Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 254/2023-39
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 37 335 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 5 305 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 305 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu
částky 8 000 Kč;
Kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 623,49 Kč;
Kapitalizovaného úroku ve výši 3 993,79 Kč;
Zákonného úroku z prodlení z částky 9 644,51 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a dále z částky 5 244,51 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení;
Úroku 24,6 % ročně z částky 9 644,51 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení;
částky 24 030 Kč;
Kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 181,65 Kč;
Kapitalizovaného úroku ve výši 6 767,37 Kč;
Zákonného úroku z prodlení z částky 18 066,15 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení;
Úroku 24,6 % ročně z částky 18 066,15 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 5 305 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 305 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 8 000 Kč; Kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 623,49 Kč; Kapitalizovaného úroku ve výši 3 993,79 Kč; Zákonného úroku z prodlení z částky 9 644,51 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a dále z částky 5 244,51 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení; Úroku 24,6 % ročně z částky 9 644,51 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení; částky 24 030 Kč; Kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 181,65 Kč; Kapitalizovaného úroku ve výši 6 767,37 Kč; Zákonného úroku z prodlení z částky 18 066,15 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení; Úroku 24,6 % ročně z částky 18 066,15 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkově 37 335 Kč s příslušenstvím. Žaloba se skládala ze dvou nároků a byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela dne 15. 10. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401039372, na základě které byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 27 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky byla sjednána částka 24 030 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 590 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 400 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 14 040 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 655 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplnil, když uhradil pouze částku 26 095 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 18 066,15 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 6 868,85 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 6 767,37 Kč představuje úrok ve výši 21,27 % z částky 18 066,15 Kč ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky (14. 4. 2020) do data postoupení pohledávky (7. 1. 2022). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 181,65 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 18 066,15 Kč ode dne následujícího po splatnosti celé zápůjčky (14. 4. 2020) do data postoupení pohledávky (7. 1. 2022).
2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela dne 18. 3. 2019 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401078690, na základě které byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 10 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky byla sjednána částka 8 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplnil, když uhradil pouze částku 5 600 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 9 644,51 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 2 755,49 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 3 993,79 Kč představuje úrok ve výši 24,60 % z částky 9 644,51 Kč ode dne následujícího po splatnosti celé zápůjčky (12. 5. 2020) do data postoupení pohledávky (7. 1. 2022). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 181,65 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 9 644,51 Kč ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky (12. 5. 2020) do data postoupení pohledávky (7. 1. 2022).
3. Předmětné pohledávky nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022.
4. Soud ve věci konal jednání dne 11. 9. 2023, ze kterého se žalobkyně omluvila prostřednictvím svého zástupce a souhlasila s projednáním věci bez její účasti. Žalovaný se k jednání dostavil osobně.
