Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 66/2023-81

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 150.358 Kč s přísl.

takto:

I. Řízení o zaplacení částky 7.756 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 7.756 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem 39,77 % p. a. z částky 98.903,50 Kč od 30. 10. 2021 do 21.11.2021, a s úrokem 8,5 % p. a. z částky 101 Kč od 29. 12. 2021 do 26. 1. 2022, z částky 2.101 Kč od 27. 1. 2022 do 25. 2. 2022, z částky 4.101 Kč od 26. 2. 2022 do 16. 3. 2022, z částky 5.101 Kč od 17. 3. 2022 do 21. 4. 2022 a z částky 7.101 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 74.933 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1.000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhoda splátek.

III. Žaloba na zaplacení částky 67.669 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 104.600 Kč od 30. 10. 2021 do 25. 11. 2021, z částky 102.600 Kč od 26. 11. 2021 do 28. 12. 2021, z částky 100.600 Kč od 29. 12. 2021 do 26. 1. 2022, z částky 98.600 Kč od 27. 1. 2022 do 25. 2. 2022, z částky 96.600 Kč od 26. 2. 2022 do 16. 3. 2022, z částky 95.600 Kč od 17. 3. 2022 do 21. 4.2022, z částky 93.600 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem 20 % p. a. z částky 98.903,50 Kč od 30. 10. 2021 do 21. 11. 2021, a s úrokem 8,5 % p. a. z částky 98.903,50 Kč od 22. 11. 2021 do 28. 12. 2021, z částky 98.802,50 Kč od 29. 12. 2021 do 26. 1. 2022, z částky 96.802,50 Kč od 27. 1. 2022 do 25. 2. 2022, z částky 94.802,50 Kč od 26. 2. 2022 do 16. 3. 2022, z částky 93.802,50 Kč od 17. 3. 2022 do 21. 4. 2022 a z částky 91.802,50 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

I. Řízení o zaplacení částky 7.756 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 7.756 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem 39,77 % p. a. z částky 98.903,50 Kč od 30. 10. 2021 do 21.11.2021, a s úrokem 8,5 % p. a. z částky 101 Kč od 29. 12. 2021 do 26. 1. 2022, z částky 2.101 Kč od 27. 1. 2022 do 25. 2. 2022, z částky 4.101 Kč od 26. 2. 2022 do 16. 3. 2022, z částky 5.101 Kč od 17. 3. 2022 do 21. 4. 2022 a z částky 7.101 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení, se zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 74.933 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1.000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhoda splátek. III. Žaloba na zaplacení částky 67.669 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 104.600 Kč od 30. 10. 2021 do 25. 11. 2021, z částky 102.600 Kč od 26. 11. 2021 do 28. 12. 2021, z částky 100.600 Kč od 29. 12. 2021 do 26. 1. 2022, z částky 98.600 Kč od 27. 1. 2022 do 25. 2. 2022, z částky 96.600 Kč od 26. 2. 2022 do 16. 3. 2022, z částky 95.600 Kč od 17. 3. 2022 do 21. 4.2022, z částky 93.600 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem 20 % p. a. z částky 98.903,50 Kč od 30. 10. 2021 do 21. 11. 2021, a s úrokem 8,5 % p. a. z částky 98.903,50 Kč od 22. 11. 2021 do 28. 12. 2021, z částky 98.802,50 Kč od 29. 12. 2021 do 26. 1. 2022, z částky 96.802,50 Kč od 27. 1. 2022 do 25. 2. 2022, z částky 94.802,50 Kč od 26. 2. 2022 do 16. 3. 2022, z částky 93.802,50 Kč od 17. 3. 2022 do 21. 4. 2022 a z částky 91.802,50 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 10. 5. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 101.356 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 112.356 Kč ve výši 8,5% ročně od 30. 10. 2021 do 25. 11. 2021 ve výši 689,74 Kč, z částky 110.356 Kč ve výši 8,5% ročně od 26. 11. 2021 do 28. 12. 2021 ve výši 859,86 Kč, z částky 108.356 Kč ve výši 8,5% ročně od 29. 12. 2021 do 26. 1. 2022 ve výši 741,94 Kč, z částky 106.356 Kč ve výši 8,5% ročně od 27. 1. 2022 do 25. 2. 2022 ve výši 753,36 Kč, z částky 104.356 Kč ve výši 8,5% ročně od 26. 2. 2022 do 16. 3. 2022 ve výši 468,15 Kč, z částky 103.356 Kč ve výši 8,5% ročně od 17. 3. 2022 do 21. 4. 2022 ve výši 878,53 Kč a z částky 101.356 Kč ve výši 8,5% ročně od 22. 4. 2022 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 49.002 Kč, úroku ve výši 59,77 % p. a. z částky 98.903,50 Kč od 30. 10. 2021 do 21. 11. 2021 ve výši 3.638,37 Kč a úroku ve výši 8,5 % p. a. z částky 98.903,50 Kč od 22. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 10. 2021 dosáhne částky 317.721 Kč.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100.000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 12. 5. 2021. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 59,77 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5.516 Kč počínaje měsícem červen 2021. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly uhrazeny pouze částky ve výši celkem 14.067 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (u splátek č. 3 a 4, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. v celkové výši 800 Kč (u splátek č. 1, 2, 3, 4). S ohledem na prodlení žalované (žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné dne 23. 8. 2021) následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, k datu 28. 10. 2021. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 110.558,30 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Po zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny splátky v částce celkem 11.000 Kč, poslední dne 21. 4. 2022.

