Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 47/2022-54

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 14 037,07 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 14 037,07 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % p. a. z částky 14 037,07 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 14 037,07 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % p. a. z částky 14 037,07 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 037,07 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu, na kterou žalobkyni vznikl nárok dle smlouvy o úvěru číslo ze dne 7. 3. 2015, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 52 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení, avšak pro porušení tohoto závazku po dobu více jak 60 dnů došlo následně k zesplatnění celého úvěru, což žalobkyně oznámila žalovanému dne 17. 1. 2018. Nová jistina úvěru sestávala z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nesplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, a činila tedy 40 529 Kč. Žalovaný se žalobkyni v čl. 12 smlouvy o úvěru zavázal pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny hradit žalobkyni též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Jelikož žalovaný své závazky vůči žalobkyni neplnil, bylo z její iniciativy zahájeno řízení u zdejšího soudu, jehož výsledkem byl rozsudek ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Co do požadované smluvní pokuty bylo tímto rozsudkem žalobě plně vyhověno, když soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni mj. částku ve výši 11 110,93 Kč představující smluvní pokutu dle čl. 12 smlouvy o úvěru, a to za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru, tj. od data od 19. 1. 2018 do 5. 12. 2018. Jelikož prodlení žalovaného trvalo i po datu 5. 12. 2018, vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty podle shora citovaného článku smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny i za následující období. Žalovaný na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty ničeho nehradil, pročež mu žalobkyně dne 27. 12. 2021 zaslala výzvu k její úhradě. Konkrétně se jednalo o smluvní pokutu z částky 34 613,50 Kč od 6. 12. 2018 do 27. 12. 2021, tedy o 14 037,07 Kč, přičemž se tedy jedná o částku, kterou žalobkyně nyní žádá přiznat soudním rozhodnutím proti žalovanému, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % od data 13. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne 8. 9. 2022 se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud ve věci provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, podepsala s žalovaným 7. 3. 2015 návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 52 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 283 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 99,24 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal vrátit 157 584 Kč. Dle čl. 12 smluvních ujednání dojde v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 60 dnů k zesplatnění úvěru. Podle čl. 12 v případě zesplatnění úvěru se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru zahrnující jistinu úvěru i běžný úrok úvěru stávají novou jistinou úvěru. Podle čl. 12 platí, že v případě, že nebude zaplacena nová jistina úvěru ani v den následující po dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru, má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a informace ohledně zprostředkovatele úvěru. Totožnost žalovaného byla zjištěna z doloženého občanského průkazu.

4. Oznámením ze dne 17. 1. 2018 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 41 643 Kč, v opačném případě jej upozornila na možnost soudního vymáhání své pohledávky.

5. Rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, jenž nabyl právní moci dne 16. 10. 2019, byla žalobkyni vůči žalovanému přiznána částka ve výši 46 864,43 Kč představující jistinu ve výši 34 639,50 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 114 Kč a smluvní pokuta v částce 11 110,93 Kč. Posledně zmíněná smluvní pokuta představuje smluvní pokutu dle čl. 12 7. smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z částky 34 613,50 Kč od 19. 1. 2018 do 5. 12. 2018. Kromě toho byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 753,50 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení. V ostatním byla žaloba zamítnuta.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 12. 2021, jež byla žalovanému prokazatelně odeslána téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 14 037,07 Kč, přičemž uvedenou částku měl žalovaný uhradit k rukám žalobkyně do 15 dnů od doručení této výzvy.

