Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 31/2021-47

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 47 063 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 503 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 14 503 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 32 560 Kč, kapitalizovaného úroku 24 795,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 8 360,32 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 34 910,26 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 34 910,26 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 20 407,26 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 503 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 14 503 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 32 560 Kč, kapitalizovaného úroku 24 795,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 8 360,32 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 34 910,26 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 34 910,26 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 20 407,26 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 911 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne 18. 1. 2016, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 14 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 10 360 Kč, která představuje úrok ve výši 1 960 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Žalovaný hradil splátky do 17. 10. 2016, když celkem uhradil 4 449 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 27. 2. 2017. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 14 000 Kč, částku 5 911 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 9 335,14 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od 28. 2. 2017 do 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení 3 146,21 Kč (z částky jistiny za dobu od 7. 3. 2017 do 6. 12. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni.

2. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 251 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne 5. 11. 2015, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 11 100 Kč, která představuje úrok ve výši 2 100 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný hradil splátky do 17. 10. 2016, když celkem uhradil 9 849 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 15. 12. 2016. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 12 515,18 Kč, částku 3 735,82 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 8 955,28 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od 16. 12. 2016 do 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení 3 019,62 Kč (z částky jistiny za dobu od 23. 12. 2016 do 6. 12. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni.

3. Žalobkyně se po žalovaném domáhala i zaplacení částky 10 901 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne 7. 8. 2015, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 11 100 Kč, která představuje úrok ve výši 2 100 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný hradil splátky do 17. 10. 2016, když celkem uhradil 15 199 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 16. 9. 2016. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 8 395,08 Kč, částku 2 505,92 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 6 504,96 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od 17. 9. 2016 do 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení 2 194,49 Kč (z částky jistiny za dobu od 24. 9. 2016 do 6. 12. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 18. 1. 2016 smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 10 360 Kč, který představuje úrok ve výši 1 960 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 5 600 Kč (celkem tedy částku 24 360 Kč), splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 420 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí výše úrokové sazby 23,72 % p. a. Žalovanému byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.

6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v podnájmu, pracuje jako OSVČ - makléř, jeho hlavní příjem je 19 803 Kč, jeho další příjmy 8 000 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje jsou za nájem a inkaso celkem 3 000 Kč měsíčně, další nespecifikované výdaje domácnosti jsou 4 000 Kč měsíčně, výdaje na spoření/pojištění 500 Kč měsíčně, splátky/půjčky/alimenty 1 800 Kč měsíčně, výdaje na telefon 1 000 Kč, jiné dluhy 1 800 Kč měsíčně, tj. celkem výdaje 12 100 Kč měsíčně. Žalovaný podepsal, že předchůdkyni žalobkyně předložil výpis z účtu, nájemní smlouvu.

7. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 5. 11. 2015 smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč, který představuje úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 6 000 Kč (celkem tedy částku 11 100 Kč), splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí výše úrokové sazby 23,72 % p. a. Žalovanému byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.

8. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v podnájmu, pracuje jako OSVČ - makléř, jeho hlavní příjem je 19 803 Kč, jeho další příjmy 8 000 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje jsou za nájem a inkaso celkem 3 000 Kč měsíčně, další nespecifikované výdaje domácnosti jsou 4 000 Kč měsíčně, výdaje na spoření/pojištění 500 Kč měsíčně, splátky/půjčky/alimenty 1 800 Kč měsíčně, výdaje na telefon 1 000 Kč, jiné dluhy nemá, tj. celkem výdaje 10 300 Kč měsíčně. Žalovaný podepsal, že předchůdkyni žalobkyně předložil výpis z účtu, nájemní smlouvu.

9. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 7. 8. 2015 smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč, který představuje úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 6 000 Kč (celkem tedy částku 11 100 Kč), splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí výše úrokové sazby 23,72 % p. a. Žalovanému byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.

10. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v podnájmu, pracuje jako OSVČ – finanční poradce, jeho hlavní příjem je 20 000 Kč, jeho další příjmy 6 000 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje jsou za nájem a inkaso celkem 3 000 Kč měsíčně, další nespecifikované výdaje domácnosti jsou 3 500 Kč měsíčně, výdaje na spoření/pojištění 500 Kč měsíčně, výdaje na telefon 700 Kč, jiné dluhy nemá, tj. celkem výdaje 7 700 Kč měsíčně. Žalovaný podepsal, že předchůdkyni žalobkyně předložil výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu.

11. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán 7. 1. 2020. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 9. 3. 2021, jak vyplývá z dopisu ze dne 22. 2. 2021 a z přiloženého podacího lístku ze dne 23. 2. 2021 s tím, že jinak bude podána žaloba.

12. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Dle § 22 odst. 5 ZSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

15. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně měly být uzavřeny smlouvy o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z., které jsou spotřebitelskými úvěry ve smyslu ZSÚ. Žalovanému byly na základě uzavřených smluv vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnutých lhůtách i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smluv a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celých neuhrazených zápůjček i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“

17. Jelikož žalovaný ve smluvních vztazích vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 ZSÚ, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

18. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, vyšla pouze z tvrzení žalovaného, když soudu nic dalšího nebylo předloženo. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující) a vychází výlučně z tvrzení žalovaného, která si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 ZSÚ. Ničím nedoložené prohlášení samotného žalovaného o jeho příjmech a výdajích a o tom, že doklady o příjmech a výdajích předchůdkyni žalobkyně poskytl a je schopen úvěry splatit, neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje uvedené spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu doloženy objektivními podklady.

8. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smluv o zápůjčkách. Za této situace byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu zápůjček - spotřebitelských úvěrů, tj. částku ve výši 14 000 Kč + 15 000 Kč + 15 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistiny uhradil částku 4 449 Kč + 9 849 Kč + 15 199 Kč Celkem tak žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, vzniklo právo na zaplacení částky 14 503 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 (žalovanému bylo odesláno dne 7. 1. 2020), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 10. 1. 2020, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do deseti dnů od doručení, tj. do 20. 1. 2020. Soud tak přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve smyslu o. z., a to z částky 14 503 Kč Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to v požadované výši 8,05 % ročně, tedy v částce nižší než je zákonná výše 10 % ročně dle Ve zbytku soud žalobu zamítl.

19. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.