Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 230/2023-71
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 25 147,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 347,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 347,40 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 1 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 948,32 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23 347,4 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 147,4 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 347,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 347,40 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 1 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 948,32 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23 347,4 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 147,4 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 25 147,40 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 948,32 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 5147,4 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 2 3347,4 Kč od datum do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o Flexikontu, na základě které byl u právní předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet na jméno žalovaného a následně bylo také sjednáno poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jednou za 180 dní a bude mít měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající alespoň 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Před poskytnutím kontokorentu právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala poměry žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný podnikal, vycházela z interního modelu, který hodnotil sociodemografický profil žalovaného, a vypočítala příjem z podnikání, který byl srovnatelný s příjmem, kterého by žalovaný dosahoval jako zaměstnanec, a to na základě income modelu vyvinutého na datech fyzických osob nepodnikatelů. Tento model právní předchůdkyně žalobkyně pravidelně vyhodnocuje. Takto určila právní předchůdkyně žalobkyně příjem žalovaného částkou 32 873,10 Kč. Dále vycházela ze sdělení žalovaného, že celkový čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činil 30 000 Kč, má vlastní bydlení a nemá žádnou vyživovací povinnost. Z interních zdrojů zjistila, že žalovaný má již splátky ve výši 1 500 Kč, z externích zdrojů nebyly zjištěny žádné další závazky. Žalovaný tuto smlouvu porušil tím, že překročil úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na jeho účtu. Žalobkyně proto žalovanému poskytování kontokorentního účtu zrušila a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 23 347,40 Kč převedla dne datum na úvěrový účet. Žalovanému posléze umožnila splácení tohoto dluhu spolu s úrokem ve výši 29 % ročně ve splátkách, což však žalovaný nečinil. Žalobkyně proto dne datum úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 25 147,40 Kč, což však žalovaný neučinil. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 23 347,40 Kč, poplatků a smluvních pokut ve výši 1 800 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 948,32 Kč, a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 23 347,40 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 147,40 Kč (dlužná jistina, poplatky a smluvní pokuty) od datum do zaplacení. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali dne datum smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný účet na jméno žalovaného (zjištěno ze smlouvy o Flexikontu z datum, č. l. 15 - 16). Dne datum žalovaný požádal o možnost přečerpání zůstatku na účtu (zjištěno ze žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze datum č. l. 62, vysvětlení některých pojmů č. l. 45, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. l. 46 - 47, z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách č. l. 14, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku uložených v elektronickém systému příjmení a všeobecné obchodní podmínky uložené v elektronickém systému ISAS). Před umožněním přečerpání účtu právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z následujících zjištění o majetkových poměrech žalovaného: Vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 32 873,10 Kč, který byl zjištěn prostřednictvím income modelu. Sám žalovaný uvedl, že příjem jeho domácnosti činí 30 000 Kč, je rozvedený, žije sám ve vlastním bytě či domě. Žalovaný měl dosavadní výši splátek u právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 1 500 Kč (zjištěno z výstupu ze systému právní předchůdkyně žalobkyně č. l. 48 p. v. - 49). Žalovaný měl již jeden dluh u právní předchůdkyně žalobkyně (zjištěno z výstupu ze systému právní předchůdkyně žalobkyně č. l. 49), žalovaný však sám v žádosti o povolení debetního zůstatku uvedl, že jiné měsíční splátky nemá (zjištěno ze žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze datum č. l. 62). Příjmy žalovaného ověřovala z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015, kde byl uveden úhrn příjmů ze samostatné činnosti 649 875 Kč, rozdíl mezi příjmy a deklarovanými výdaji 129 975 Kč (zjištěno z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za rok 2015, č. l. 39 - 41). Právní předchůdkyně žalobkyně dne datum kvůli nepovolenému překročení úvěrového limitu zrušila žalovanému možnost přečerpat zůstatek na účtu (zjištěno z ukončení poskytování Flexikreditu z datum, č. l. 43) a následně dne datum převedla dluh z kontokorentu ve výši 23 347,40 Kč na úvěrový účet (zjištěno z ukončení poskytování Flexikreditu z datum, č. l. 42). Poté již žalovaný neuhradil ničeho (zjištěno z platební historie č. l. 44, výpisů z účtu č. l. 50 - 61). Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr splatný ke dni datum, což oznámila žalovanému dopisem ze dne datum (zjištěno z oznámení o zesplatnění ze datum, č. l. 12). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze datum (zjištěno z potvrzení právní předchůdkyně žalobkyně z datum, č. l. 13, dohody ze datum, č. l. 17, smlouvy o postoupení pohledávek z datum, č. l. 19 – 22 a výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně na č. l. 24), což bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z datum, č. l. 18 a podacího lístku na č. l. 23). Žalovaný byl posléze žalobkyní o uhrazení dluhu upomenut výzvou ze datum, a to do datum (zjištěno z výzvy k plnění ze datum, č. l. 25 - 26). Výzva byla žalovanému zaslána dne datum (zjištěno z podacího lístku č. l. 27) a dne datum doručována žalovanému (zjištěno ze sledování zásilky č. l. 63).
4. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování přílohou číslo smlouvy o postoupení pohledávek, neboť byť žalobkyně tento důkaz označila, nepředložila jej. Soud však považoval za nehospodárné řízení z tohoto důvodu odročit, neboť rozhodné skutečnosti ve věci byli prokázány z ostatních v řízení provedených důkazů (zejména otázka, že žalobkyně je oprávněna podat ve věci žalobu).