3. Podáním ze dne 30. 6. 2023, doručeným soudu dne 3. 7. 2023, a upřesněným zástupkyní žalobkyně při ústním jednání, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I, tohoto rozsudku. Soud pak postupoval podle a řízení v tomto rozsahu zastavil.

4. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedla, že je ve finanční tísni a žádá o splátky 1.000 Kč měsíčně. Podobně se vyjádřila v průběhu nařízeného ústního jednání s tím, že je v invalidním důchodu 3. stupně a jiné příjmy již v současné době nemá. Dále ještě hradí úvěr u bankovní ústav anonymizováno. Dále žalovaná doplnila, že při sjednávání úvěru po nechtěli žádné doklady, co se týče výdajů (a tyto měla na bydlení včetně služeb zhruba 9.000 Kč měsíčně; z jakého důvodu je v hodnocení klienta uvedena částka 2.700 Kč, jí není známo). Příjmy měla ve formě invalidního důchodu 2. stupně a dále pracovala u anonymizováno v obec. Ve společné domácnosti žila pouze se synem, který již byl zletilý, nicméně nikde nepracoval a dělal dluhy, měl problémy i s drogami.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 5. 2021, ve znění dodatku ze dne 12. 5. 2021 a oznámení o schválení úvěru ze dne 13. 5. 2021, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský bezúčelový úvěr v částce 100.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok formou pevné úrokové sazby ve výši 59,77 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5.516 Kč počínaje měsícem červen 2021 (celková částka k úhradě 264.768 Kč, RPSN 79,19 %). Dále bylo mezi mj. stranami dohodnuto, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru (bod 6.3. smlouvy) a ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (6.4.). V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady (poskytovatel je však oprávněn požadovat na úrocích částku maximálně 120 % částky, kterou má klient zaplatit). Dále bylo dohodnuto, že poskytovateli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitne v prodlení o délce 30 dnů (maximálně 2.999 Kč) a právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se klient ocitne v prodlení o délce 15 dnů (6.1. a 6.2.). Součástí smlouvy byl splátkový kalendář.

6. Poskytnutí úvěru žalované v částce 100.000 Kč na účet uvedený ve smlouvě bylo doloženo dokladem o vyplacení úvěru ze dne 12. 5. 2021 a soud rovněž vyžádal zprávu od bankovní ústav anonymizováno, ze které bylo zjištěno, že částka byla uvedeného dne připsána na účet žalované.

7. Oznámením ze dne 28. 10. 2021 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru a dalších plnění. K tomu lze doplnit, že žalovaná v průběhu řízení nijak nezpochybňovala prodlení s úhradou splátek úvěru (dosud uhrazené platby v celkové výši do zesplatnění 14.067 Kč pak byly specifikovány v žalobě a doloženy kartou klienta č. l. 40 spisu). Výzvami ze dne 23. 9. 2021 a 25. 10. 2021 pak byla žalovaná ještě před zesplatněním úvěru upozorněna na tuto možnost s tím, že došlo k prodlení s úhradou splátek 3 – 5.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 15 dnů.

9. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne datum. V průběhu řízení pak byly žalobkyní předloženy doklady k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, z nichž soud učinil následující zjištění.

13. Z hodnocení klienta (na formuláři žalobkyně) se podává, že žalovaná uvedla, že je invalidní důchodkyně, je zaměstnaná, rozvedená, bez dalších osob v domácnosti a celkem má příjmy 16.000 Kč a výdaje 6.560 Kč (životní minimum klienta 3.860 Kč a bydlení 2.700 Kč). Z toho pak vychází volné zdroje 8.440 Kč. Z výpisů z účtu pak bylo zjištěno, že žalovaná pobírala invalidní důchod ve výši 9.322 Kč a ze zaměstnání dosahoval příjmů cca 7.500 – 9.600 Kč měsíčně. Žalobkyně dále doložila výpis z registrů SOLUS a NRKI bez negativních informací. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.

14. Soud ještě provedl výslech žalované a z její výpovědi bylo zjištěno, že v době uzavření úvěrové smlouvy žila se synem (ten býval někdy na léčení), který nechodil do práce a na domácnost, stravu apod. jí nijak nepřispíval. Syn také dělal dluhy, které za něj hradila. Bydlela v bytovce, nájem se tam hradil 4.000 Kč měsíčně, dále do fondu oprav 500 Kč měsíčně, energie 4.000 Kč, za vodu 300 Kč měsíčně. Byla v invalidním důchodu 2. stupně, kromě toho měla příjmy ze zaměstnání tak, jak vyplývá ze zpráv. Předmětný úvěr si brala za účelem získání finančních prostředků na obživu, aby vlastně se synem přežili. Co se týče dokladů k uzavření posuzované úvěrové smlouvy, tak po ní chtěli doložit příjmy, výdaje nikoliv. Jak se do formuláře dostala částka 2.700 Kč, neví.

