Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 115/2022-64

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 18 390 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 922 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 922 Kč od 9. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 756 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, smluvní pokuty ve výši 716 Kč, smluvního úroku ve výši 21,24 % ročně z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do 8. 5. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 7 756 Kč od 9. 5. 2022 do zaplacení, smluvních úroků ve výši 1 389 Kč a nákladů za odeslané upomínky v částce 400 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 922 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 922 Kč od 9. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 756 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, smluvní pokuty ve výši 716 Kč, smluvního úroku ve výši 21,24 % ročně z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do 8. 5. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 7 756 Kč od 9. 5. 2022 do zaplacení, smluvních úroků ve výši 1 389 Kč a nákladů za odeslané upomínky v částce 400 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána uhradit částku ve výši 18 390 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne 15. 5. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (27 500 Kč bylo určeno k přímému čerpání žalovanou, částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovateli žalované) a žalovaná se zavázala splácet svůj dluh v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem ve výši 21,24 % ročně z dlužné částky. Žalovaná tedy měla žalobkyni uhradit celkem částku ve výši 40 824 Kč v pravidelných 36měsíčních splátkách po 1 134 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, přičemž splatnost 1. splátky byla sjednána ke dni 20. 6. 2020. V důsledku prodlení žalované žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 4. 2022. Žalobkyně tak za žalovanou eviduje dluh na jistině ve výši 15 678 Kč, smluvním úroku z dlužné jistiny ve výši 21,24 % ročně z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, zákonném úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, dále na dlužných smluvních úrocích ve výši 1 389 Kč, nákladech za odeslané upomínky v částce 400 Kč (4 x 100 Kč), smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši 1 996 Kč a konečně na smluvní pokutě ode dne zesplatnění v částce 716 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s  rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 5. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalovaná obdržela částku ve výši 27 500 Kč na svůj bankovní účet, částka ve výši 2 500 Kč byla odeslána na bankovní účet zprostředkovatele. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč ve 36měsíčních splátkách ve výši 1 134 Kč Součástí smlouvy se staly též úvěrové podmínky. Žalované byl také poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Z lustrací provedených žalobkyní dne 26. 5. 2020 v insolvenčním rejstříku a v rejstříku exekucí je zřejmé, že žalovaná zde nebyla evidována. K prokázání úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila výplatní pásky žalované za březen 2020 a duben 2020, z nichž je zřejmé, že měsíční mzda žalované činila přibližně 23 000 Kč. Žalobkyně také předložila výpis z bankovního účtu žalované, z něhož je však zřejmé toliko připsání mzdy za březen 2020, poplatek za zjištění zůstatku v bankomatu a odečtení úroku. Mimo to je zde uvedeno, že součet kreditních položek za období od 1. 4. 2020 do 15. 5. 2020 činil 78 853 Kč a součet debetních položek představoval částku 70 550,70 Kč, přičemž jejichž rozdíl činil 8 302,30 Kč. Žalovaná žalobkyni deklarovala své výdaje v částce 2 100 Kč za bydlení s tím, že žije u rodičů, a dále 3 400 Kč na ostatní potřeby. Taktéž čestně prohlásila, že na ni není vedeno žádné exekuční řízení a že se nenachází v úpadku.

5. Žalobkyně soudu doložila též předpis jednotlivých splátek, v rámci nichž se poměr částky připadající na jistinu a na smluvní úrok postupně měnil s tím, že částka připadající na smluvní úrok klesala, zatímco částka na jistinu se navyšovala. Zy nazvané Bonita smlouvy vyplývá, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 17 splátek po 1 134 Kč a jednu splátku po částce 2 800 Kč, celkem tedy žalovaná žalobkyni dosud uhradila 22 078 Kč.

6. Upomínkami ze dnů 27. 1. 2022 a 29. 3. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek. Předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2022, prokazatelně žalované odeslanou téhož dne, oznámila žalobkyně žalované zesplatnění dlužné částky k datu 25. 4. 2022 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 17 067 Kč, dále též k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 49 Kč a upomínacích nákladů v částce 400 Kč.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč.

13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední.

14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.

15. Žalobkyně tvrdila, že svou povinnost zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalované splnila, když si od žalované vyžádala výpis z bankovního účtu, dvě výplatní pásky, a kromě toho využila informace z rejstříku exekucí a taktéž z insolvenčního rejstříku. Z těchto dokladů je však zřejmá pouze skutečnost, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru příjem ze zaměstnání ve výši kolem 23 000 Kč. Žalobkyně v tomto případě ani nevycházela z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, ani se nepokusila jakkoliv ověřit údaje o výdajích, které jí žalovaná toliko deklarovala (např. prostřednictvím podrobného výpisu z bankovního účtu žalované, z nějž by bylo zřejmé její hospodaření a pravidelné výdaje, když zároveň z doloženého výpisu z účtu je patrné, že žalovaná vynakládala každý měsíc poměrně vysoké částky). Je tedy zjevné, že žalobkyně analýzu finančního rozpočtu žalovaného neprovedla,y od žalované vyžádala v nedostatečném rozsahu a při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.

16. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

17. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná z této částky dosud vrátila 22 078 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 922 Kč, a právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

18. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle o. z. ve spojení s , avšak pouze z dlužné částky jistiny. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost v době stanovené výzvou ze dne 25. 4. 2022, tj. do 10 dnů. Za aplikace ustanovení o. z. byla výzva doručena třetí pracovní den po odeslání, jež bylo žalobkyní prokazatelně učiněno dne 25. 4. 2022 K doručení tedy došlo dne 28. 4. 2022, a splatnost dluhu tak nastala dne 8. 5. 2022 (tj. 10. den od doručení výzvy). Nárok na zaplacení úroku z prodlení tak žalobkyni vzniká od 9. 5. 2022 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán. Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.).

19. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do částky 7 756 Kč, smluvního úroku ve výši 21,24 % ročně z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do 8. 5. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 7 756 Kč od 9. 5. 2022 do zaplacení, dále co do dlužných smluvních úroků ve výši 1 389 Kč, nákladů za odeslané upomínky v částce 400 Kč (4 x 100 Kč), smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 996 Kč a smluvní pokuty ode dne zesplatnění v částce 716 Kč však žaloba není důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy, proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o zamítnutí nároku žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu.

20. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením V daném případě převažoval neúspěch žalobkyně nad jejím úspěchem, tudíž by právo na náhradu nákladů řízení mělo náležet žalované, a to v poměrné části odpovídající rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalované jakékoliv náklady vznikly, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekucí.