Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 242/2023-27

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 37 533,85 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 792 Kč od datum do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 2 741,85 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 4 347,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 248,40 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 35 572,55 Kč za období od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 533,85 Kč za období od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 952 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 792 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 2 741,85 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 4 347,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 248,40 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 35 572,55 Kč za období od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 533,85 Kč za období od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 952 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne

datum, doplněným podáním ze dne datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 533,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky s možností jejich čerpání prostřednictvím kreditní karty až do výše úvěrového rámce 60 000 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný celkem vyčerpal 39 192 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vyčerpanou částku vrátit společně s úrokem a souvisejícími poplatky. Žalovaný celkem splatil částku 4 400 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nadále již nesplácel, žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou ke dni datum zesplatnila. Dluh žalovaného ve výši 37 533,85 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 35 572,55 Kč, poplatky ve výši 156 Kč, poplatky za pojištění 375,30 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, žalobkyně dále nárokuje úrok z nesplacené částky a úrok z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že smlouva o úvěru byla sjednána platně, když úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě kreditního skóre žalovaného a současně provedla lustraci žalovaného v databázi NRKI s pozitivním záznamem, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí s výsledkem – v registru nenalezen a v registru příjmení s výsledkem, že nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. , (dále jen „“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

6. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 60 000 Kč, žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet. Žalovaný dle smlouvy ihned čerpal 39 192 Kč na nákup setu pračky a sušičky značky LG. Měl tak vrátit 47 040 Kč, přičemž tato částka zahrnovala úrok ve výši 18,16 % a pojištění schopnosti splácet.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke Smlouvě soud zjistil, že žalovanému byly dne datum poskytnuty peněžní prostředky ve výši 39 192 Kč. Žalovaný zaplatil dvě splátky po 2 200 Kč a následně splácet přestal. Po 3 nezaplacených splátkách žalobkyně úvěr zesplatnila.

8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně o žalovaném vedla tyto informace: byl bezdětný, žil s družkou či s druhem v podnájmu, jakožto zaměstnanec měl příjem 29 000 Kč, dalším příjmem domácnosti byla částka 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti měly činit 18 000 Kč. Žalovaný nebyl veden v seznamu ISIR, ani v Centrální evidenci exekucí.

9. Z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně pro předcházení předlužení klientů kontrolovala bonitu klienta, přičemž výsledkem byl limit nejvyšší měsíční splátky, tzv. příjmení. Takto žalobkyně ověřovala schopnost klientů splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Pro účely výpočtu příjmení měla žalobkyně zohledňovat rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, dále částku životního minima, částku nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klientů. Tyto údaje žalobkyně měla porovnávat s částkou reálných výdajů uvedených žalovaným. Pokud jsou reálné výdaje uvedené klientem vyšší než hodnota součtu životních minim, statistických nákladů na bydlení a nákladů na splátky dalších závazků dle NRKI, počítá věřitel pro účely výpočtu příjmení s touto vyšší hodnotou.

10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 39 585,57 Kč, když úvěr zesplatnila.

11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dlužné částky 40 222,12 Kč vzniklé ze Smlouvy číslo.

12. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 39 192 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 4 400 Kč.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

14. Dle ust. ., (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností“.

24. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru“.

25. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí“.

26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z deklarovaného příjmu žalovaného, nezkoumala výdaje žalovaného, například na bydlení, jídlo, koníčky. Tvrzení žalovaného o jeho příjmu žalobkyně nikterak neověřila, například měsíčními výpisy z účtu nebo výplatními páskami. Žalobkyně si nevyžádala rozhodujícíy a nevynaložila patřičné úsilí, podložené odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu.

27. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v ust. § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

28. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (ust. § 588 o. z.).

29. Nárok žalobkyně tak soud posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (ust. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 39 192 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil částku 4 400 Kč. Žalovaný žalobkyni dosud nevrátil částku 34 792 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle ust. o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, tj. ode dne datum, až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit částku 34 792 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne datum do zaplacení ve výši požadované žalobkyní 15 % ročně, která je i výší zákonnou.

30. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítnul co do částky 2 741,85 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 4 347,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 248,40 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 35 572,55 Kč za období od datum do

zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 533,85 Kč za období od datum do zaplacení.

31. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. , dle nějž i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně byla úspěšná co do přisouzené částky 34 792 Kč a žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 2 741,85 Kč, poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného ve věci činí 92,7 % ku 7,3 %. Žalobkyně má tak právo na plnou náhradu nákladů řízení, přičemž její náklady představuje zaplacený soudní poplatek 1 502 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení; předžalobní výzva; podání žaloby) po 300 Kč dle ust. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), 3 paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle ust. a. t. a náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad dle ust. ve výši 252 Kč.

32. Soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úrokem z prodlení v delší lhůtě než je dána ust. Protože žalovaný byl v řízení zcela nečinný, nemohl soud zjistit jeho majetkové možnosti k úhradě pohledávky. Soud tak stanovil lhůtu k plnění žalovaného 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž má za to, že v této lhůtě bude mít žalovaný možnost projednat s žalobkyní delší lhůtu k úhradě nebo splátkový kalendář, pokud nebude v jeho majetkových schopnostech pohledávku ve stanovené lhůtě uhradit. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit dle ust. k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.