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali dne datum smlouvu, na základě níž byl zřízen u právní předchůdkyně žalobkyně účet vedený na jméno žalovaného. Dne datum požádal žalovaný o možnost přečerpání zůstatku na tomto účtu. Při posuzování této žádosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 32 873,10 Kč, který stanovila dle interního modelu, a to přesto, že žalovaný sám uvedl celkový příjem domácnosti pouze 30 000 Kč. Příjem žalovaného z podnikání právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala z daňového přiznání žalovaného za rok 2015. Dále právní předchůdkyně žalobkyně přihlédla k tomu, že žalovaný má stanoveny splátky z jiného dluhu vůči ní ve výši 1 500 Kč, ačkoliv sám žalovaný ve své žádosti uvedl, že jiné splátky, nemá. Výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala nijak, resp. neurčila nijak jejich ani potenciální výši. Žalovanému byla poskytnuta možnost přečerpat zůstatek na účtu o 20 000 Kč. Ke dni datum činil záporný zůstatek na účtu žalovaného 23 347,40 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla tento zůstatek na úvěrový účet, který následně ke dni datum zesplatnila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne datum. Žalobkyně žalovaného o zaplacení částky upomenula dopisem ze dne datum, který se žalobkyni vrátil jako nedoručený. V tomto dopise vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu do datum.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat zůstatek na účtu vedeném na jeho jméno o částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný nakonec tento zůstatek přečerpal na částku 23 347,40 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný je tak dle § 1882 odst. 1 o. z. povinen plnit žalobkyni a žalobkyně je tak v řízení aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru, kterou poskytnutí možnosti debetního zůstatku je, však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného z údajů uvedených přímo žalovaným a z jí vypočteného matematického modelu příjmu osob samostatně výdělečně činných. Příjmy žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalovaného z přiznání žalovaného k dani z příjmů za rok 2015. V řízení však nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřila reálný tehdy aktuální stav podnikání žalovaného, tedy zda se žalovaný nenachází ve finančních problémech, zda jeho aktuální příjmy stále odpovídají příjmům z předchozího roku, a to s přihlédnutím k tomu, že žádost o poskytnutí kontokorentu žalovaný podával na konci roku. V této souvislosti soud poukazuje na to, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě vycházela z částky, kterou vypočetl matematický model, tedy z příjmu ve výši 32 000 Kč, byť žalovaný sám deklaroval příjem o 2 000 Kč nižší. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila ani nezkoumala výdaje žalovaného, nebylo zjišťováno, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, zde nejsou uvedeny žádné údaje, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně měla postupovat o to obezřetněji, že žalovaný již u ní měl předchozí dluh, který navíc ve své žádosti zamlčel, tedy již jen na základě skutečností právní předchůdkyni žalobkyně známých bylo zřejmé, že údaje uváděné žalovaným nemusí být zcela pravdivé a neshodují se s matematickými modely právní předchůdkyně žalobkyně.
16. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný je tak povinen vydat celou částku, o niž přečerpal zůstatek na svém běžném účtu a tedy o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co jej věřitel k tomu vyzval. Odeslaná zásilka s výzvou k plnění se dostala do dispozice žalovaného dne datum, neboť tohoto dne byla žalovanému doručována a žalovaný se mohl s jejím obsahem seznámit. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do datum. Od následujícího dne, tj. od datum, je tak žalovaný v prodlení žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 11,75 % ročně dle 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů tohoto řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější, soud přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 006 Kč a dále z náhrady nákladů spojených s právní zastoupením žalobkyně. Výše odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu včetně činí při tarifní hodnotě 25 147,40 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) částku 300 Kč (§ 14b odst. 1 AT). K určení výše odměny podle § 14b AT přistoupil soud proto, že je soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně podává žaloby v obdobných věcech, kdy se texty jednotlivých žalob od sebe liší toliko konkrétními daty, nikoliv však podstatnou částí textu. Soud přiznal žalobkyni náhradu odměny za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), předžalobní výzvu (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT). Ke každému z těchto úkonů náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, celkem tedy 300 Kč. Výše odměny za jeden úkon právní služby po podání návrhu činí při téže tarifní hodnotě částku 2 140 Kč (§ 7 AT). Za dobu po podání žaloby pak soud žalobkyni přiznal pouze náhradu za účast zástupce žalobkyně na jednání soudu dne datum v délce 32 minut (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) a k tomu náležející paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 AT). Soud však již nepřiznal žalobkyni náhradu za vyjádření jejího právního zástupce ze dne datum. Toto vyjádření nebylo účelně vynaloženým nákladem, neboť obsah tohoto vyjádření měl být již obsahem samotné žaloby. Soud dále žalobkyni přiznal náhradu cestovních nákladů jejího právního zástupce (§ 13 odst. 5 AT).
19. Soud dále přiznal náhradu cestovného ve výši 285 Kč (polovina z celkové částky 570 Kč, neboť zástupce žalobkyně se ke zdejšímu soudu dostavila na dvě předvolaná jednání) za cestu k jednání soudu a zpět na trase obec – obec v celkové délce 84 km vozem registrační značka o kombinované spotřebě 4,6 l číslo km při vyhláškové ceně nafty 34,4 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 5,2 Kč km dle číslo Sb. ve znění účinném ke dni jednání soudu. Nakonec náleží žalobkyni náhrada za ztrátu času jejího zástupce na cestě na jednání soudu a zpět za dvě započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem 200 Kč (zástupce opět účtoval pouze náhradu za ztrátu času v této výši s ohledem na skutečnost, že se účastnil dvou soudních jednání u zdejšího soudu). Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal soud žalobkyni též náhradu této daně ve výši 866 Kč (21 % z částky 4 125 Kč). Celkem tak výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 5 997 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 55 %, žalovaný ze 45 %, žalobkyni tak náleží poměrná část jejích nákladů ve výši 10 %, tedy ve výši 600 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., místo k plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.