Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 196/2022-42

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 133 127 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 992 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 992 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 93 135 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 180,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 094,29 Kč, úroku ve výši 18,95 % ročně z částky 48 261 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 19,27 % ročně z částky 25 756 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 017 Kč od 9. 9. 2021 do 18. 10. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 025 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 992 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 992 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 93 135 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 180,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 094,29 Kč, úroku ve výši 18,95 % ročně z částky 48 261 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 19,27 % ročně z částky 25 756 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 017 Kč od 9. 9. 2021 do 18. 10. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 025 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné částky 90 941,22 Kč (sestávající z jistiny ve výši 48 261 Kč a úhrady za služby ve výši 42 680,22 Kč) z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou s žalovaným dne 28. 6. 2019 uzavřela společnost právnická osoba Na základě této smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostně v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se zavázal uhradit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 54 976 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 36 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplatil, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Na předmětnou pohledávku uhradil do 18. 1. 2021 pouze 9 909,78 Kč, poté přestal splátky hradit. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 22. 4. 2021. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 769,04 Kč (18,95 % ročně z 48 261 Kč od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 205,52 Kč (8,25 % ročně z jistiny ve výši 48 261 Kč od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021), úroků ve výši 18,95 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně, a to vždy z částky 48 261 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení.

2. Žalobkyně požadovala po žalovaném i zaplacení částky 42 185,78 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 25 756 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 16 429,78 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 4 411,72 Kč (19,27 % ročně z částky 25 756 Kč od 24. 10. 2020 do 8. 9. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 888,77 Kč (8,25 % ročně z částky 25 756 Kč od 24. 10. 2020 do 8. 9. 2021), úroků ve výši 19,27 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně, a to vždy z částky 25 756 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným došlo dne 14. 8. 2018 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostně v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 984 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplatil, když na předmětnou pohledávku uhradil do 18. 1. 2021 pouze 40 098,22 Kč, poté splátky přestal hradit.

3. Obě předmětná pohledávka byly následně postoupeny na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného úvěry splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznických kartách klienta a dále bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenci, byl lustrován v REPI (registru platebních informací) s negativním výsledkem. Informace o finanční situaci žalovaného byly odeslány do informačního systému předchůdkyně žalobkyně, který obsahuje skoringový model vycházející ze statistických dat a tímto systémem bylo vyhodnoceno, že je schopen úvěry splatit.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud v souladu s  rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

5. Z žalobkyní předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný podepsali dne 28. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, a to bezhotovostně. Současně s poskytnutým úvěrem měl žalovaný uhradit předchůdkyni žalobkyně částku kapitalizovaných úroků ve výši 54 976 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti v 36 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovanému byl předchůdkyní žalobkyně následně zaslán uvítací dopis ze dne 28. 6. 2019 a splátkový kalendář smlouvy. Úvěr byl žalovaným bezhotovostně čerpán dne 28. 6. 2019 (výpis z účtu).

6. Podle karty zákazníka ze dne 28. 6. 2019 byl žalovaný vlastníkem domu/bytu a měl jedno dítě. Byl zaměstnán s měsíčním příjmem 35 000 Kč, jeho měsíční osobní výdaje byly 3 410 Kč, splácel zápůjčky ve výši 10 000 Kč, výdaje na bydlení činily 4 000 Kč, ostatní výdaje (doprava, telefon atd.) 1 000 Kč.

7. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 14. 8. 2018 se právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně 40 000 Kč. Současně s poskytnutým úvěrem měl žalovaný uhradit kapitalizované úroky ve výši 29 984 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovanému byl následně předchůdkyní žalobkyně zaslán uvítací dopis ze dne 14. 8. 2018 a splátkový kalendář smlouvy. Úvěr byl žalovaným bezhotovostně čerpán dne 14. 8. 2018 (výpis z účtu).

8. Z karty zákazníka ze dne 14. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu v městském/státním bytě, má jedno dítě. Je zaměstnán s měsíčním příjmem 30 000 Kč, jeho osobní výdaje jsou 3 410 Kč měsíčně, jeho vyživovací povinnost je 2 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činily 4 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje (doprava, telefon atd.) 1 000 Kč měsíčně.

9. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu z úvěru číslo výzvou ze dne 10. 3. 2021. Dluh ze smlouvy o úvěru číslo byl na základě přípisu zesplatněn ke dni 22. 4. 2021, a to z důvodu nesplácení úvěru žalovaným řádně a včas.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 10. 2021 (podací lístek), soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému sdělena dopisem ze dne 5. 10. 2021, ve kterém byl současně vyzván k zaplacení dluhu do deseti dnů od doručení dopisu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky i předžalobní výzvou k úhradě ze dne 13. 1. 2022.

11. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným byly podepsány dvě smlouvy o úvěru dle , (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalovanému byly poskytnuty částky 50 000 Kč a 40 000 Kč, tj. celkem 90 000 Kč převodem na bankovní účet.

12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěry. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“),„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že„ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Podle ZSÚ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud s ohledem na žalobní argumentaci poukazuje, že z věty druhé sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,

sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019,

sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger,

C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené je nutno vykládat za použití o. z., když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

13. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěry splatit žalobkyně předložila zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o úvěrech sice žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, nijak však již nebylo doloženo, že by příjmy a výdaje dostatečně ověřovala. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá informace o finanční historii žalovaného (např. jeho výpis z účtu) a nedoložila ani, že by provedla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných databázích a vychází u příjmů a výdajů téměř výlučně z tvrzení žalovaného, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost rezignovala. Poskytovatelé úvěrů musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že poskytovatel skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Popř. předložit i doklady prokazující lustraci žalovaného v databázích dlužníků. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být soudně přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být doloženy objektivními podklady. Žalobkyně v tomto směru odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020,

č. j. -97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán, podle kterého postačí, pokudy, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nepolemizuje s tím, zda žalovaný skutečně předložil při sjednávání smlouvy nějaké dokumenty, nicméně setrvale zastává názor, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Ust. , odst. 2 písm. b) a odst. 4 ZSÚ přitom ukládá poskytovateli úvěru povinnost nejenom žádat od spotřebiteley potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Protože předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěry splatit, jsou smlouvy o úvěrech v souladu s  ZSÚ absolutně neplatné.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně na účet poukázána jistina 90 000 Kč a žalovaný na tuto částku uhradil 9 909,78 Kč + 40 098,22 Kč, tj. 50 008 Kč, jak uvedla sama žalobkyně v žalobě. Žalovaný proto žalobkyni na jistině nadále dluží 39 992 Kč.

15. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 39 992 Kč podle o. z. ve spojení s , a to od 19. 10. 2021 do zaplacení. Bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne 5. 10. 2021, který byl odeslán téhož dne, tedy dle zákonné fikce (srov. o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 8. 10. 2021 a od té doby běžela desetidenní lhůta, kterou žalobkyně stanovila žalovanému k úhradě. Soud tuto lhůtu považuje za přiměřenou vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh ničeho nesplatil od 18. 1. 2021 a proti žalobkyní stanovené lhůtě neprotestoval. Dle názoru soudu jde o lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného a v souladu se spravedlivým uspořádáním práv a povinností účastníků (ve smyslu ZSÚ), proto se od 19. 10. 2021 žalovaný dostal do prodlení. Ve zbývajících požadavcích, jdoucích nad rámec neuhrazené jistiny, soud žalobu zamítl, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.