Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 187/2023-98
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 29.975 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 29.975 Kč
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 12.475 Kč za dobu od 29. 7. 2022 do zaplacení
- s úrokem z prodlení ve výši 4.426,40 Kč
- s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 29.975 Kč - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 12.475 Kč za dobu od 29. 7. 2022 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 4.426,40 Kč - s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 29.975 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 12.475 Kč za dobu od 29. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 4.426,40 Kč a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč. Tvrdí, že žalovaná dne 4. 4. 2017 uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě níž jí byla v hotovosti poskytnuta částka 35.000 Kč při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit původnímu věřiteli ještě náklady úvěru 29.400 Kč, a celkovou částku 64.400 Kč měla splatit 16 splátkami ve výši 4.025 Kč, poslední splátka měla být zaplacena 4. 8. 2018. Původní věřitel před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované, vycházel z údajů uvedených žalovanou do žádosti o úvěr, přičemž žalované měsíčně zbývalo k úhradě ostatních závazků 4.720 Kč. Tato finanční situace umožňovala žalované platit měsíční splátky předmětného úvěru 4.025 Kč. Původní věřitel nahlížel do insolvenčního rejstříku, v němž žalovaná nebyla vedena, poměry žalované ověřil z pracovní smlouvy a výplatních lístků. Žalovaná celkem na úvěr splatila 51.925 Kč, což odpovídá 12 splátkám. Z toho bylo započteno na jistinu 22.525 Kč a na příslušenství pohledávky 29.400 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl původnímu věřiteli nárok na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky denně, kdy za dobu od 5. 8. 2018 do 7. 6. 2022 činí tato smluvní pokuta 17.500 Kč a byla vypočtena z nesplacené jistiny 12.475 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele právnická osoba, tvořená divizí spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba, která pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce s účinností ke dni 28. 7. 2022. Žalovaná částka 29.975 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru 12.475 Kč a ze smluvní pokuty 17.500 Kč. Úrok z prodlení ve výši 4.426,40 Kč byl vypočten z jistiny 12.475 Kč za dobu od 5. 8. 2018 do 14. 7. 2022.
2. Ve věci byl dne 9. 2. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.
3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
4. Dne 4. 4. 2017 požádala žalovaná společnost právnická osoba o poskytnutí úvěru 35.000 Kč na dobu 16 měsíců na formuláři Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z něj soud zjistil, že žalovaná uvedla adresu trvalého bydliště obec a číslo, což je adresa obecního úřadu, dále uvedla, že je zaměstnaná, svobodná, bydlí v nájmu, má standardní vybavení domácnosti, počet výdělečně činných osob v domácnosti označila dvě, sdělila, že pracuje ve společnosti právnická osoba jako operátorka výroby na dobu neurčitou s příjmem 17.370 Kč měsíčně. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 6.750 Kč na bydlení, 2.400 Kč na energie, 3.000 Kč na stravování a výživné a 500 Kč na ostatní výdaje. Průměrné měsíční výdaje byly 6.325 Kč a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činily 12.650 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli předložila výplatní pásky, pracovní smlouvu, blíže nespecifikovanou smlouvu k výdajům a čestné prohlášení. Sdělila, že má již zkušenosti a znalosti týkající se spotřebitelských úvěrů. Všechny tyto údaje žalovaná potvrdila svým podpisem.
5. Téhož dne žalovaná obdržela standardní informace o úvěru na formuláři, obsahujícím základní parametry úvěru. Podepsala tiskopis nazvaný Kontaktní osoba, do něhož uvedla celé jméno žalované jakožto svoji matku. Dále podepsala tiskopis Čestné prohlášení, v němž uvedla, že nájem a poplatek za vodu předává osobně panu příjmení, majiteli bytu.
6. Žalovaná předložila původnímu věřiteli smlouvu o nájmu bytu, z níž vyplývá, že byla uzavřena 31. 5. 2016 mezi pronajímateli manžely příjmení a manžely příjmení na straně jedné, a dvěma nájemci, a to jméno příjmení a žalovanou na straně druhé. Předmětem nájmu byl byt na adrese adresa žalované, nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 6. 2016 do 31. 5. 2017 s možností dalšího prodloužení. Ve smlouvě bylo sjednáno nájemné a náhrada za spotřebovanou vodu v celkové výši 6.250 Kč měsíčně.
