Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 229/2023-49
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 105 225,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 83 984,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 83 984,73 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9 614,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 598,98 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 614,25 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 850,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 850,84 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 676,10 Kč a částky ve výši 2 100 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 939 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 83 984,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 83 984,73 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9 614,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 598,98 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 614,25 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 850,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 850,84 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 676,10 Kč a částky ve výši 2 100 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 939 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 105 225,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 598,98 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 850,84 Kč od datum do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla částku 100 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku splácet spolu s úrokem po 1 506,85 Kč měsíčně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Kromě tvrzení žalovaného vycházela též z lustrací v registrech BRKI, NRKI a insolvenčním rejstříku a z částek životního a existenčního minima a statistických dat. V případě zaměstnání žalobkyně vždy požaduje doložení výše příjmu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky pak žalobkyně vypočítala výši disponibilních příjmů klienta. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovaný má dosud uhradit částku 93 598,98 Kč na dlužné jistině, dále 3 850,84 Kč na kapitalizovaném úroku, částku 5 364,90 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, částku 311,20 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení z kapitalizovaného úroku a částku 2 100 Kč na dílčích poplatcích.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť oba účastníci byli k jednání řádně a včas předvoláni, žalobkyně se z jednání omluvila a žádala, aby bylo jednání v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaný sjednali v internetovém bankovnictví dne datum smlouvu, na základě které měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku 100 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 9,8 % ročně ve splátkách po 1 506,85 Kč včetně sjednaných poplatků (zjištěno ze smlouvy o úvěru Expres půjčka z datum, č. l. 10 - 12, z vysvětlení některých pojmů č. l. 14, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. l. 15 – 16, sazebníku uloženém v elektronickém systému CEPR, všeobecných obchodních podmínek uložených v elektronickém systému CEPR). Žalobkyně před uzavřením smlouvy vycházela z následujících údajů o majetkové a osobní situaci žalovaného. Žalovaný byl svobodný, vyučen, bydlel v pronájmu. Byl zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 26 728 Kč, což bylo ověřeno z běžného účtu vedeného u žalobkyně. Celkový příjem domácnosti byl uveden částkou 60 000 Kč, počet zdrojů příjmů žalovaného byl 1. Žalovanému byly postupně vypláceny na účet úvěry – dne datum ve výši 5 000 Kč, dne datum ve výši 5 000 Kč, dne datum ve výši 5 000 Kč, dne datum ve výši 5 000 Kč a dne datum ve výši 40 000 Kč (zjištěno z výstupu ze systému žalobkyně č. l. 13, sdělení č. l. 29 p. v. a z výpisů z běžného účtu uložených v elektronickém systému příjmení). U žalobkyně šlo již o čtvrtý úvěr žalovaného (zjištěno z přehledu úvěrů na č. l. 30), interní splátky činily 1 253,19 Kč, externí splátky pak činily 3 545 Kč (zjištěno ze sdělení na č. l. 29 p. v.). Lustrací v centrální evidenci exekucí žalobkyně zjistila, že vůči žalovanému není vedena žádná exekuce (zjištěno z lustrace z centrální evidence exekucí č. l. 39). Částku 100 000 Kč žalobkyně žalovanému poskytla dne datum (zjištěno z výpisu z účtu č. l. 28 p. v.). Žalovaný uhradil celkem 16 015,27 Kč (zjištěno z výpisů z účtu č. l. 18-28, platební historie č. l. 31-32, amortizační tabulky č. l. 33-34 a tabulky předpisů úroků z prodlení na č. l. 34 spisu). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil smluvené splátky, žalobkyně prohlásila ke dni datum úvěr za splatný, což žalovanému sdělila dopisem ze dne datum (zjištěno z oznámení o prohlášení úvěru za splatný z datum, č. l. 17). Žalovaný byl o uhrazení dluhu upomenut dopisem ze dne datum, kde byl vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání dopisu (zjištěno z předžalobní upomínky z datum, č. l. 35, podacího lístku č. l. 36, podacího archu č. l. 37). Zásilka byla žalovanému odeslána dne datum a doručena dne datum (zjištěno ze sledování zásilky č. l. 47).
