Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 146/2023-47
Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 840,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 12 840,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 840,51 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 12 840,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 840,51 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá na žalovaném zaplacení částky 12 840,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba (dříve právnická osoba) uzavřela dne 29. 10. 2019 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 12 840,51 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 10. 8. 2022. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, na kterých žalovaný zadal své osobní údaje. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy o úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 12 840,51 Kč a splatností dne 10. 8. 2022. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem. Úvěr byl poskytován právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet a identifikován uvedením variabilního symbolu číslo. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když poskytnuté peněžní prostředky nevrátil do data splatnosti. Celková výše nároků po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí 12 840,51 Kč. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena žalobkyni. Přestože byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby byl nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo dle žalobkyně k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný dle žalobkyně prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Totožnost žalovaného byla dle tvrzení žalobkyně ověřena z předložené kopie jeho občanského průkazu. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný po dobu trvání úvěru celkem čerpal finanční prostředky ve výši 31 823 Kč a že před postoupením pohledávky žalovaný celkem uhradil částku 54 596,53 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně rovněž doplnila, že platby úvěru byly identifikovány jiným variabilním symbolem než uvedla původně, a to číslo.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 29. 8. 2023 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).
3. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil níže uvedené skutečnosti.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, standardních informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek společnosti právnická osoba, dokumentu označeného jako„ Loan application info“, kopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného spolu s jeho občanským průkazem vyplývá, že dne 29. 10. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek se žalovaným smlouvu o úvěru, když před jejím uzavřením si ověřila jeho totožnost. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a úvěr byl sjednán jako neúčelový, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, úrok ve výši 10,5 % měsíčně a příslušné poplatky splácet ve výši minimální měsíční splátky, tedy ve výši 11 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Podle bodu 7.1 obchodních podmínek žalovaný uzavřením smlouvy uznal, potvrdil a zaručil, že není v úpadku ani hrozícím úpadku a že nebylo zahájeno ani neprobíhá žádné soudní, rozhodčí, exekuční, správní či jiné řízení, jehož výsledek by mohl mít negativní vliv na schopnost žalovaného plnit řádně a včas své povinnosti ze smlouvy.
5. Z 11x potvrzení o provedené platbě vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol celkem částku 31 823 Kč.
6. Z platební historie soud zjistil, že v době od 29. 10. 2019 do 8. 8. 2022, kdy došlo k zesplatnění úvěru, žalovaný postupně vyčerpal úvěr celkem ve výši 31 823 Kč (sečteny všechny položky označené jako„ výběr“) a splatil celkem částku 54 596,53 Kč (sečteny všechny položky označené jako„ platba“). Žalovanému byly 2x vráceny přeplatky ve výši 103,23 Kč a 33,99 Kč. Jednotlivé splátky žalovaného byly započítány na úrok, náhradu účelně vynaložených nákladů a na jistinu. Ke dni 8. 8. 2022 činila dlužná jistina částku 9 861,40 Kč, úrok činil 2 479,11 Kč a účelně vynaložené náklady činily 500 Kč Poslední platbu žalovaný učinil dne 9. 6. 2022.
7. Ze sdělení právnická osoba se podává, že vlastníkem účtu č. bankovní účet je žalovaný.
8. Z dokumentu označeného jako„ platební informace“ bylo zjištěno, že ke dni splatnosti úvěru 10. 8. 2022 žalovaný celkem dlužil částku 12 908,59 Kč skládající se ze zůstatku po poslední platbě 10 298,11 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 2x 500 Kč a úroku za období čerpání ve výši 2 110,48 Kč.
9. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2022 a podacím lístkem ze dne 22. 9. 2022 byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.
10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 9. 2022 ve spojení podacím lístkem ze dne 22. 9. 2022 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 12 840,51 Kč.
11. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 29. 10. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný postupně vyčerpal celkem částku 31 823 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr alespoň ve výši tzv. minimální splátky měsíčně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 10. 8. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, která k datu splatnosti činila celkem 12 840,51 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkovou částku 54 596,53 Kč. Žalovanému byly vráceny přeplatky ve výši 137,22 Kč Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.
12. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 29. 10. 2019 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
15. Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance vyplývá povinnost soudu zabývat se z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda poskytovatel úvěru posoudil náležitě, tedy na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení z úřední povinnosti následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy.
16. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jednak výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, a jednak lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně netvrdila konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně nepředložila soudu k prokázání svých tvrzení žádný důkaz, když neoznačila a nepředložila soudu žádné listiny, z nichž by vyplývala výše zjištěných příjmů a výdajů žalovaného, ani nepředložila doklady o provedené lustraci ve veřejně dostupných databázích. K ústnímu jednání soudu se nedostavila a omluvila se, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Soud přesto nad rámec své poučovací povinnosti žalobkyni opakovaně vyzval k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a to usnesením ze dne 2. 8. 2023, č. j. 4 C 146/2023-12, a usnesením ze dne 15. 8. 2023, č. j. 4 C 146/2023-18. Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného jako žadatele o úvěr a jednala tak zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu.
17. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný z titulu smlouvy o úvěru vyčerpal celkovou částku 31 823 Kč, že mu byly vráceny přeplatky ve výši 137,22 Kč a že na předmětný úvěr splatil celkem částku 54 596,53 Kč. Na straně žalovaného tak nedošlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni úvěr ani úrok, a protože nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení ze strany žalovaného, soud žalobu zcela zamítl.
19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, neboť se jej aktivně neúčastnil, a proto soud rozhodl, že se mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
20. Pro úplnost soud dodává, že dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je na věřiteli, aby byl při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele aktivní, tedy aby si sám získal potřebné informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, získané informace ověřil a následně vyhodnotil, zda spotřebitel bude schopen sjednané splátky úvěru splácet. Tuto povinnost nelze přenášet na spotřebitele. V daném případě tak nebylo před uzavřením smlouvy na žalovaném, aby si sám posoudil, zda spotřebitelský úvěr odpovídá jeho finanční situaci, jak tvrdila žalobkyně. Rovněž prohlášením spotřebitele v bodě 7.1 obchodních podmínek, v němž spotřebitel uzavřením smlouvy uznal, potvrdil a zaručil, že proti němu mimo jiné nebylo zahájeno žádné řízení, jehož výsledek by mohl mít negativní vliv na schopnost spotřebitele plnit řádně a včas povinnosti ze smlouvy, se žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nemohla zbavit své povinnosti aktivně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.