15. Na základě těchto zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nelze považovat za dostatečný. Žalobkyně se podle obsahu spisu spokojila jen s neúplnými údaji o finančních schopnostech a možnostech žalované, kdy zejm. neověřovala, jaké jsou skutečné pravidelné výdaje žalované (které vždy významně ovlivňují celkovou platební bilanci domácnosti). Je pravdou, že pokud jde o výdaje, bylo v hodnocení klienta zřejmě žalovanou uvedeno, že představují pouze životní minimum 3.860 Kč a náklady na bydlení 2.700 Kč, s tímto se však podle názoru soudu žalobkyně neměla spokojit, neboť jak obvyklé pravidelné osobní výdaje člověka, tak náklady na bydlení (zvláště, když nebyla známa forma bydlení) bývají podstatně vyšší. Bylo pak na místě žalovanou uváděné údaje přinejmenším vysvětlit a doložit příslušnými doklady (nakonec, jak sama žalovaná uvedla ve své výpovědi, její poměry a výdaje byly podstatně odlišné, včetně soužití se synem, který nepřispíval na domácnost). Takto však v daném případě žalobkyně nepostupovala (přitom není podstatné, jaké byly skutečné poměry žalované, nýbrž právě to, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost klienta). Navíc zde byl do jisté míry rizikový faktor spočívající ve skutečnosti, že žalovaná byla poživatelkou invalidního důchodu, což nasvědčuje na určité omezení pracovních schopností a možnou nestabilitu příjmů.

16. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaná úvěr v určité době řádně splácela. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

17. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V posuzované věci byly navíc zjištěny určité rizikové faktory, jako zejm. nadměrné sázení žalovanou, braní jiných úvěrů či probíhající oddlužení.

18. Již na tomto základě proto soud uzavřel, že žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojila s informacemi od žalované, které zejména pokud jde o žalovanou prezentované a podle názoru soudu zjevně pochybné výdaje dále nezjišťovala (nedoplňovala) a neověřovala, a žalované přesto úvěr poskytla.

19. Pro úplnost soud dodává, že se neztotožňuje s argumentací žalobkyně, např. v podání ze dne 21. 6. 2023, kdy nelze přenášet odpovědnost za posouzení úvěruschopnosti čistě na žadatele o úvěr. Naopak je to poskytovatel úvěr, kterému zákon ukládá povinnost k posouzení úvěruschopnosti žadatele a k tomu je nepochybně nadán i příslušnými znalostmi a příslušným aparátem. Jak již bylo uvedeno, nelze se také jen spoléhat na údaje uváděné klientem, neboť ten má primárně zájem na poskytnutí úvěru a to může vést ke sdělení zkreslených či dokonce nepravdivých údajů.

20. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

21. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, nákladů na vymáhání apod.

22. V posuzované věci byla žalované poskytnuta částka úvěru 100.000 Kč, z níž podle obsahu spisu uhradila celkem částku 25.067 Kč (žalovaná v průběhu řízení neprokázala úhradu jiných částek). Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 74.933 Kč a ve zbytku předmětu řízení po částečném zastavení řízení byla žaloba zamítnuta.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

25. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

26. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

27. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

28. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla).

29. K tomu soud z výpovědi žalované dále zjistil, že stále bydlí v bytovce, kdy v porovnání s předchozím stavem, se zvýšila zejména cena za elektřinu o 2.000 Kč měsíčně. V současné době pobírá pouze invalidní důchod 3. stupně ve výši zhruba 18.800 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá, ani majetek větší hodnoty či nějaké úspory. Zhruba poslední rok má také vyšší výdaje na léky asi 1.000 Kč měsíčně. Dlouhodobě se léčí s nádorovým onemocněním. Dále má úvěr u bankovní ústav anonymizováno 150.000 Kč, kdy měsíčně splácí 2.500 Kč.

30. Soud pak na základě posouzení zjištěných poměrů žalované, zejména jejích příjmů a pravidelných výdajů včetně jejího dalšího zadlužení dospěl k přesvědčení, že není ve schopnostech a možnostech žalované vrátit přiznanou částku jednorázově, a proto jí podle ustanovení umožnil dluh splácet v přiměřených měsíčních splátkách, přičemž jako odpovídající shledal částku 1.000 Kč měsíčně (kterou by nakonec žalovaná i podle vlastního vyjádření měla být schopna splácet). Nic samozřejmě nebrání, aby žalovaná splácela podle možností vyšší splátky. Splácení dluhu by nemělo být v zásadě ani na újmu žalobkyně, coby silné finanční společnosti.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Je zřejmé, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo z důvodů nikoliv na straně žalované a ve zbytku předmětu řízení (včetně příslušenství kapitalizovaného do vyhlášení rozsudku) byl úspěch účastníků v řízení zhruba stejný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.