Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 16/2023-36

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem JUDr. Rudolfem Prokopem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 13 692,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 692,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 468,39 Kč od 7. 6. 2022 do 14. 10. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 468,39 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 728,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 882,65 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 6 692,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 468,39 Kč od 7. 6. 2022 do 14. 10. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 468,39 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 728,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 882,65 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 692,65 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splatit, resp. vrátit částku 26 026 Kč, která představuje součet jistiny (14 000 Kč) a dalších plateb (12 026 Kč), představovaných kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasních poplatkem. Žalovaná se zavázala uhradit vratnou částku ve 14 měsíčních splátkách po 1 859 Kč, přičemž poslední splátka připadala na den 15. 6. 2021. Žalovaná uhradila pouze částku 7 000 Kč. Další splátky však žalovaná nehradila řádně a včas. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 15. 6. 2021. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně v řízení uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 10 468,39 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 750,23 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 014,38 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 950,98 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 842,02 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 325,04 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 728,77 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 473 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 224,26 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila, ač byla vyzvána předžalobní upomínkou.

2. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a současně, aby tato svá tvrzení doložila listinnými důkazy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které byla žalovaná povinna uvést o své osobě správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem. Dle údajů uvedených žalovanou jí zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 3 080 Kč. V takovém případě bylo možné dovodit, že žalovaná bude schopna splácet 1 859 Kč měsíčně, přičemž jí ještě zbyde 1 200 Kč.

3. Žalovaná zůstala nečinná a ve věci se nevyjádřila.

4. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den 31. 8. 2023 omluvila a požádala, aby bylo ve věci rozhodnuto bez její účasti, jakož i bez účasti jejího zástupce. Žalovaná se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle , , (dále jen „“).

5. Soud z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou, soud zjistil, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru v hotovosti ve výši 14 000 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit, činila 26 026 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 859 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé výše úvěru v hotovosti. Ve smluvních podmínkách je ujednáno, že pokud dlužník poruší svoji povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, tj. v určené výši a době splatnosti, stává se celý dluh vzniklý na základě uzavřené smlouvy splatný. Rovněž bylo ujednáno, že pokud se stane celý dluh předčasně splatný v důsledku porušení povinnosti dlužníkem, je dlužník povinen spolu s poskytnutou jistinou uhradit rovněž úhradu za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek, narostlý úrok, úroky z prodlení a případnou smluvní pokutu. Z žádosti o úvěr a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má středoškolské vzdělání a momentálně je na mateřské nebo rodičovské dovolené. Sdělila, že její měsíční příjmy tvoří rodičovský příspěvek ve výši 9 400 Kč. Žalovaná tvrdila, že její měsíční výdaje na bydlení činí částku 4 000 Kč, přičemž žalovaná bydlí u rodičů, a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí částku 2 320 Kč. Žalovaná dospěla k závěru, že její použitelný měsíční příjem činí 3 080 Kč. Žalovaná žalobkyni poskytla rozhodnutí o zvýšení dávky a výpisy z bankovního účtu. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že žalované byl od 6. 10. 2019 přiznán přídavek na dítě ve výši 500 Kč. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalované soud zjistil, že za leden 2020 bylo na účet připsáno 23 762 Kč a z účtu odešlo 22 926 Kč. Počáteční zůstatek činil zápornou hodnotu - 16,46 Kč a konečný zůstatek 819,54 Kč. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022, potvrzení o provedení transakce a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou z titulu předmětné smlouvy o úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022, včetně podacího archu, vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 10. 2022. Výzva byla žalované odeslána dne 5. 10. 2022.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Dle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Dle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena smlouvou ze dne datum na žalobkyni. Soud však nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v zákoně o spotřebitelském úvěru uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovení poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím právní předchůdkyně žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však právní předchůdkyně žalobkyně v posuzované věci zjevně rezignovala.

