Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 39/2021-39
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 49 072 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 514 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 11 514 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 37 558 Kč, kapitalizovaných úroků 13 837,28 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 6 039,97 Kč, úroku 21,27 % ročně z částky 28 836,75 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku 23,72 % ročně z částky 7 040,06 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení 9 % ročně z částky 7 040,06 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 28 836,75 Kč od 16. 1. 2021 do 21. 1. 2021, úroku z prodlení 1,5 % ročně z částky 11 514 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 17 322,75 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 514 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 11 514 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 37 558 Kč, kapitalizovaných úroků 13 837,28 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 6 039,97 Kč, úroku 21,27 % ročně z částky 28 836,75 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku 23,72 % ročně z částky 7 040,06 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení 9 % ročně z částky 7 040,06 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 28 836,75 Kč od 16. 1. 2021 do 21. 1. 2021, úroku z prodlení 1,5 % ročně z částky 11 514 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 17 322,75 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 39 790 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 9. 12. 2017, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 31 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 27 590 Kč, která představuje úrok ve výši 5 270 Kč (sazba 21,27 % p. a.), odměnu za administrativní činnost ve výši 6 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 120 Kč, a to vše v 78 týdenních splátkách po 752 Kč. Žalovaný hradil splátky do 17. 5. 2018, když celkem uhradil 18 800 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 8. 6. 2019. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 28 836,75 Kč, částku 10 953,25 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 10 001,14 Kč (tj. úrok ve výši 21,27 % ročně z jistiny za dobu od 9. 6. 2019 do 15. 1. 2021), zákonný úrok z prodlení 4 584,44 Kč (z částky jistiny za dobu od 9. 6. 2019 do 15. 1. 2021). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 21,27 % ročně z částky jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni.
2. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 282 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 31. 8. 2017, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 13 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 9 968 Kč, která představuje úrok ve výši 1 820 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a platbu za doplňkovou službu životního pojištění 348 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. Žalovaný hradil splátky do 17. 5. 2018, když celkem uhradil 13 686 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 11. 10. 2018. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 7 040,06 Kč, částku 2 241,94 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 3 836,14 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od 12. 10. 2018 do 15. 1. 2021), zákonný úrok z prodlení 1 455,53 Kč (z částky jistiny za dobu od 12. 10. 2018 do 15. 1. 2021). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky jistiny za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla podepsána dne 9. 12. 2017 smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 31 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s platbou ve výši 27 590 Kč, která představuje úrok ve výši 5 270 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 120 Kč (celkem tedy částku 58 590 Kč), splatit v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 752 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí výše úrokové sazby 21,27 % p. a. Žalovanému byla zápůjčka 26 570 Kč poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy a částka byla 4 430 Kč použita k refinancování dřívějšího úvěru žalovaného.
5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v nájmu s partnerkou, je OSVČ, má měsíčně čistý příjem ve výši 35 000 Kč a další vedlejší příjem ve výši 13 000 Kč, tj. celkem 48 000 Kč. Jeho měsíční výdaje jsou za nájem a inkaso celkem 8 000 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč a splátky úvěrů 10 000 Kč. Žalovaný podepsal, že předchůdkyni žalobkyně předložil daňové přiznání.
6. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dále podepsána dne 31. 8. 2017 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 9 968 Kč, který představuje úrok ve výši 1 820 Kč, poplatek ve výši 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, poplatek za pojištění CreditLife ve výši 348 Kč (celkem tedy částku 22 968 Kč), splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 396 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí výše úrokové sazby 23,72 % p. a. Žalovanému byla část zápůjčky 9 320 Kč poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy a částka 3 680 Kč byla použita k refinancování dřívějšího úvěru. V zařazení zákazníka do pojistného programu byly uvedeny podmínky poskytnutí pojistné ochrany.
7. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v nájmu s partnerkou, je OSVČ, pobírá měsíčně čistý příjem ve výši 35 000 Kč, a další vedlejší příjem ve výši 12 000 Kč, tj. celkem 47 000 Kč. Jeho měsíční výdaje jsou za nájem a inkaso celkem 8 000 Kč, osobní výdaje 10 000 Kč a splátky úvěrů 8 200 Kč měsíčně. Žalovaný podepsal, že předchůdkyni žalobkyně předložil složenky o příjmech.
8. Žalovaný nehradil nastavené splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne 12. 2. 2021, odeslaným 15. 2. 2021. Současně byl vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 6. 5. 2021 s tím, že jinak bude podána žaloba, jak vyplývá z dopisu ze dne 21. 4. 2021 a z přiloženého podacího lístku ze dne 21. 4. 2021.
9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně měly být uzavřeny smlouvy o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z., které jsou spotřebitelskými úvěry ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byly na základě uzavřených smluv vyplaceny sjednané finanční prostředky a část prostředků byla použita k refinancování dřívějších úvěrů žalovaného. Žalovaný se finanční prostředky zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smluv a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celých neuhrazených zápůjček i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“
15. Jelikož žalovaný ve smluvních vztazích vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020).
16. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, vyšla pouze z tvrzení žalovaného, když soudu nic dalšího nebylo předloženo. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěry splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující) a vychází výlučně z tvrzení žalovaného, která si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Ničím nedoložené prohlášení samotného žalovaného o jeho příjmech a výdajích a o tom, že doklady o příjmech a výdajích předchůdkyni žalobkyně poskytl a je schopen úvěr splatit, neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný soudem a údaje uvedené spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu doloženy objektivními podklady, které budou soudu předloženy.
8. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smluv o zápůjčce. Za této situace byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů (zápůjček), tj. částku ve výši 31 000 Kč a 13 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistiny uhradil částku 18 800 Kč a 13 686 Kč. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, tak vznikl nárok na částku 11 514 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 (žalovanému bylo odesláno dne 12. 2. 2021), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 17. 2. 2021, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do deseti dnů od doručení, tj. do 22. 2. 2021. Soud tak přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z částky 11 514 Kč za dobu od 22. 2. 2021 do zaplacení, a to v zákonné výši 8,25 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
17. Co se týče nákladů řízení, soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, ze spisu se však nepodává, že by mu náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.