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný elektronicky sjednali dne datum smlouvu, na základě které žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Tuto měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 9,8 % ročně ve splátkách po 1 506,85 Kč. Před uzavřením smlouvy vycházela žalobkyně ze zjištění, že žalovaný dosahuje příjmu ve výši 26 728 Kč, což ověřila z účtu vedeného na jeho jméno, a dále z celkového (neověřovaného) příjmu domácnosti ve výši 60 000 Kč, z toho, že vůči žalovanému nejsou vedeny žádné exekuce a že jde již o čtvrtý úvěr žalovaného u téže společnosti. Na předchozí úvěry u žalobkyně splácel částkou 1 253,19 Kč, na externí úvěry pak částkou 3 545 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 16 015,27 Kč O úhradu dluhu byl vyzván žalobkyní dopisem ze dne datum, který mu byl doručen dne datum Lhůta k úhradě dluhu byla určena v délce 7 dní od odeslání dopisu, k čemuž došlo dne datum.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši 100 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného zejména z údajů uvedených přímo žalovaným. Příjmy žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalovaného z výpisů z běžného účtu žalovaného přímo u žalobkyně. V řízení však nebylo prokázáno, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Žalobkyně však již nijak neověřovala celkovou příjmovou situaci rodiny žalovaného, kdy žalovaný uvedl celkové příjmy domácnosti ve výši 60 000 Kč a zřejmě z této částky bylo při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházeno, příp. tato byla při zjišťování celkové majetkové situace žalovaného brána v potaz, a nejde o částku nijak zanedbatelnou. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila, avšak ani nezjišťovala výdaje žalovaného, nebylo zjišťováno, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Soud zde pro úplnost dodává, že takovéto zjišťování majetkové situace žalovaného není pro poskytovatele spotřebitelského úvěru příliš zatěžující či nemožné, jak naznačuje žalobkyně. Soud samozřejmě nepožaduje, aby byly zjišťovány veškeré výdaje žalovaného, nicméně lze již požadovat minimálně ověření nákladů na bydlení, jakými jsou nájemné či náklady za energie. Ani tyto základní údaje však žalobkyně od žalovaného nezjišťovala a nemohla tak mít o výdajové stránce žalovaného žádnou představu. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla počínat o to obezřetněji, pokud již opakovaně v minulosti žalovanému úvěr poskytla a žalovaný žádal o úvěr nový. V projednávané věci žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaný na splátky předchozích úvěru splácel celkem 4 798,19 Kč měsíčně a že jen u žalobkyně šlo o čtvrtý poskytovaný úvěr. Za této situace tak měla žalobkyně obezřetně posuzovat majetkovou situaci žalovaného, u nějž bylo vzhledem k předchozímu počtu úvěrů možno pochybovat o tom, že je jeho finanční situace zcela bezproblémová.
16. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 16 015,27 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (100 000 Kč – 16 015,27 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. ve výši 83 984,73 Kč. Žalovaný byl povinen dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co jej věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalovanému dne datum. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do datum. Od následujícího dne, tj. od datum, je tak žalovaný v prodlení žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 11,75 % ročně dle 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější, přiznal poměrnou část náhrady nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 210 Kč a dále náklady spojenými s právním zastoupením. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 95 698,98 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“) částku 4 940 Kč. Soud přiznal žalobkyni náhradu za tyto úkony právní služby: převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), předžalobní upomínku (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT). Ke každému z těchto úkonů právní služby náleží též paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy 900 Kč (§ 13 AT). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal soud žalobkyni též náhradu této daně ve výši 3 301 Kč (21 % z 15 720 Kč). Celkem tak výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 23 231 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná co do 80 % a žalovaný co do 20 %, náleží žalobkyni poměrná část náhrady nákladů řízení ve výši 60 %, tedy ve výši 13 939 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.