19. V této souvislosti lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, v němž Nejvyšší soud uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá , vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

20. Obezřetnost a důslednost právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pak byla v daném případě na místě zejména s ohledem na rozpor mezi údaji uvedenými v žádosti o úvěr a údaji vyplývajícími z předloženého výpisu z účtu. Prohlášením žalované na příslušném formuláři nezbavilo právní předchůdkyni žalobkyně povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované a neodůvodňuje možnost vycházet toliko z žalovanou uvedených údajů, pročež se žalobkyně nemůže odvolávat na to, že vychází z premisy, že případné uvedení nepravdivých údajů ze strany žalované jí nelze klást k tíži, a tak se fakticky odvolávat jen na„ nepoctivost“ žalované. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně není jen vyžádat si od žalovanéy potvrzujícího její majetkové poměry, ale rovněž tytoy kriticky zkoumat a vyvodit z nich relevantní závěry pro poskytnutí nebo neposkytnutí úvěru. I pouze letmým přečtením výpisu z účtů pak lze zjistit, že údaje vyplývající z těchto listin jsou v rozporu s údaji vedenými v žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla, že její měsíční příjmy činí 9 400 Kč, výdaje 6 320 Kč a použitelné měsíční příjmy (rozdíl mezi příjmy a výdaji) 3 080 Kč. Z předložených výpisů však vyplývá, že příjmy i výdaje žalované jsou o poznání větší. Vyloženě absurdní je pak závěr, že použitelné prostředky žalované činí 3 080 Kč, když z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že v na začátku ledna 2020 na účtu žalované zbývalo - 16,46 Kč a na konci ledna 2020 to bylo 819,54 Kč. Na první pohled je tedy patrné, že žalovaná nebyla schopná splácet částku 1 859 Kč měsíčně. Pokud o tom byla právní předchůdkyně žalobkyně přesvědčena, měla si vyžádat výpisu z účtu za delší časové období. Z uvedeného je tedy patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nekriticky převzala údaje uvedené v žádosti o úvěr a žádným způsobem je nekonfrontovala s doloženými listinami. K tomu navíc nebyly potřeba nějaké zvláštní znalosti či schopnosti, neboť předestřené nesoulady z listin vyplývají na první pohled, aniž by bylo nutné je nějak podrobněji zkoumat.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními a řádně nevyhodnotila výsledky zkoumání úvěruschopnosti žalované na základě jí předložených listin. Soud si je vědom toho, že výklad zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření uváděných údajů je ale u právní předchůdkyně žalobkyně jasně účelové, ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

22. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 588 o. z. přihlíží z úřední povinnosti.

23. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní. Tato zákonná úprava však zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a dané ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat v souladu s unijním právem. Soudní dvůr Evropské unie k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka anonymizováno číslo, právnická osoba právnická osoba anonymizováno, v bodě 34. uvedl, že„ (…) účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.“ V bodě 46. pak soudní dvůr uzavřel, že„ (…) články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Důsledkem nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy podle Soudního dvora Evropské unie absolutní neplatnost smlouvy.

24. Uvedené je v souladu rovněž s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález, podle kterého by obecné soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Podle Ústavního soudu pak uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

25. Soud dodává, že poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka). Právní úprava účinná do 30. 11. 2016 stála na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Posouzení neplatnosti smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní by tomuto záměru odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

26. Na základě shora uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy včetně všech jejích součástí je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků ze strany žalované došlo, když částku poskytnutého úvěru od právní předchůdkyně žalobkyně převzala v hotovosti. Žalovaná tak s ohledem na shora uvedené má povinnost žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru ve výši 14 000 Kč. Žalobě tak lze vyhovět pouze ve výši rozdílu mezi částkou 14 000 Kč a 7 000 Kč (kterou žalovaná na splátkách již žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni uhradila), tj. co do výše 7 000 Kč. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného (§ 1958 odst. 2 o. z.), neboť mezi účastníky nebylo ujednáno, kdy žalovaná jakožto dlužník má dluh (náhradu z bezdůvodného obohacení vzniklého žalované) plnit. V tomto případě je výzva dle § 1958 odst. 2 o. z. představována předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2022, dle které splatnost nastala dne 14. 10. 2022. Počínaje dnem 15. 10. 2022 se tak žalovaná dostala do prodlení a je žalobkyni povinna uhradit kromě jistiny rovněž úroky z prodlení v souladu s ust. o. z. ve výši stanovené

27. Jelikož žalovaná povinnost uhradit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky plynoucím od 15. 10. 2022 nesplnila dobrovolně, uložil jí soud ve výroku I. tohoto rozsudku. O třídenní lhůtě ke splnění této povinnosti bylo rozhodnuto podle Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr jejich úspěchu ve věci je rovnocenný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.