Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 53/2022-49

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 18 021,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se do zaplacení částky 262,66 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 818,22 Kč, a do požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 12 021,75 Kč od 18. 9. 2019 do 10. 1. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 262,66 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 937,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 200 Kč od 7. 1. 2019 do 17. 9. 2019 a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 937,34 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 821,75 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 379,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 021,75 Kč od 4. 12. 2018 do 6. 1. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 821,75 Kč od 7. 1. 2019 do 17. 9. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 821,75 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se do zaplacení částky 262,66 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 818,22 Kč, a do požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 12 021,75 Kč od 18. 9. 2019 do 10. 1. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 262,66 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 937,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 200 Kč od 7. 1. 2019 do 17. 9. 2019 a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 937,34 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení. III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 821,75 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 379,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 021,75 Kč od 4. 12. 2018 do 6. 1. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 821,75 Kč od 7. 1. 2019 do 17. 9. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 821,75 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 021,75 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 31. 8. 2016, číslo které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny platit také úrok ve výši 12 272 Kč, celkem tedy částku 27 272 Kč, o to ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, kdy celý úvěr měl být splacen ke dni 31. 10. 2017. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, celkově uhradil 5 800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2018 postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 021,75 Kč, smluvního úroku ve výši 921,96 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 722,68 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 853,92 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 951,69 Kč, smluvního úroku po splatnosti úvěru ve výši 2 367,97 Kč (15 % ročně z jistiny 12 021,75 Kč za dobu od 1. 11. 2017 do 25. 9. 2018), smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 379,11 Kč z jistiny za dobu od 1. 1. 2017 do 4. 6. 2018. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 021,75 Kč, a to od 4. 12. 2018 (následující den po účinnosti postoupení pohledávky) do zaplacení a konečně nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 071 Kč.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět, a to co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 11 818,22 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč a části jistiny o výši 262,66 Kč, jež byla uhrazena žalovaným v rámci povoleného oddlužení v insolvenčním řízení žalovaného, které bylo u název soudu vedeno pod sp. zn. insolvenční spisová značka. Žalovaná vzala současně žalobu zpět co do požadovaného zákonného úroku z prodlení po období, kdy probíhalo insolvenční řízení žalovaného, tj. od 18. 9. 2019 do 10. 1. 2022. Soud proto řízení v této části zastavil, a to v souladu s ,2

3. Žalobkyně se tedy nadále domáhala zaplacení částky ve výši 11 759,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 12 021,75 Kč od 04. 12. 2018 do 17. 9. 2019 a z jistiny ve výši 11 759,09 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 379,11 Kč a náhrady nákladů řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

4. Zároveň žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.

5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v  rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného byla mezi žalovaným a společností právnická osoba dne 31. 8. 2016 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s úrokem 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 6 000 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 078 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 750 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení alespoň jedné splátky řádně a včas, přičemž z textu smlouvy je zřejmé, že žalovaný převzal shora uvedenou částku v hotovosti v místě svého bydliště. Ve smlouvě pak byla dále pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas sjednána smluvní pokuta, rovněž byla stanovena výše nákladů na vymáhání pohledávky. V článku s názvem„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“ bylo pro případ varianty úvěru se 14 měsíčními splátkami uvedeno, že úrok činí 15 % ročně, RPSN pak 187,60 % Součástí smlouvy o úvěru byl i předpis splátek, jenž obsahoval rozpis procentuální výše jednotlivých složek všech splátek (jistina, úrok, úrok za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek), přičemž vzájemný poměr jistiny a úroku se postupně měnil, když výše částky na jistinu postupně rostla, zatím na úrok klesala. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr podepsanou žalovaným. Z žádosti byla zjištěna tvrzení žalovaného, že bydlí v nájemním bytě, je zaměstnaný, jeho měsíční mzda činí 13 420 Kč. Má výdaje na bydlení a energie ve výši 3 300 Kč měsíčně, na dopravu a jídlo hradí 4 000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost má k jednomu dítěti.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 18. 12. 2018, odeslaným dle podacího archu dne 19. 12. 2018, v rámci něhož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván taktéž výzvou před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2019, která mu byla v souladu s doloženým podacím archem odeslána následujícího dne.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty žalovanému hotovostní peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

13. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost stanovená zákonem před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední.