7. Původní věřitel měl k dispozici rovněž pracovní smlouvu žalované a její dodatky, z nichž je zřejmé, že pracovní smlouvu žalovaná uzavřela 31. 8. 2015 se zaměstnavatelem právnická osoba se sídlem v obec, v níž byla sjednána hrubá měsíční mzda 15.000 Kč. Dodatkem bez data byla smlouva změněna tak, že pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou. Dodatkem z 30. 9. 2016 byla změněna výše měsíční mzdy na 17.500 Kč hrubého.
8. Ze tří výplatních lístků bylo zjištěno, že za prosinec 2016 měla žalovaná čistou mzdu 15.660 Kč, za leden 2017 měla čistou mzdu 18.046 Kč a za únor 2017 měla čistou mzdu 18.405 Kč. Průměr na jeden měsíc vychází 17.370 Kč. Těmto částkám a obdobím odpovídají záznamy o tom, že tyto částky přišly z účtu zaměstnavatele žalované na blíže nespecifikovaný účet.
9. Jak vyplývá z listin Finanční analýza a Credit scoring, provedl původní věřitel vyhodnocení údajů zjištěných o žalované, žalované bylo přiděleno 38 bodů se závěrem, že lze jí poskytnout úvěr do výše 70.000 Kč s maximální výší měsíční splátky 10.045 Kč. Tato částka má odpovídat rozdílu mezi příjmem žalované 17.370 Kč a výdaji 6.325 Kč, 3.050 Kč a rezervou 1.000 Kč.
10. Dne datum uzavřela žalovaná s původním věřitelem právnická osoba IČO, smlouvu o úvěru číslo rok číslo. Z ní soud zjistil, že původní věřitel při podpisu smlouvy poskytl žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr 35.000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Zavázala se, že za správu úvěru zaplatí původnímu věřiteli poplatek 7.700 Kč, za hotovostní výběr splátek poplatek 11.900 Kč a úrok 21 % ročně. Celkové náklady úvěru činily 29.400 Kč, z čehož na úrok připadá 9.800 Kč. Celkovou částku 64.400 Kč se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli formou 16 splátek ve výši 4.025 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Součástí smlouvy byla listina Předpis splátek, kterou žalovaná rovněž podepsala, v níž je uvedeno, na které nároky a v jaké výši se započítávají jednotlivé splátky žalované.
11. Ohledně změny věřitele zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Notářský zápis vyhotovený 27. 9. 2018 anonymizováno jméno příjmení, notářkou v obec, pod anonymizováno číslo, spisová značka, obsahuje doklad o koupi části závodu, k níž došlo na základě kupní smlouvy z 6. 9. 2018 Touto smlouvou původní věřitel právnická osoba prodal část závodu, tvořenou divizí spotřebitelských úvěrů, společnosti právnická osoba IČO Tyto skutečnosti byly zaznamenány v obchodním rejstříku. právnická osoba dopisem z 18. 10. 2021 oznámila tutéž skutečnost žalované, a vyzvala ji k úhradě dluhu. Podle vrácené obálky byl dopis odeslán žalované doporučeně dne 19. 10. 2021. Dne 4. 4. 2022 uzavřela společnost právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem rámcovou smlouvu o postupování pohledávek včetně dodatku. Na ni navazuje dílčí smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi týmiž smluvními stranami dne 28. 7. 2022. Mezi postoupenými pohledávkami se na straně 4 pod pořadovým číslo nachází i pohledávka za žalovanou. Téhož dne byla zaplacena i platba za postoupené pohledávky dohodnutá ve smlouvě. Dopisem z 4. 8. 2022 oznámila právnická osoba anonymizována dvě slova žalované, že postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalované odeslán doporučeně dne 8. 8. 2022.
12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem z 21. 8. 2022 a výzvou právního zástupce žalobce z 21. 11. 2022, která byla žalované odeslána doporučeně dne 23. 11. 2022. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky pořízeného žalobcem dne 6. 12. 2022 byla dne 6. 9. 2022 vykonána cesta pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované. Z této listiny však nelze vzít za prokázáno, zda tato cesta skutečně proběhla.