7. K prokázání skutečnosti, že byla ze strany žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, doložila žalobkyně výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), dle kterého získal žalovaný CBS skóre 413, což dle vysvětlivek znamená, že klient představuje menší riziko. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný ke dni lustrace žádný další závazek. Žalovaný dále žalobkyni doložil částečně zneviditelněný výpis z běžného účtu, z něhož je zřejmé, že dne 12. 2. 2015 byl na tento účet připsán starobní a vdovecký důchod ve výši 11 989 Kč zaslaný Českou správou sociálního zabezpečení. Z téhož výpisu z bankovního účtu pak lze vyčíst, že žalovaný čerpal kontokorent ve výši 5 000 Kč, přičemž ke konci měsíce února 2015 měl vyčerpánu částku 3 305,95 Kč, splatnost kontokorentu byla stanovena na 25. 2. 2016. Počáteční zůstatek bankovního účtu činil 9 972,79 Kč, na účet přišlo celkem 12 058,06 Kč a odešlo z něj 25 336,80 Kč, konečný zůstatek účtu tak činil – 3 305,95 Kč. Žalobkyně dále doložila hodnocení klienta, z něhož bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného byl 11 989 Kč, jeho výdaje pak měly činit 7 719 Kč (3 800 Kč na osobní potřebu žalovaného, 1 419 Kč na splátku žalobkyni a 2 500 Kč na bydlení, dopravu a ostatní). Volné zdroje tak měly u žalovaného představovat 4 270 Kč.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve 48 splátkách po 3 283 Kč. Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta 0,25% denně pro případ prodlení dlužníka.

12. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení smluvní pokuty. Předpokladem pro přiznání smluvní pokuty sjednané ve smlouvě je platnost samotné úvěrové smlouvy. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.

14. Žalobkyně tvrdila, že svou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného splnila, když si od žalovaného vyžádala pouze výpis z jeho bankovního účtu, a dále využila informace z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Z těchto dokladů je však zřejmé pouze to, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru příjem v podobě starobního důchodu ve výši 11 989 Kč, u své bankovní společnosti měl sjednán kontokorent do výše 5 000 Kč, což žalobkyně ani nepromítla do hodnocení klienta. Dále žalovaný splácel i samotné žalobkyni jiný úvěr, kde splátky činily 1 419 Kč. Po odečtení příjmů a výdajů tak žalovanému mělo zbývat 4 270 Kč, tj. po zaplacení sjednané nové splátky by mu tak zbývalo pouhých 987 Kč, což rozhodně není dostatečná částka na pokrytí neočekávaných výdajů. Při vědomí, že dlužník má další dva úvěry a při sjednání nového spotřebitelského úvěru jeho volné zdroje nepřesáhnou 1 000 Kč, neměl být další úvěr zcela jistě ze strany žalobkyně poskytnut. Navíc je zcela zřejmé, že žalobkyně údaje sdělené žalovaným nijak neprověřovala a vyžádanéy zjevně ani nijak nezkoumala. Přitom částka uvedená žalovaným na náklady spojené s bydlením, dopravou a ostatními náklady měla dosahovat pouhých 2 500 Kč, již sama o sobě vzbuzuje pochybnosti o její reálnosti. Za této situace měla žalobkyně trvat na doložení těchto nákladů. Žalobkyně žádné další doklady po žalovaném nepožadovala, čímž neprosto rezignovala na svou povinnost řádně prověřovat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tedy analýzu finančního rozpočtu žalovaného neprovedla, a při prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak postupovala zcela formálně a nedostatečně. Lustrace klienta v registru SOLUS a NRKI v tomto směru sama o sobě (bez zohlednění dalších údajů o žalovaném) nemá žádnou vypovídající hodnotu. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.

15. Protože soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, nemohl platně vzniknout ani nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty. Soud proto návrh žalobkyně zamítnul, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

16. Pro úplnost soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že otázka týkající se platnosti úvěrové smlouvy byla zkoumána v dříve vedeném řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, v rámci něhož byla posouzena jinak. Soud však zároveň podotýká, že tímto rozhodnutím není vázán ( à contrario), přičemž své důvody pro přijetí odlišného závěru náležitě dle , ve znění pozdějších předpisů, odůvodnil.

17. Na úplný závěr pak soud dodává, že pokud se žalobkyně domáhala vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu , soud jejímu návrhu nevyhověl, neboť pro to nebyly splněny podmínky, když se v tomto případě nejednalo o věc, v níž by bylo možné uzavřít a schválit smír (takto schválený smír by byl vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy v rozporu s právními předpisy - ve spojení s  ).

18. Právo na náhradu nákladů řízení by mělo s ohledem na náležet žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný. V řízení však nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady vznikly, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.