14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.

15. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně svou povinnost zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného splnila, když jí žalovaný v žádosti o úvěr (dále též„ žádost“) sdělil informace o své osobě týkající se jeho majetkové situace, bydlení, výdajů apod. Uvedené informace pak měly být dle žádosti doloženy příslušnými doklady (především pracovní smlouvou, výplatními páskami), tyto však netvořily její přílohou a soudu nebyly předloženy ani dodatečně. Tvrzení žalovaného uvedené v žádosti tedy nelze hodnověrně ověřit. Lze tedy konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuté údaje od žalovaného nijak nezkoumala ani neprověřovala a příslušné doklady po žalovaném nejspíše ani nežádala. Bez stěžejních, řádně doložených údajů nákladech a výdajích žadatele o úvěr nelze provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, a proto je za takové situace vyloučené učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a nedostatečně. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.

16. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

17. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný z této částky vrátil celkem 6 062,66 Kč, z toho částka 5 800 Kč představuje tři řádně zaplacené splátky před podáním žaloby, částku ve výši 262,66 Kč žalovaný uhradil v průběhu insolvenčního řízení (ve vztahu k posledně uvedené částce bylo řízení pro částečné zpětvzetí žalobního návrhu zastaveno). Žalobkyni tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 937,34 Kč a právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

18. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle o. z. ve spojení s , avšak pouze z dlužné částky jistiny. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost v době stanovené výzvou ze dne 18. 12. 2018 (tj. do 10 dnů od doručení výzvy žalovanému). Za aplikace ustanovení o. z. byla výzva doručena třetí pracovní den po odeslání, jež bylo učiněno dne 19. 12. 2018. K doručení tedy došlo dne 27. 12. 2018, a splatnost dluhu tak nastala dne 6. 1. 2019 (tj. 10. den od doručení výzvy). Nárok na zaplacení úroku z prodlení tak žalobkyni vzniká od 7. 1. 2019 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od data 4. 12. 2018, tj. ve výši, která je nižší, než kolik činila jeho zákonná výše k požadovanému dni, tj. 9 % ročně. Jeho zákonná výše pak byla oproti žalobnímu návrhu vyšší i ke dni 7. 1. 2019, od něhož soud žalobkyni jistinu, a tedy i úrok z prodlení skutečně přiznal, když k uvedenému dni činil 9,75 % ročně. Soud, vázán žalobním návrhem, nemohl žalobkyni přiznat více, než kolik žádala, a proto jí přiznal úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % a nikoli ve výši 9,25 %, kolik činila jeho zákonná výše v souladu s  ke dni 7. 1. 2019.

19. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 2 821,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 021,75 Kč od 4. 12. 2018 do 6. 1. 2019, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 821,75 Kč od 7. 1. 2019 do 17. 9. 2019, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 821,75 Kč od 11. 1. 2022, a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 379,11 Kč však žaloba není důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy, proto soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o zamítnutí nároku žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ve spojení s ustanovením věta první Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná, procesní zavinění nese i ohledně částečného zastavení řízení (avšak mimo část jistiny ve výši 262,66 Kč zaplacenou žalovaným v průběhu insolvenčního řízení). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 10 493,95 Kč (jistina vč. žalovaným doplacené částky 262,66 Kč na jistině v průběhu insolvenčního řízení a úroky dopočtené ke dni vydání rozsudku na 1 293,95 Kč), což představuje 30 % sporu. Neúspěšná pak byla ohledně 70 % sporu. Jelikož neúspěch žalobkyně převažuje nad úspěchem, náleželo by právo na náhradu nákladů žalovanému. Tomuto však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že právo na jejich náhradu nenáleží žádnému z účastníků (výrok IV.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.