Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 178/2023-58

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 49 752 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 016 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 20 736 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 432 Kč od 17. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 776,42 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce titul jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 016 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 20 736 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 432 Kč od 17. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 776,42 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 6. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 15. 4. 2020 smlouvu o úvěru„ název produktu“ číslo na jejímž základě žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v 96 měsíčních splátkách po 1 368 Kč Součástí smlouvy bylo i skupinové pojištění schopnosti splácet s výši pojistného 96 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dálku skrze e-mailovou komunikaci, žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a zaslaným jedinečným kódem. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, a to z informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, prověřením údajů z výpisů z účtu žalované, údajů z CRIF a porovnáním s údaji o životním a existenčním minimu. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, do zesplatnění úvěru uhradila částku 30 984 Kč. Žalobce proto odstoupil od smlouvy, a to dopisem ze dne 3. 1. 2022. Žalobce požadoval částku 46 432 Kč jakožto nesplacenou jistinu, kapitalizované smluvní úroky ve výši 1 820 Kč, úhradu nákladů za zaslané upomínky ve výši 1 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 432 Kč od 17. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 1. 8. 2022 dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. , dále jen „“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. byl prokázán následující skutkový stav:

4. Žalovaná a žalobce uzavřeli dne 15. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru„ Cofiklasik“ číslo sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek, pojištění úvěru a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o spotřebitelském úvěru„ název produktu“ číslo ze dne 15. 4. 2020, všeobecnými pojistnými podmínkami, sazebníkem ze dne 15. 12. 2019, sazebníkem ze dne 1. 10. 2021, sazebníkem ze dne 1. 1. 2023, listinou„ Zpracování osobních údajů“). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Průměrný čistý měsíční příjem žalované měl žalobce zjistit ve výši 14 112 Kč, z hlediska výdajů pak náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně, jiné závazky (např. výživné) ve výši 2 000 Kč měsíčně. Údaje od žalované měl žalobce ověřit telefonicky u zaměstnavatele, z výpisu z bankovního účtu, z databáze SOLUS, CRIF a z insolvenčního rejstříku. Takto žalobce dospěl k použitelné částce žalované ve výši 10 112 Kč, splátku úvěru stanovil ve výši 1 464 Kč měsíčně (prokázáno zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalobcem). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 60 000 Kč, doposud uhradila 30 984 Kč (prokázáno přehledem transakcí ke dni 15. 4. 2020, přehledem splátek žalované, výpočtem příslušenství). Protože žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných splátek upomínkami ze dne 12. 12. 2020 a ze dne 12. 3. 2021, následně žalobce odstoupil dopisem ze dne 3. 1. 2022 od smlouvy o úvěru a vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne 3. 1. 2022 vč. podacího archu). Žalobce uplatňuje vedle jistiny zákonný úrok z prodlení. Žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky odstoupením od smlouvy a výzvou k okamžité úhradě dluhu právního zástupce žalobce ze dne 1. 8. 2022 (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2022 vč. podacího archu).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a poskytovatel úvěru uzavřeli 15. 4. 2020 smlouvu o úvěru podle a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona číslo Sb., , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. z. s. ú.

6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované

(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

7. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že vycházel z informací sdělených žalovanou ve smlouvě. Tyto následně ověřoval výpisem z běžného účtu za březen 2020 (příjmy, výdaje), dále telefonicky (bydlení u rodičů), prověřením v databázích SOLUS, CRIF a v insolvenčním rejstříku. Takto žalobce zjistil příjmy žalované ve výši 14 112 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, výživné ve výši 2 000 Kč, splátkové výdaje ve výši 0 Kč, dále byly zohledněny běžné výdaje zjištěné z výpisu z účtu a nová splátka úvěru.

8. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil. Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalované zkoumal, jako důkaz však předložil pouze vlastní zprávu. Dle této zprávy žalobce ověřoval příjmy i výdaje žalované mj. na základě výpisu z účtu či nahlédnutím do různých databází, reálném provedení těchto úkonů však nepředložil jediný důkaz. Soud má proto za to, že žalobce v tomto ohledu neunesl svou důkazní povinnost.

9. Soud zdůrazňuje, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní mají účastníci již v žalobě ( ). Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. K jednání se žalobkyně nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila dobrodiní poučení (soud ji coby nepřítomného účastníka nemohl poučit podle o jejím důkazním břemeni ve vztahu k neprokázanému tvrzení o převodu úvěrované částky na účet žalovaného). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle , protože se účastník nedostavil k jednání, není soud oprávněn

a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. ).

10. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla.

11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).

Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, pojistnému, jež tvořilo součást smlouvy, či smluvním pokutám (nákladům vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele). Žalovaná dosud na dluh uhradila 30 984 Kč, z úvěru ve výši 60 000 Kč tak zbývá uhradit částku 29 016 Kč.

12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení.

13. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaná oprávněna vrátit jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové„ přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu v případě sporů stanovit soud.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. a usnesení KS v obec ze dne 31.7.2013 čj. -97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 29 016 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 20 736 Kč a zákonných úroků. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 49 752 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 16,64 %. Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně.

Soud přiznal náklady dle vyhl. č. , adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. , pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako„ zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u zdejšího soudu„ shodné“ žaloby např. pod sp. zn. , či . Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle vyhl. č. , adv. tarifu.

Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 16,64 % z částky:

-) 2 488 Kč (zaplacený soudní poplatek),

o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení ( adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (; vyhl. č. , adv. tarifu).

o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (. vyhl. č. , adv. tarifu).

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu).

-) 378 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle ).

Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 16,64 % z částky 4 666 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 776,42 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (, ). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.