5. Žalovaný na jednání k podané žalobě uvedl, že uvedené úvěrové smlouvy uzavřel v době, kdy měl osobní problémy a peníze potřeboval. V uvedené době udělal dluhy, které nyní splácí, je proti němu vedeno několik exekucí. Půjčené peníze chce vrátit, ovšem úroky a poplatky požadované žalobkyní se mu zdají nepřiměřeně vysoké. Ke svým příjmům uvedeným v žádostech o úvěr uvádí, že uvedený příjem odpovídá jeho tehdejším výdělkům, nicméně ohledně uvedených měsíčních výdajů uvádí, že výdaje na bydlení 4 570 Kč představují pouze nájem bez elektřiny a poplatku za internet. Ohledně výše osobních výdajů 4 000 Kč uvádí, že ty se mu zdají dosti nízké a že je odhaduje spíše na 6 000 – 7 000 Kč měsíčně. Dále uvádí, že měl vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři soudem určenou 1 000 Kč měsíčně nicméně dobrovolně platil 2 000 Kč měsíčně. Dále uvádí, že přibližně v době sjednání půjček platil dceři stavební spoření 500 Kč měsíčně. Uznává, že podpis na žádostech je jeho, nicméně údaje v ní vyplňovala zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně a on údaje kontroloval pouze zběžně, nevěnoval jim velkou pozornost. V té době peníze potřeboval a nedokáže si vysvětlit, jak údaje o výdajích mohly být v takové výši. Dále uvádí, že při sjednávání úplně první půjčky od právní předchůdkyně žalobkyně, úvěr č. 1201126957, mu zprostředkovatelka nejdříve sdělila, že jeho žádost byla zamítnuta, nicméně následně se mu ozvala s tím, že na ústředí byla schválena a peníze mu poskytnou. Nesrovnalosti měsíčních výdajů uvedených v kartách zákazníka si vysvětluje tím, že zprostředkovatelka se zřejmě snažila, aby mu půjčky byly poskytnuty a on„ prošel“.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 10. 2018 (smlouva č. 1401039372) a 18. 3. 2019 (smlouva č. 1401078690) smlouvy o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti 27 000 Kč, resp. 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit společně se souhrnnými úroky a poplatky ve výši 24 030 Kč, resp. 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené splácet formou 78, resp. 60 týdenních splátek ve výši 655 Kč, resp. 300 Kč (smlouvy o úvěru, shodná tvrzení účastníků). První uzavřená smlouva sloužila k refinancování dřívějšího úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně (smlouva č. 1201126957), a to tak, že částka 13 020 Kč byla započtena na předčasné splacení dříve sjednaného úvěru a částka 13 980 Kč byla vyplacena žalovanému (smlouva č. 1401039372). Žalovaný ve vztahu k dříve uzavřené smlouvě č. 1401039372 zaplatil celkem na splátkách 26 095 Kč; ve vztahu k druhé uzavřené smlouvě č. 1401078690 zaplatil celkem na splátkách 5 600 Kč (shodná tvrzení účastníků). Žalovaný v době podání žádostí o úvěr měl jediný měsíční příjem ze zaměstnání přibližně 17 000 Kč (shodná tvrzení účastníků, žádosti o úvěr). Jeho měsíční náklady na bydlení představovaly měsíční„ čistý“ nájem ve výši 4 570 Kč (evidenční list nájemníka ze dne 8. 6. 2017, nájemní smlouva), zálohy na elektřinu 340 Kč (vyúčtování dodavatele elektřiny za roky 2018 a 2019) a poplatek za internet přibližně 300 Kč (tvrzení žalovaného). Měsíční náklady na jídlo a další nezbytné výdaje činily mezi 6 000 a 7 000 Kč (tvrzení žalovaného), dále měl soudně určené výživné na dceru ve výši 1 000 Kč (rozsudek zdejšího soudu č. j. číslo jednací), ovšem dobrovolně platil 2 000 Kč. Pro dceru také spořil v rámci stavebního spoření (tvrzení žalovaného). Pohledávky vyplývající z uzavřených úvěrových smluv právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022). O postoupení pohledávek byl žalovaný informován právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 3. 2. 2022 (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 19. 4. 2022 předžalobní výzvu (předžalobní výzva ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku).
8. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k tomu, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byly uzavřeny uvedené smlouvy a na jejich základě žalovaný obdržel uvedené částky. Rovněž účastníci shodně uváděli, že žalovaný po určitou dobu platil splátky, ovšem od určitého okamžiku splácet přestal. Ohledně zkoumání majetkových poměrů žalovaného však soud dospěl k závěru, že údaje uvedené v žádostech o úvěr neodpovídaly realitě, když některé údaje na výdajové stránce byly podhodnocené nebo vůbec neuvedené. V kolonce výdajů na bydlení bylo uvedeno, že činí 4 570 Kč měsíčně, ovšem z nájemní smlouvy a evidenčního listu nájemníka vyplynulo, že tato částka představovala pouze nájem a poplatky bezprostředně spojené s bytem, ovšem nezahrnovala další platby za elektřinu a internet. Záloha na elektřinu činila dalších 340 Kč měsíčně jak vyplynulo z ročních zúčtování za roky 2018 a 2019. Částka za internet přibližně 300 Kč, což žalovaný nedoložil přímo na jednání listinami, ovšem soud jeho tvrzení považoval za pravdivé, když jde o částku odpovídající nejlevnějším měsíčním tarifům poskytovatelů internetu. Dále v kolonce„ osobní výdaje“ je v žádosti ze dne 14. 10. 2018 uvedena částka 4 000 Kč a v žádosti ze dne 15. 3. 2019 částka 5 000 Kč Tyto částky soud považoval i bez vyjádření žalovaného za podezřele nízké, a s ohledem na to, že žalovaný na jednání uvedl, že taková výše měsíčních výdajů mu přijde příliš nízká a že jeho výdaje se pohybovaly mezi 6 000 až 7 000 Kč, soud uvěřil tvrzení žalovaného, neboť takové údaje považoval za daleko pravděpodobnější s ohledem na cenovou hladinu v době sjednání smluv. Dále z rozsudku místního soudu č. j. číslo jednací vyplynulo, že žalovaný má vyživovací povinnost vůči jeho nezletilé dceři ve výši 1 000 Kč měsíčně. Tento měsíční výdaj, ani informace o vyživovací povinnosti není v žádostech uvedena. Soud dále uvěřil i tvrzení žalovaného, že nad rámec soudně stanoveného výživného platil dceři 1 000 Kč měsíčně a že ji spořil na stavební spoření 500 Kč měsíčně, neboť nejde o nijak zvlášť vysoké částky a jde o běžnou starost rodiče o dítě. Konečně v obou žádostech bylo uvedeno, že žalovaný už splácí u právní předchůdkyně žalobkyně dřívější úvěr, jehož měsíční splátka činila 2 400 Kč, resp. 2 620 Kč měsíčně. Navzdory skutečnosti, že obě žádosti žalovaný podepsal, což shodně účastníci tvrdili, soud rovněž uvěřil jeho tvrzení, že údaje vyplnila zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně a on tyto kontroloval pouze zběžně, neboť jí důvěřoval a peníze potřeboval z důvodu osobních problémů. Rovněž soud považuje za uvěřitelné, že zástupkyně žádosti vyplnila sama tak, aby žalovaný prošel„ schvalovacím procesem“ a dostal nové úvěry, za které nepochybně získala provizi.
9. Soud tedy vyšel ze shora uvedeného skutkového stavu a právně ho posoudil následovně.
10. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
11. Protože právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupila sporné pohledávky dle 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.
12. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
13. Soud učinil závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným, jakožto dlužníkem, byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvy spotřebitelské. S ohledem na spotřebitelský charakter smluv o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ ZSÚ“).
14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného-spotřebitele splácet spotřebitelské úvěry, které představují popsané zápůjčky ve výši 27 000 Kč a 10 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
15. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně sice uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, a to na základě jím poskytnutých informací, které si následně ověřila, což měl být zaneseno v zákaznické kartě. Soud však musí konstatovat, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěry splácet pouze částečně ve vztahu k jeho příjmům, avšak právní předchůdkyně žalobkyně se již nedostatečně zajímala o tvrzené výdaje žalovaného. Jak bylo uvedeno shora, soud považoval za uvěřitelné, že zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně uvedla do žádostí o úvěr záměrně nízké částky výdajů anebo je neuvedla vůbec, a to s cílem schválení úvěrů a zároveň získání provize za sjednání. Skutečné výdaje žalovaného byly přitom v době sjednání úvěrů vyšší, než jak vyplývá z žádostí. Žalovaný sice žádosti podepsal, ovšem jejich vyplněný obsah blíže nezkoumal, neboť jednal v tísni, když jak sám uvedl, řešil osobní problémy a peníze potřeboval. Z uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdkyně (resp. její zástupkyně) řádně nezkoumala výdaje žalovaného a postupovala tedy v rozporu s povinností stanovenou v § 86 ZSÚ. Žalobkyně pak byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před jednáním ve věci, na což reagovala tvrzením, že právní předchůdkyně tuto povinnost řádně splnila, když údaje z žádostí vyhodnotila interním scoringovým systémem a dále zopakovala údaje uvedené v žádostech. K těmto tvrzením ovšem už nepředložila žádné další důkazy. Svojí neúčastí na jednání se pak připravila o možnost reagovat na vyjádření žalovaného a eventuálně být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., když toto beneficium je poskytováno pouze účastníkům přítomným při jednání.
16. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. a s § 588 o. z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvy o zápůjčkách neplatné, avšak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částky 27 000 Kč a 10 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně, resp. žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedené částky. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 31 695 Kč. K vrácení tak stále zbývá částka 5 305 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalovaného, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022, a to ve lhůtě nejpozději do 29. 4. 2022. K odeslání oznámení upomínky došlo 19. 4. 2022, přičemž bylo žalovanému doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu bylo doručeno. Za den doručení pak lze považovat třetí pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o.z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalovanému doručena dne 22. 4. 2022, přičemž s ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne 30. 4. 2022 a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
18. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul.
19. V bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl v řízení úspěšnější, náhradu nákladů řízení nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.