Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 27/2021-41

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 42 951,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 37 560 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 37 560 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 5 391,25 Kč, kapitalizovaného úroku 7 306,64 Kč, úroku 29,88 % ročně z částky 18 991,25 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, úroku 26,28 % ročně z částky 22 500 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 42 5951,25 Kč od 15. 12. 2020 do 21. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 391,25 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 647 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 37 560 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 37 560 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 5 391,25 Kč, kapitalizovaného úroku 7 306,64 Kč, úroku 29,88 % ročně z částky 18 991,25 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, úroku 26,28 % ročně z částky 22 500 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 42 5951,25 Kč od 15. 12. 2020 do 21. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 391,25 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 647 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 19 721,25 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že uzavřela 20. 3. 2020 se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s rámcem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem 29,88 % ročně žalobkyni splatit formou minimálních měsíčních splátek ve výši 3,28 % z úvěrového rámce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila na základě dokladů a informací od žalovaného i z databází jeho poměry a zjistila, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaný načerpal částku 20 000 Kč, nehradil splátky řádně a včas, celkem zaplatil pouze 2 680 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru 30. 11. 2020, neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dvou splátek. Žalovaná částka se skládá z jistiny 18 991,25 Kč, nákladů vymáhání 230 Kč (za zaslanou výzvu formou obyčejného a doporučeného psaní), smluvních pokut 500 Kč, kapitalizovaného úroku 3 920,51 Kč (za dobu do 12. 3. 2021 z jistiny), kapitalizovaného úroku z prodlení 392,26 Kč (za dobu od 15. 12. 2020 do 12. 3. 2021), úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 19 721,25 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, úroku 29,88 % ročně z částky 18 991,25 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný žalobkyni na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po upomínce.

2. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení 23 230 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že uzavřela 3. 7. 2019 se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s rámcem 22 589 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem 26,28 % ročně žalobkyni splatit formou minimálních měsíčních splátek 4 % z úvěrového rámce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila na základě dokladů a informací od žalovaného i z databází jeho poměry a zjistila, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaný načerpal částku 45 089 Kč, nehradil splátky řádně a včas a celkem zaplatil pouze 24 849 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru 30. 11. 2020, když žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dvou splátek. Žalovaná částka se skládá z jistiny 22 500 Kč, nákladů vymáhání 230 Kč (za zaslanou výzvu formou obyčejného a doporučeného psaní), smluvních pokut 500 Kč, kapitalizovaného úroku 3 386,13 Kč (za dobu do 12. 3. 2021 z jistiny), kapitalizovaného úroku z prodlení 462,06 Kč (za dobu od 15. 12. 2020 do 12. 3. 2021), úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 23 230 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, úroku 26,28 % ročně z částky 22 500 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný žalobkyni na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po upomínce.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ze zprávy ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný, bydlel v podnájmu, jeho výše měsíčního příjmu byla 25 000 Kč, tvrzené měsíční výdaje domácnosti byly 7 000 Kč (bydlení, splátky, další náklady spojené se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd.), splátky jiným společnostem 14 423 Kč, splátky u žalobkyně 452 Kč měsíčně. Žalobkyně však při výpočtu kreditního scóre žalovaného namísto uváděných měsíčních výdajů domácnosti započetla do výdajů žalovaného životní minimum jednotlivce 3 410 Kč, částku minimálních výdajů na bydlení 1 451 Kč měsíčně založenou na statistických datech publikovaných ČSÚ, MPSV), v důsledku čehož vypočetla limitní měsíční splátku (tzv. MLS domácnosti) na 4 028 Kč.

5. V tentýž den 20. 3. 2020 žalovaný podepsal se žalobkyní listinu„ Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr číslo“ Ze smlouvy soud zjistil tyto skutečnosti. Žalovaný smlouvu podepsal 20. 3. 2020 formou vložení zaslaného SMS kódu do elektronického formuláře. Základní výše jemu poskytnutého revolvingového spotřebitelského úvěru činila 20 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta na celou dobu splácení ve výši 29,88 % ročně, žalovaný se částku spolu s úrokem zavázal splatit měsíčními splátkami, které činily minimálně 3,28 % z úvěrového rámce. V další části smlouvy byly dohodnuty parametry revolvingu, výše nákladů účelně vynaložených v důsledku nesplácení úvěru řádně a včas a smluvní pokuta 500 Kč v případě prodlení žalovaného se splácením splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, kde byla upravena možnost žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení se 2 splátkami. Dále žalovaný obdržel informace o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty, rámcovou pojistnou smlouvu.

6. Čerpání úvěru žalovaným vzal soud za prokázané z výpisu čerpání, splátek a úhrad, částku 20 000 Kč žalovaný načerpal dne 20. 3. 2020. Na svůj dluh uhradil celkem 2 680 Kč, naposledy uhradil částku dne 20. 7. 2020 Celkem zůstal dle výpisu dlužen jistinu 18 991,25 Kč, náklady vymáhání 230 Kč, smluvní pokutu 500 Kč, kapitalizovaný úrok 3 920,51 Kč (za dobu do 12. 3. 2021), kapitalizovaný úrok z prodlení 392,26 Kč za dobu do 12. 3. 2021.

