Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 80/2021-27

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 28 789,06 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 700 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 11 700 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do zaplacení částky 20 923,97 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 628,11 Kč, zastavuje.

III. Žaloba se co do zaplacení 11 460,95 Kč, zákonného úroku z prodlení 1 541,95 Kč, nákladů uplatnění pohledávky 768 Kč, zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z částky 23 160,95 Kč od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z částky 11 460,95 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 700 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 11 700 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se co do zaplacení částky 20 923,97 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 628,11 Kč, zastavuje. III. Žaloba se co do zaplacení 11 460,95 Kč, zákonného úroku z prodlení 1 541,95 Kč, nákladů uplatnění pohledávky 768 Kč, zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z částky 23 160,95 Kč od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z částky 11 460,95 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 789,06 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 31. 1. 2019, číslo které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny uhradit také kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 370 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 252 Kč a inkasní poplatek ve výši 6 300 Kč, celkem tedy částku 65 072 Kč, o to ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč, kdy celý úvěr měl být splacen ke dni 31. 3. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, celkově uhradil 23 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 23 160,95 Kč, úroku ve výši 1 469,78 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 009,18 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 087,89 Kč, inkasního poplatku ve výši 4 044,20 Kč, smluvního úroku po splatnosti úvěru ve výši 2 312,92 Kč (15 % ročně z jistiny 23 160,95 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do 29. 11. 2020), smluvní pokuty 5 628,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 541,95 Kč z jistiny za dobu od 1. 4. 2020 do 30. 11. 2020. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení 10 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení z částky 23 160,95 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 768 Kč.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení částky 20 923,97 Kč a co do smluvní pokuty 5 628,11 Kč. Soud proto řízení co do této částky částečně zastavil, a to v souladu s , 2 , (dále jen „“).

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v  rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného byla mezi žalovaným a společností právnická osoba dne 31. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy částku 35 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s úrokem 3 370 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 17 150 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 3 252 Kč a inkasním poplatkem ve výši 6 300 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení alespoň jedné splátky řádně a včas, přičemž z textu smlouvy je zřejmé, že žalovaný převzal shora uvedenou částku v hotovosti v místě svého bydliště. Ve smlouvě pak byla dále pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas sjednána smluvní pokuta, rovněž byla stanovena výše nákladů na vymáhání pohledávky. V článku s názvem„ Splatnost úvěru a výše úroku“ bylo pro případ varianty úvěru se 14 měsíčními splátkami uvedeno, že úrok činí 15 % ročně. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr podepsanou žalovaným. Z žádosti bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je zaměstnaný, jeho měsíční mzda je 20 240 Kč. Jeho výdaje na bydlení a energie jsou 1 500 Kč měsíčně, na dopravu a jídlo hradí 1 500 Kč měsíčně, jeho srážky ze mzdy a výživné činí 10 983 Kč měsíčně. K těmto tvrzením nebyly doloženy žádné doklady.

5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 18. 1. 2021, v tomto oznámení odeslaném dne 19. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván i upomínkami ze dne 8. 2. 2021, 8. 3. 2021, 6. 4. 2021, výzvou k plnění ze dne 4. 5. 2021. Dále byla žalovanému odeslána předžalobní výzva ze dne 2. 6. 2021, ve které byl vyzván k úhradě svého dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba. Dále byl žalobkyní předložen výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, ze kterého soud zjistil, že byly žalovanému zaslány tři obyčejné upomínací dopisy a čtyřikrát jej navštívil pověřený terénní pracovník v souvislosti s vymáháním dluhu.

6. Je zjevné, že mezi předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje , (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Předchůdkyně žalobkyně na požádání žalovaného poskytla finanční prostředky, které byl žalovaný následně povinen předchůdkyni žalobkyně vrátit v dohodnuté lhůtě splatnosti. Zároveň je nutné konstatovat, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně smlouvu se žalovaným uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nikoli.

7. Pro předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

8. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádnými doklady, když žalobkyně žádné doklady soudu nedoložila. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty o příjmové ani výdajové stránce žalovaného žalobkyně nedoložila a tím objektivně soudu neprokázala, že její předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Nadto nebylo ani ničím doloženo, že by byla prováděna lustrace žalovaného v registrech dlužníků a tím ověřena výše jeho případných jiných úvěrových splátek. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že její předchůdkyně (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

9. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a ten na dluh uhradil 23 300 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží částku 11 700 Kč. Rovněž vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván ve výzvě ze dne 18. 1. 2021 odeslané dne 19. 1. 2021, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení do 10 dnů ode dne doručení. V souladu s § 573 o. z.„ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“, tj. zásilka došla žalovanému dne 22. 1. 2021. Žalovaný byl povinen uhradit dluh do 10 dnů, tj. do 1. 2. 2021. Žalobkyni tak vzniklo právo na úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně z částky 11 700 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to v souladu s  Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.

10. Žalovaný byla v řízení převážně neúspěšný, když řízení bylo částečně zastaveno z důvodů na straně žalobkyně, která vzala žalobu zpět bez bližšího odůvodnění a částečně byla žaloba zamítnuta, proto má žalovaný podle právo na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by žalovanému náklady řízení vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.