Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 44/2022-75

název soudu rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se ohledně smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 576 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 17 099 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 099 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 2 901 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 901 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 17 099 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 046,58 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se ohledně smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 576 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 17 099 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 099 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení. III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 2 901 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 901 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 17 099 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 046,58 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 21. 9. 2019, číslo ve znění dodatku ze dne 21. 10. 2019, přičemž žalovaný poskytnuté finanční prostředky čerpal několika bezhotovostními převody na svůj bankovní účet. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím internetového rozhraní webová adresa, součástí dokončení žádosti o úvěr bylo též zadání verifikační platby žalovaným, aby tak bylo možné ověřit totožnost jeho osoby. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit uvedenou částku i s příslušenstvím do 22. 11. 2019. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, pročež mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně též povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 150 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 10 % od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 046,58 Kč (úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 20 000 Kč od 23. 11. 2019 do 1. 6. 2021) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobkyně později uvedla, že důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nedisponuje. Dne 30. 11. 2022 žalobkyně sdělila, že žalovaný dosud na svůj dluh uhradil 2 901 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v  rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Podáním ze dne 21. 4. 2022 vzala žalobkyně svůj původní žalobní návrh co do požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 576 Kč (zahrnuty i náklady na upomínání ve výši 150 Kč) částečně zpět. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, rozhodl soud ve smyslu ust. , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) o zastavení části řízení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne 21. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo ve znění doplnění smlouvy o úvěru ze dne 21. 10. 2019 (navýšení jistiny z 5 200 Kč na 20 000 Kč). K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, konkrétně na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa. K ověření totožnosti žalovaného došlo díky odeslání tzv. verifikační platby ve výši 0,10 – 1 Kč z bankovního účtu žalovaného na účet právní předchůdkyně žalobkyně, což podle výpisu z běžného účtu žalovaný již v minulosti (dne 2. 12. 2016) platbou ve výši 1 Kč učinil. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému na základě této smlouvy částku 20 000 Kč a žalovaný se tuto částku splatnou jednorázově zavázal vrátit do 22. 11. 2019 se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 131,61 % ročně. RPSN činila 1 327,6 %. Pro případ, že by žalovaný nezaplatil částku včas, ujednaly si smluvní strany povinnost žalovaného zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle téhož odstavce smlouvy v částce 50 Kč za upomínku (nejvýše však za 3 takové upomínky). Na bankovní účet žalovaného byla následně dne 23. 9. 2019 zaslána platba ve výši 5 200 Kč, dne 24. 9. 2019 ve výši 7 400 Kč, dne 30. 9. 2019 ve výši 1 900 Kč a dne 3. 10. 2019 ve výši 5 500 Kč.

5. Výzvami ze dne 6. 12. 2019, 23. 12. 2019, 3. 1. 2020 a 7. 7. 2021 byl žalovaný vyzván k vrácení částky úvěru.

6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2021, odeslaným dle podacího archu dne 29. 6. 2021, v rámci něhož byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů po obdržení výzvy. Žalovaný byl taktéž vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 7. 7. 2021 s uvedením data splatnosti do 30. 7. 2021. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván taktéž výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 odeslanou dle doloženého podacího archu dne 11. 11. 2021.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty žalovanému hotovostní peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč Tyto peněžní prostředky však žalovaný v rozporu se smlouvou nevrátil, resp. vzniklý dluh uhradil toliko částečně.

13. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost stanovená před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední.

14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.

15. Žalobkyně nedoložila jakýkoliv dokument, z nějž by bylo patrno, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného. K úvěrové smlouvě nedoložila ani žádost o úvěr, případně jiný dokument, v němž by jí žalovaný sdělil informace o své osobě týkající se jeho majetkové situace, bydlení, výdajů apod. Uvedené informace by pak měly být doloženy příslušnými doklady (především pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovních účtů žalovaného atd.), tyto však absentovaly a soudu nebyly předloženy ani dodatečně, kdy žalobkyně jimi ani dle svého tvrzení nedisponuje. Lze tedy konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně na svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného zcela rezignovala, tuto nijak nezkoumala ani neprověřovala a příslušné doklady po žalovaném nejspíše ani nežádala. Bez stěžejních, řádně doložených údajů o nákladech a výdajích žadatele o úvěr nelze provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, a proto je za takové situace vyloučené učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.

16. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

17. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný z této částky, jež byla jednorázově splatná, vrátil toliko 2 901 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 17 099 Kč, a právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

18. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle o. z. ve spojení s Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost dne 9. 12. 2021, jak se uvádí ve výzvě ze dne 9. 11. 2021, kterou dne 11. 11. 2021 žalobkyně prokazatelně odeslala doporučeně k rukám žalovaného. Nárok na zaplacení úroku z prodlení tak žalobkyni vzniká od 10. 12. 2021 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán, avšak oproti žalobnímu návrhu ve výši odpovídající s , tj. 8,5 % ročně. Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.).

19. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 2 901 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 901 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 17 099 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 046,58 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč však žaloba není důvodná. Pokud žalobkyně žádala zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s mimosoudním vymáháním pohledávky, jejich vynaložení stejně tak konkrétní výši nijak nedoložila (nebylo doloženo, že osobní návštěva byla uskutečněna, z ničeho nevyplývá výše vynaložených nákladů). S ohledem na výše uvedené soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o zamítnutí nároku žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ve spojení s ustanovením věta první Žalobkyně nebyla zcela úspěšná ve věci, procesní zavinění nese i ohledně částečného zastavení řízení, její celkový neúspěch tak představuje cca polovinu. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.