7. Před uzavřením druhé úvěrové smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ze zprávy ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, jeho výše měsíčního příjmu byla 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 10 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny jako 5 000 Kč (bydlení, splátky, další náklady spojené se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd.), splátky jiným společnostem byly uváděny jako nulové. Rovněž žalobkyně provedla lustraci v externích a interních registrech dlužníků. K tomu doložila výpis z účtu žalovaného za dobu od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019, ze kterého bylo zjištěno, že dne 16. 6. 2019 čerpal jiný úvěr 3 613,89 Kč, dne 17. 6. 2019 čerpal úvěr 1 300 Kč, dne 17. 6. 2019 obdržel na účet výplatu 27 905 Kč, dne 17. 6. 2019 splácel úvěr splátkou 4 913,89 Kč, dne 20. 6. 2021 hradil dvě splátky různých spotřebitelských úvěrů ve výši 9 849 Kč, dne 21. 6. 2019 čerpal úvěry ve výši 13 618,89 Kč, dále čerpal úvěr dne 22. 6. 2019 ve výši 757 Kč, dne 24. 6. 2019 ve výši 3 300 Kč, dále čerpal další úvěry dne 26. 6. 2019 ve výši 8 621,95 Kč, dne 27. 6. 2019 celkem ve výši 2 825,51 Kč, dne 29. 6. 2019 ve výši 7 230,50 Kč. K tomu byla doložena úvěrová zpráva, ve které bylo tvrzeno, že žalovaný nemá aktivní úvěry. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že dle výpisu u žalovaného nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti.

8. V tentýž den 3. 7. 2019 žalovaný podepsal listinu„ smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním číslo“ Ze smlouvy soud zjistil tyto skutečnosti. Žalovaný smlouvu podepsal 3. 7. 2019 se žalobkyní formou vložení zaslaného SMS kódu do elektronického formuláře. Základní výše revolvingového spotřebitelského úvěru činila 22 589 Kč. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta na celou dobu splácení ve výši 26,28 % ročně, žalovaný se částku spolu s úrokem zavázal splatit měsíčními splátkami, které činily minimálně 4 % z dlužné částky. V další části smlouvy byly dohodnuty parametry revolvingu, výše nákladů účelně vynaložených v důsledku nesplácení úvěru řádně a včas a smluvní pokuta 500 Kč v případě prodlení žalovaného se splácením splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, kdy byla upravena možnost žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení se 2 splátkami. Dále žalovaný obdržel informace o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty, rámcovou pojistnou smlouvu, informace o pojištění asistenčních služeb, pojistné podmínky pojištění asistenčních služeb.

9. Čerpání úvěru žalovaným vzal soud za prokázané z výpisu čerpání, splátek a úhrad, částku 45 089 Kč žalovaný načerpal dne 20. 7. 2019 a dne 9. 7. 2020. Na svůj dluh uhradil celkem 24 849 Kč, naposledy uhradil částku dne 20. 6. 2020 Celkem zůstal dle výpisu dlužen jistinu 22 500 Kč, náklady vymáhání 230 Kč (za zaslanou výzvu formou obyčejného a doporučeného psaní), smluvní pokutu 500 Kč, kapitalizovaný úrok 3 386,13 Kč (za dobu do 12. 3. 2021 z jistiny), kapitalizovaný úrok z prodlení 462,06 Kč (za dobu do 12. 3. 2021).

10. Dopisem ze dne 30. 11. 2020 odeslaným 1. 12. 2020 byly dlužné částky z titulu výše uvedených úvěrových smluv zesplatněny. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 12. 2020 odeslanou 18. 12. 2020 s tím, aby dluh uhradil do 7 dnů od doručení výzvy.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. (dále jen„ o. z.“) a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v  tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali dvě úvěrové smlouvy číslo. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smluv o úvěrech splnila tím, že poskytla žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 20 000 Kč a 45 089 Kč. Platby žalovaného nepostačovaly ke krytí všech jeho závazků ze smluv.

12. Smlouvy o úvěrech z hlediska jejich platnosti bylo však třeba posoudit také podle , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním těchto smluv úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy žalovaného asi 25 000 Kč měsíčně byly ze strany žalobkyně ověřeny výpisem z bankovního účtu, tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 10 000 Kč měsíčně nebyly ověřeny, výdaje žalovaného také nebyly před podpisem úvěrových smluv dostatečně ověřeny doklady, žalovaný pouze doplnil při posuzování smlouvy číslo údaje o svých výdajích na bydlení, výdajích na cestování do zaměstnání atd. ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však namísto žalovaným uváděných výdajů 7 000 Kč měsíčně započetla jako výdaje žalovaného částku minimálních výdajů na bydlení 1 451 Kč měsíčně založenou na statistických datech publikovaných ČSÚ, MPSV. Soud s tímto postupem nesouhlasí, neboť nelze skutečné reálné výdaje žalovaného nahrazovat nižšími výdaji dle statistických dat, které nevedou k reálnému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit. V případě započtení reálných výdajů pak při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy číslo vychází, že žalovaný není schopen úvěr splatit, když jeho příjmy byly 25 000 Kč měsíčně a jeho výdaje 25 285 Kč (7 000 Kč bydlení + splátky jiným společnostem 14 423 Kč + splátky u žalobkyně 452 Kč + životní minimum – stravné 3 410 Kč). U smlouvy číslo rovněž nebyly ověřovány uváděné výdaje na bydlení. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Výdaje žalovaného nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to zejména náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Jestliže žalovaný uváděl při posuzování úvěruschopnosti u jednotlivých smluv, že bydlí u rodičů a následně v podnájmu, bylo dle názoru soudu povinností žalobkyně po žalovaném požadovat, aby tyto skutečnost doložil, což mohl učinit kupříkladu předložením podnájemní smlouvy, popř. čestným prohlášením rodičů. Dále nebyly dostatečně přezkoumány výdaje žalovaného na dosavadní úvěry, když u smlouvy číslo se žalobkyně spokojila s tvrzením žalovaného o jejich výši a u smlouvy číslo tvrzení žalovaného odporovalo realitě, když žalovaný uváděl, že jeho splátky úvěrů jsou nulové, přičemž z jím předloženého bankovního účtu vyplývalo, že má několik úvěrů, které nepravidelně splácí poměrně vysokými splátkami. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalovaného žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalovaného. Nadto u smlouvy číslo vycházela u výdajů na bydlení ze statistických údajů neodpovídajících realitě. Dle názoru soudu není možné se u výdajové stránky v daném případě spokojit s pouhými tvrzeními, když spotřebitel ve snaze získat úvěr může zamlčet některé podstatné výdaje jako např. výdaje splátek dosavadních úvěrů, které přitom žalobkyně mohla alespoň částečně dokumentárně ověřit. Při posuzování úvěruschopnosti u smlouvy číslo rovněž nebyly dostatečně ověřeny ani uváděné další příjmy domácnosti 10 000 Kč měsíčně, které nebyly ničím doloženy.

13. Soud v daném případě nevylučuje použití statistického modelu – odhadu nákladů žalovaného na základě souboru statistických dat. Odhad nákladů je možno učinit dle názoru soudu ale pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Tyto údaje (nezjistitelné náklady žalovaného) je možno korigovat podle statisticky podložených modelů žalobkyně. Toto se však nedá říct o nákladech na bydlení, které jsou zjistitelné a které v daném případě i spotřebitel uvedl ve výši 7 000 Kč měsíčně ani o nákladech na splátky jiných úvěrů, které byly ihned zjistitelné při pohledu na pohyb bankovního účtu žalovaného.

14. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěry splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové a příjmové stránce žalovaného a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně rovněž užívala statistická data namísto výše nákladů sdělených žalovaným a nezapočetla výši splátek jiných úvěrů žalovaného do jeho výdajů. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěrech jsou neplatné, když podle ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smluv splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dostatečně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětné úvěry, soud konstatuje, že předložené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouvy jsou v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

8. Soud má tedy na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a 45 089 Kč a žalovaný jí naopak uhradil 2 680 Kč a 24 849 Kč. Žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží celkem 37 560 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 30. 11. 2020 (odeslaným žalovanému dne 1. 12. 2020), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 4. 12. 2020, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do 14 dnů od doručení, tj. do 21. 12. 2020. Soud tak přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve smyslu o. z., a to z částky 37 560 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to v zákonné výši 8,25 % ročně v souladu s  Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.

9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílu jejího úspěchu v částce 37 560 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení dle výroku I. ke dni vyhlášení rozhodnutí 3 175 Kč, tj. celkem 40 735 Kč (57 %) a neúspěchu co do 30 831 Kč (5 391,25 Kč, kapitalizovaný úrok 7 306,64 Kč, kapitalizovaný úrok 29,88 % ročně z částky 18 991,25 Kč od 13. 3. 2021 do dne vyhlášení rozhodnutí ve výši 8 473 Kč, úrok 26,28 % ročně z částky 22 500 Kč od 13. 3. 2021 do dne vyhlášení rozhodnutí ve výši 8 829 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 42 951,25 Kč od 15. 12. 2020 do 21. 12. 2020 ve výši 68 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 391,25 Kč od 22. 12. 2020 do data vyhlášení rozsudku ve výši 763 Kč), tj. 43 %, což v tomto případě odpovídá 14 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 719 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení ) písm. c) odst. 3 (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení ) písm. c) odst. 3 500 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 42 951,25 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. ) odst. 5 písm. b) vyhlášky ve výši 300 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 4 623 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 14 %, tedy 647 Kč. Soud aplikoval vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát, a to např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, spisová značka. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.