužná jistina úvěru ve výši 11 723,47 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 740,30 Kč, kdy na tyto částky byla započítána platba žalované ve výši 1 300 Kč), smluvní pokuty ve výši 747 Kč (za prodlení žalované dle bodu 6.1. smlouvy), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 388,78 Kč (za prodlení žalované dle bodu 6.5. smlouvy) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 59,78 % ročně z částky odpovídající původní dlužné jistině ve výši 11 723,47 Kč od 21. 4. 2022 do 14. 5. 2022 ve výši 450 Kč a úroku ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 723,47 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 4. 2022 dosáhne částky 38 131 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že si vyžádala údaje o žalované, dále čerpala z dat různých registrů (Solus, NRKI, insolvenční rejstřík apod.). Konkrétní informace o výši výdajů od žalované nezjišťovala, vyšla z výpisů z účtu doložených žalovanou.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne 18. 5. 203 se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, předložila žalované návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázal splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 662 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 59,79 % ročně. Celkem se žalovaná zavázala vrátit 31 776 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 249 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů (odst. 6.2.). Pro případ, že žalovaná v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká jí také povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny (odst. 6.5.). Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a informace pro klienta. Oznámením ze dne 25. 8. 2021 byl návrh na uzavření smlouvy o úvěru žalobkyní schválen. Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 12 000 Kč žalované vyplacena dne 25. 8. 2021.
4. Dle karty klienta žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 3 948 Kč, přičemž již od zaplacení první splátky byla v prodlení s placením.
5. Výzvami ze dne 14. 12. 2021, ze dne 16. 3. 2022 a ze dne 13. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 19. 4. 2022 žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 10. 2022 byla žalovaná vyzvána opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalované dle podacího archu odeslána téhož dne.
6. Na prokázání splnění povinnosti s řádnou péči posoudit úvěruschopnost žalované žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované, výpis z registru SOLUS, výpis z registru NRKI a výpisy z účtu žalované za měsíce duben až červenec roku 2021. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že na tento účet je každý měsíc žalované připisovaná mzda v průměrné výši 12 415 Kč. V měsíci dubnu 2021 přišlo na účet žalované 14 453 Kč a odešlo z něj 10 181,90 Kč, v měsíci květnu 2021 přišlo na účet žalované 18 858 Kč a odešlo z něj 23 977 Kč, v měsíci červnu 2021 přišlo 13 974 Kč a odešlo 12 439 Kč, v červenci 2021 pak přišlo na účet žalované 11 763,97 Kč a odešlo 20 711,66 Kč. Disponibilní zůstatek na účtu žalované byl v červenci 2021 2 155,31 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) získala žalovaná CBS skóre 385, což představuje nižší riziko. Dle výpisu z registru SOLUS neměla žalovaná ke dni lustrace žádný další závazek.
7. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB a tzv. důkazem o umístění dokumentů do klientské zóny, neboť tyto důkazy pokládal za nadbytečné, které na výsledku řízení nemohly nic změnit.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč.
14. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zák. č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední.
15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.
16. Žalobkyně tvrdila, že svou povinnost zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného splnila, když si vyžádala informace a doklady od žalované, dále využila informace z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Z těchto dokladů je však zřejmé pouze to, že žalované chodil na její bankovní účet příjem z povolání v průměrné výši 12 415 Kč. Dále pak z výpisu z účtu vyplývá, že v měsíci dubnu 2021 byly výdaje žalované 10 181,90 Kč, v měsíci květnu dosáhly výdaje žalované 23 977 Kč, v měsíci červnu 2021 byly výdaje žalované 12 439 Kč a konečně v červenci 2021 byly výdaje žalované 20 711,66 Kč. Pokud tedy žalobkyně vycházela z těchto údajů, nemohla dospět k závěru, že žalovaná je úvěruschopnou osobou, když pouze v jednom ze čtyř doložených měsíců převýšily průměrné příjmy žalované její výdaje (a to o pouhých 2 233 Kč), v ostatních měsících pak výdaje žalované její průměrný měsíční příjem převýšily. Skutečnost, že žalovaná byla v každém z těchto měsíců v kladném zůstatku na účtu na tom nemůže nic změnit. Stejně tak závěry z registru NRKI a SOLUS nemohly bez dalšího (bez zjištění dalších doplňujících skutečností od žalované, aby mohla mít žalobkyně komplexní informace o celkových poměrech žadatele) závěr o nedostatečné úvěruschopnosti žalované zvrátit. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala naprosto formálně, spokojila se zřejmě pouze s kladným zůstatkem na účtu žalované za poslední čtyři měsíce, tento ojedinělý údaj spolu s informací o tom, že každý měsíc chodí žalované na její účet mzda však k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované nedostačuje. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.
17. Protože soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, je žalovaná od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou, jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
18. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná z této částky uhradila 3 948 Kč, tj. žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 052 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 8 052 Kč a právě v tomto rozsahu žalobě vyhověl.
19. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak pouze z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Soud podotýká, že vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost patnáctého dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení dle výzvy ze dne 6. 10. 2022, která byla žalované za aplikace ustanovení § 573 o. z. doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 10. 10. 2022 a splatnost dluhu tak nastala 15. den po doručení výzvy, tj. 25. 10. 2022. Nárok na zaplacení úroku z prodlení tak žalobkyni vzniká od 26. 10. 2022 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán.
20. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 5 658 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 15 010 Kč od 21. 4. 2022 do 8. 7. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 13 710 Kč od 9. 7. 2022 do 25. 10. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 5 658 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 2 388,78 Kč, úrok ve výši 59,78 % p. a. z částky 11 723,47 Kč od 21. 4. 2022 do 14. 5. 2022 ve výši 450 Kč, úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 723,47 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 4. 2022 dosáhne částky 38 131 Kč, však žaloba není důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy, proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o zamítnutí nároku žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu.
21. K návrhu, aby byl ve věci vydán rozsudek pro zmeškání, jehož se žalobkyně domáhala na jednání soudu, soud konstatuje, že pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v § 153b o. s. ř., a to primárně s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně ani na jednání soudu neosvědčila, že smlouva byla platně sjednána. Jak je stanoveno v § 153b odst. 3 o. s. ř., rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Dle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Smír je přitom v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná nebo se příčí kogentním ustanovením zákona nebo jej obchází.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, náhrada nákladů řízení jí tedy nepřísluší. Protože žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.