Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 50/2023-18

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 32 469,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 402,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 402,18 Kč od 14. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 067,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 913,29 Kč od 14. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 105,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 402,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 402,18 Kč od 14. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 067,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 913,29 Kč od 14. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 105,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 32 469,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 1. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o vydání platební karty název anonymizována dvě slova (dále jen„ Smlouva“), a to na základě žádosti žalované o vydání karty název anonymizována dvě slova ze dne 22. 1. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly Žádost žalované, Všeobecné obchodní podmínky pro vydávání a používání platebních karet název anonymizováno žalobkyně, Revolvingové obchodní podmínky (ROP) žalobkyně a příslušný Sazebník poplatků. V rámci sazebníku poplatků a ROP se žalovaná seznámila s úrokovou sazbou, poplatkem za nedodržení data splatnosti ve výši 150 Kč v prvním a 450 Kč v každém dalším případě prodlení, poplatkem za výběr hotovosti ve výši 2% z částky + 59 Kč a zasláním výpisu poštou ve výši 49 Kč, stejně jako s úrokem za revolvingový úvěr a tzv. poplatkem z prodlení ve výši dle čl. 2 odst. 1. ROP. K otázce úvěruschopnosti žalované žalobkyně výši příjmů žalované vyvozuje mimo jiné z jejího prohlášení učiněném v Žádosti, navíc žalobkyně ověřila její skutečné příjmy a výdaje z předloženého výpisu z účtu žalované č. bankovní účet. Žalobkyně rovněž provedla dohledávání případných dalších úvěrů žalované prostřednictvím ověření čísel účtu uvedených na výpisu, na které odchází pravidelné platby. Žalovaná částka se skládá z načerpaného úvěru (transakcemi v průběhu prvního měsíce od aktivace karty do 21. 11. 2020, z poplatku 49 Kč za poslání výpisu poštou, poplatku za výběr hotovosti z bankomatů v ČR i zahraničí ve výši 2% z vybírané částky + 59 Kč, poplatku za vedení účtu ve výši 990 Kč a poplatku za nedodržení data splatnosti ve výši 150 Kč za první prodlení a 450 Kč za každé další, dále pak z úroků za revolvingový úvěr s úrokovou sazbou ve výši 9,9 % p.a. a konečně z poplatku z prodlení v celkové výši 24,15 % p.a. z částky, s jejíž úhradou je žalovaná v prodlení. Žalovaná se v průběhu trvání smluvního vztahu dostala do prodlení, poslední úhradu provedla dne 24. 9. 2021 ve výši 500 Kč, jak vyplývá z výpisu č. 10/2021. Dle posledního výpisu č. 7/2022 za ní žalobkyně eviduje nedoplatek ve výši 32 469,48 Kč, splatný ke dni 13. 8. 2022, který se skládá z jistiny ve výši 29 315,47 Kč a ke dni 13. 8. 2022 kapitalizovaném příslušenství ve výši 3 154,01 Kč. Žalované byla dne zaslána dne 21. 6. 2022 výzva k plnění, na žalovanou částku dosud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 9. 3. 2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , (dále i jen ), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 28. 3. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas v samotné žalobě.

4. Z listin předložených žalobkyní a označených jako Žádost o vydání karty, Potvrzení po přijetí žádosti ze dne 7. 12. 2019, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Revolvingové obchodní podmínky, Všeobecné obchodní podmínky, Sazebníky poplatků, výpisy z účtu, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se dne 25. 1. 2019 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, který byla oprávněna žalovaná čerpat prostřednictvím platební karty a současně se zavázala vyčerpané prostředky včetně úroků a poplatků pravidelně splácet v částce odpovídající uskutečněným transakcím, přičemž nedílnou součástí uzavřené písemné dohody se staly dle ujednání stran Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru karty název anonymizováno s aktivovanou doplňkovou službou revolvingového rámce, Žádost žalované o vydání karty, Všeobecné obchodní podmínky pro vydání a používání platebních karet název anonymizováno (VOP), Revolvingové obchodní podmínky (ROP) včetně Sazebníku poplatků. Žádostí o vydání platební karty ze dne 22. 1. 2019 je dále v řízení prokázáno, že žalovaná v této uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána u právnická osoba jako profese. Výpisem z bankovního účtu vedeného na jméno žalované u právnická osoba pod č. bankovní účet v období 12/2018 je pak dále prokázáno toliko to, že žalované na tento účet byla poukázána mzdy ve výši 17 221 Kč, z účtu však nejsou patrné žádné pravidelné výdaje spojené s bydlením, toliko nákup spotřebního zboží. Z insolvenčního rejstříku a zy označené jako Formulář kreditního rizika bylo dále zjištěno, že žalovaná nebyla v vedena v insolvenčním rejstříku a nebyly zjištěny žádné další úvěry. Z nesporných tvrzení účastníků a z výpisů z karty číslo bylo dále zjištěno, že žalovaná celkem vyčerpala částku 40 659 Kč a dosud žalobkyni uhradila částku 18 256,82 Kč. Z dopisu ze dne 21. 6. 2022, včetně kopie poštovního podacího archu z téhož dne je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 34 971,07 Kč ve lhůtě 5 pracovních dnů ode dne doručení s tím, že ji zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud.

