Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 219/2023-47
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 310 019,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 211 174 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 211 174 Kč od datum do zaplacení, a to ve splátkách po 10 000 Kč splatných každého 10. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, v případě nezaplacení jedné ze splátek či její části.
II. Zamítá se žaloba co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 98 845,66 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 471,81 Kč ze období do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 310 019,66 Kč od datum do datum a z částky 98 845,66 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 298 463,66 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 6 110 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 679 Kč, a to
do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 211 174 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 211 174 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po 10 000 Kč splatných každého 10. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, v případě nezaplacení jedné ze splátek či její části. II. Zamítá se žaloba co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 98 845,66 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 471,81 Kč ze období do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 310 019,66 Kč od [datum] do [datum] a z částky 98 845,66 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 298 463,66 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 6 110 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 679 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala
na žalovaném zaplacení částky 310 019,66 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Součástí každé splátky byla i úhrada úroku ve výši 16,99 % ročně a poplatků souvisejících s poskytnutím a správou úvěru, a to ve výši dle sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně. Úroky byly dle smluvních ujednání připisovány k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru
a při zesplatnění úvěru. Úvěr byl právní předchůdkyní žalobkyně veden na úvěrovém účtu
č. bankovní účet. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě zesplatněné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným s účinností ke dni datum
na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne
datum. Ke dni postoupení činila pohledávka 315 491,47 Kč a sestávala se z dlužné jistiny 298 463,66 Kč, úroku z úvěru ve výši 6 110 Kč, úroku z prodlení ve výši 5 471,81 Kč a poplatků ve výši 5 446 Kč. Žalobkyně podanou žalobou požaduje po žalovaném též zaplacení sjednaného úroku z dlužné jistiny a připsaných úroků od datum do zaplacení
a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, připsaných úroků a poplatků od datum
do zaplacení. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne datum.
2. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný jí v období od datum do datum uhradil celkovou částku 88 826 Kč, kterou započetla na splátky poplatků, jistiny a úroku z prodlení. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci nařídil k jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním
a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit jí úrok ve výši 16,99 % ročně a ceny dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně, a to ve 104 měsíčních splátkách po 5 538 Kč splatných vždy 10. dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem datum a konče dnem datum. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet a splácen měl být inkasem z účtu č. bankovní účet. Současně se žalovaný zavázal k úhradě pojistného za pojištění k úvěru ve výši 625 Kč měsíčně.
7. Z všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud vzal
za prokázané, že tyto upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu neupravené úvěrovou smlouvou.
8. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z žalovaným uvedené nulové výše výdajů a výše 5 000 Kč za nájemné. Životní výdaje žalovaného stanovila právní předchůdkyně žalobkyně na částku 9 787 Kč, a to dle dat sdělených žalovaným, jejích interních informací, statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila dosavadní závazky žalovaného, a to splátky povoleného debetu na běžném účtu ve výši 90 Kč měsíčně.
9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný pracoval u jeho tehdejšího zaměstnavatele ode dne datum, nebyl
ve výpovědní lhůtě, pracovní poměr měl sjednán na dobu neurčitou s průměrným měsíčním výdělkem 26 458 Kč, ze kterého mu nebyly prováděny žádné srážky.
10. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 9. 2. - datum,
9. 3. – datum a 9. 4. – datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala měsíční příjmy a výdaje žalovaného z přehledu pohybů na jeho běžném účtu. Účet žalovaného před připsáním výplaty od zaměstnavatele vykazoval každý měsíc záporný zůstatek. V období od datum do datum převyšovaly výdaje z účtu nad příjmy na účet, v období od datum do datum převyšovaly příjmy na účet nad výdaji z účtu a v období do datum do datum byly příjmy a výdaje na účtu vyrovnané. Z tvrzení žalobkyně při jednání ve věci samé soud dále zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně nepřihlížela při hodnocení výdajů žalovaného k výběrům žalovaného, neboť tyto neshledávala za pravidelné výdaje, tj. za výdaje, ke kterým je nezbytné přihlédnout při posuzování úvěruschopnosti žalovaného.
11. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek.
12. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celkové částky 303 910 Kč.
13. Z úvěrové historie soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se opakovaně ocital v prodlení s úhradou sjednaných splátek, naposledy uhradil právní předchůdkyni žalobkyně splátku dne datum a celkem k tomuto dni uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 88 826 Kč.
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou
o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému změnu v osobě věřitele na základě postoupení pohledávky, a to dopisem ze dne datum podaným k poštovní přepravě dne datum.
16. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne datum podanou k poštovní přepravě dne datum.
17. Ze stavu úvěru ke dni datum soud zjistil, že žalovaný vyčerpal dne datum celou výši úvěru 300 000 Kč vyplacením na účet č. bankovní účet a zatím na svůj dluh splatil částky na jistinu a úroky ve výši 78 449,74 Kč a 944 Kč.
18. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě jimi dne datum uzavřené smlouvy částku 300 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku 88 826 Kč. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k žalované pohledávce smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum s původní věřitelkou.
19. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
20. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající
ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
27. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
28. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
29. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
30. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
32. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
33. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li převážně z údajů tvrzených jí žalovaným, zejména z tvrzené nulové výše výdajů a tvrzené výše 5 000 Kč vynakládané na nájem, přičemž z výpisů z běžného účtu žalovaného bylo zjevné, že žalovaný se svými příjmy sotva vychází. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala, jaké výdaje žalovaný měsíčně vynakládá za jídlo, za telefon, internet, za svůj společenský život Právní předchůdkyně žalobkyně pouze ověřila výši měsíčního příjmu žalovaného, které je však bez porovnání s faktickou výší výdajů žalovaného nedostatečné. Zda právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, rejstříku exekucí, žalobkyně nedoložila.
34. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
35. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel úvěru, nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, též má soud za prokázané, že ani dobře nezhodnotila úvěruschopnost žalovaného, např. pokud byl zůstatek na účtu žalovaného téměř pravidelně v záporných hodnotách, bylo namístě podstatně více zkoumat důvody této skutečnosti vyžádáním listin ohledně faktických výdajů od žalovaného. Spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je neplatná; k této neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu (§ 588 o. z.), a tuto neplatnost soud zjistil i u úvěrové smlouvy, jejíž plnění je předmětem posuzované věci. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni„ pouze“ částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (§ 2991 odst. 2 o.z.), tj. částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 300 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil celkovou částku 88 826 Kč. Stále žalovaný žalobkyni nevrátil částku
211 174 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, tj. ode dne datum, až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění dalších prováděcích nařízení. Aktivní legitimace žalobkyně byla předloženými listinnými důkazy bezpečně prokázána. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku
211 174 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky
211 174 Kč ode dne datum do zaplacení.
36. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, respektive má soud za to, že byla i prokázáno nesprávné zhodnocení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, soud žalobu co do zbylé žalované částky zamítl.
37. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do přisouzené částky 211 174 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 98 845,66 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného ve věci činí 68 % ku 32 %, žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 36 % z celkové výše jejích nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 12 401 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání) po 9 580 Kč dle § 7 bod 6 vyhl.
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 8 299,20 Kč 36 % z uvedeného činí po zaokrouhlení 21 679 Kč.
38. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší
než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného). Soud zdůrazňuje, že v případě nezaplacení i jedné ze stanové splátek stanovené ve výši 10 000 Kč nebo její části
je pohledávka žalobkyně vůči žalovanému splatná v plné výši, a to bez dalšího.
39. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.