13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 4. 4. 2017 požádala žalovaná původního věřitele právnická osoba o poskytnutí úvěru 35.000 Kč. Původní věřitel zjistil shora popsaným způsobem poměry žalované, její žádosti vyhověl a téhož dne s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru. V den podpisu smlouvy žalovaná obdržela v hotovosti dohodnutou částku 35.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit ještě náklady úvěru 29.400 Kč a celkovou částku 64.400 Kč měla zaplatit 16 splátkami po 4.025 Kč měsíčně. Žalovaná celkem na úvěr splatila 51.925 Kč, což byla započteno na jistinu a na poplatky. Původní věřitel uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o prodeji části závodu. Tato společnost následně uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s žalobcem a mezi postoupenými pohledávkami byla zahrnuta i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalobce nárokuje po žalované jistinu 12.475 Kč včetně úroku z prodlení, smluvní pokutu 17.500 Kč a náklady na uplatnění pohledávky 217 Kč. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobce.
14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalované poskytl dohodnutou peněžní částku sjednaným způsobem, tedy v hotovosti.
15. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.
16. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. V řízení bylo prokázáno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil 17.370 Kč, jak původní věřitel ověřil ze tří výplatních lístků. Jedná se o velice nízký příjem. Žalovaná bydlela v bytě v nájmu. Její výdaje uvedené v žádosti o úvěr činily 12.650 Kč měsíčně. Z těchto výdajů byl ověřen pouze výdaj na bydlení, konkrétně nájemné a vodu, přičemž výdaje se skládaly z nákladů na bydlení, energie, stravování, výživné a ostatní výdaje, kdy ostatní výdaje představovaly pouze nízkou částku 500 Kč. Další výdaje kromě bydlení ověřeny nebyly. Po odpočtu měsíčních výdajů 12.650 Kč od čistého příjmu 17.370 Kč činí rozdíl 4.720 Kč na měsíc. Soud v této souvislosti připomíná, že měsíční splátka podle úvěrové smlouvy činila 4.025 Kč, a žalované by tak na měsíc zůstalo pouze 695 Kč. Je třeba také zohlednit, že žalovaná může mít kromě výše uvedených výdajů také mimořádné výdaje, a navíc je otázkou, zda vyjmenované výdaje jsou opravdu úplné, když nezahrnují například výdaje na dopravu, hygienu, oděvy, obuv a další. Navíc žalovaná uvedla adresu trvalého pobytu obec a číslo, tedy adresu obecního úřadu, a tato skutečnost měla původnímu věřiteli signalizovat, že poměry žalované, pokud jde o bydlení, nejsou zcela uspořádané, když žalovaná není přihlášena k pobytu na adrese, na níž se v té době skutečně zdržovala. Žalovaná v žádosti uvedla, že již má zkušenosti a znalosti týkající se spotřebitelských úvěrů. Nebylo však zjištěno, že by původní věřitel se dotazoval žalované na její dřívější závazky, v jaké výši a v jakých splátkách je žalovaná splácí. Soud konstatuje, že úvěr 35.000 Kč nelze považovat za nižší půjčku, neboť pro žalovanou, s ohledem na její velmi nízký příjem, se jednalo o částku značnou. Původní věřitel nezjistil a neověřil řádně a úplně výdajovou stránku žalované a její dosavadní závazky, tudíž nebyl schopen řádně posoudit schopnost žalované splácet dohodnuté splátky. I kdyby výdaje žalované 12.650 Kč měsíčně zjištěné původním věřitelem byly úplné a ověřené, neměl původní věřitel žalované již žádné peněžní prostředky poskytovat s ohledem na její velmi nízký příjem. Skutečnost, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované byl kladný, neznamená ještě bez dalšího, že žalovaná je schopna takto vysoký úvěr splácet. Výše dohodnuté splátky, s ohledem na nízký příjem žalované, představovala vysoké zatížení pro žalovanou.
17. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Soud je naopak toho názoru, že původní věřitel neměl žalované žádný úvěr poskytovat. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.
18. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.
19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
20. Za takové situace soud úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednaných splátkách a lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky, poplatky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku
plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 35.000 Kč, a žalovaná zaplatila celkem 51.925 Kč, tedy částku vyšší, než čerpala. Bezdůvodné obohacení na straně žalované tak nevzniklo.
21. Na základě výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí. Nebylo třeba se proto zabývat tím, zda pohledávka původního věřitele byla platně převedena na žalobce.
22. Žalovaná měla ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.