5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaná se dne 25. 1. 2019 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované možnost čerpat prostřednictvím platební karty úvěrové prostředky až do výše 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných splátkách. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované z údajů uvedených žalovanou v její žádosti, dále z výpisu z jejího běžného účtu, ze kterých však nevyplývaly žádné pravidelné výdaje spojené s bydlením. Žalovaná přitom vyčerpala z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 40 659 Kč a dosud uhradila žalobkyni částku 18 256,82 Kč, pročež ji žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatila celý vyčerpaný zůstatek včetně poplatků a úroků ve lhůtě do 5 pracovních dnů od doručení dopisu, který byl předán k poštovní přepravě dne 21. 6. 2022, žalovaná však nereagovala a ničeho nezaplatila.

6. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila, že žalovanou toliko lustrovala v insolvenčním rejstříku a dále vycházela zy předložené žalovanou – výpisu z jejího bankovního účtu, z něhož však vůbec nevyplývaly žádné pravidelné výdaje žalované na bydlení. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr tak nebylo dostatečné a správné, když žalobkyně dostatečně nezjišťovala osobní, příjmové a výdajové poměry žalované, a díky tomu nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

11. S ohledem na tento závěr soud konstatuje, že žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 40 659 Kč, a to jako plnění bez právního důvodu ve smyslu , o spotřebitelském úvěru. Naopak žalovaná podle provedeného dokazování žalobkyni uhradila celkem částku 18 256,82 Kč a na její straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 22 402,18 Kč (40 659 Kč - 18 256,82 Kč), které je povinna žalovaná žalobkyni vrátit. Vzhledem k této skutečnosti soud vyhověl podané žalobě co do celé žalované jistiny. Dle důvodové zprávy k  výše citovaného zákona„ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“. Smyslem a účelem právní úpravy tedy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány. Podle odborné literatury - například Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.,„ Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Ustanovení výše citovaného zákona tak stanovení zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobce domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale logicky je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobce domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu (břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel). Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit však nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. V daném konkrétním případě však žalovaná netvrdila a již vůbec v tomto směru nedoložila ničeho, co by osvětlovalo její aktuální majetkové poměry a dokládalo, jaké jsou její současné možnosti předmětný dluh zaplatit, resp. splácet. Dle názoru soudu pak tato situace, úplná procesní pasivita žalované jako dlužníka, nemůže znamenat, že v důsledku v tomto směru z pohledu soudu již nepřiměřeně zesílené ochrany spotřebitele soud v neprospěch žalobkyně sám stanoví splátky či rozhodne, že zatím žalovaná vůbec dluh není schopna splatit. Žalobkyně přitom prokazatelně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 21. 6. 2022, dle kterého měla žalovaná uhradit svůj dluh nejpozději do 5 pracovních dnů od jeho doručení. Tato výzva byla žalované odeslána téhož dne, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 24. 6. 2022. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část (–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že žalobkyní stanovená lhůta 5 je nepřiměřené krátká, nicméně jako dostačující, za situace, že nebylo tvrzeno ani prokázáno ze strany žalovaného ničeho jiného, se soudu jeví lhůtě lhůta 7 pracovních dnů a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 7. 7. 2022. Protože tak žalovaná neučinila, dostala se ode dne 8. 7. 2022 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 %, která odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního k prvnímu dni prodlení, a to při vázanosti rozsahem podané žaloby ode dne 14. 8. 2022. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

12. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. věta před středníkem , když v daném případě soud, zejména vzhledem k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 22 402,18 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 504,13 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 24 906,31 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 69,7 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 35 746,39 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 30,3 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 39,4 % a žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu 39,4 % jí účelně vynaložených nákladů řízení.

14. Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 7 881,40 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 299 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 6 582,40 Kč mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 4 840 Kč jako odměnou dle , ve spojení s  advokátního tarifu za dva žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení a sepisu žaloby 2 420 Kč, 600 Kč jako dva režijní paušály po 300 Kč za tyto dva žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle , 3 advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinna z přiznané odměny a náhrad odvést zástupkyně žalobkyně jako advokátka, jež v řízení osvědčila, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 41,2 % těchto nákladů, tedy částku 3 105,30 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právní zástupkyně žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.