Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 24/2022-41

Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Smetkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 38 997,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 747,80 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 343,85 Kč, s úrokem v částce 14 137,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 120,31 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 870,31 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 19 112,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 8 007,88 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 747,80 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 343,85 Kč, s úrokem v částce 14 137,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 120,31 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 870,31 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 19 112,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 8 007,88 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 997,80 Kč s příslušenstvím z titulu tří smluv o zápůjčce, které s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 8. 4. 2016 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 13 698 Kč, která představuje úrok ve výši 2 832 Kč (sazba 27 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 986 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 880 Kč, a to vše v 60-ti týdenních splátkách po 495 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině částku 7 711,39 Kč a na dlužném poplatku částku 820,76 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení uvedené částky s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 452 Kč, s úrokem v částce 4 925,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 711,39 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 7 711,39 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 17. 8. 2016 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 14 554 Kč, která představuje úrok ve výši 3 009 Kč (sazba 27 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 235 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 310 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 526 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině částku 14 748,35 Kč a na dlužném poplatku částku 10 751,65 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení uvedené částky s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 695,45 Kč, s úrokem v částce 5 764,04 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 748,35 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 14 748,35 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 28. 11. 2016 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 12 129 Kč, která představuje úrok ve výši 2 413 Kč (sazba 28 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 550 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 166 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 436 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině částku 11 752,50 Kč a na dlužném poplatku částku 7 745,30 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení uvedené částky s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 196,40 Kč, s úrokem v částce 3 448,39 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 752,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 11 752,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný podepsali dne 8. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 13 698 Kč, který představuje úrok ve výši 2 832 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 27 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 3 986 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 6 880 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 495 Kč (poslední splátka činila 493 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil 21 165,85 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle jejich čl. 9 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.

6. Ze zákaznické karty klienta ze dne 8. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je ženatý, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, vlastní osobní automobil, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 14 400 Kč a dalším příjmem 14 600 Kč. Jeho pravidelné výdaje představuje částka 5 000 Kč měsíčně za nájem, 200 Kč za telefon, 4 700 Kč za interní splátky, 4 200 Kč za externí splátky zápůjček a 6 000 Kč coby výdaje za domácnost. Žalovaný uvedl dále, že nevlastní kreditní kartu, má zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na své jméno. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za leden a únor 2016. Dle dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 10. 2015 je žalovaný zaměstnaný na dobu neurčitou.

7. Soud dále zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný podepsali dne 17. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 14 554 Kč, který představuje úrok ve výši 3 009 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 27 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 4 235 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 7 310 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 526 Kč (poslední splátka činila 520 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil 13 174,62 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle jejich čl. 9 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.

8. Ze zákaznické karty klienta ze dne 17. 8. 2016 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je ženatý, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, vlastní osobní automobil, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 14 400 Kč a dalším příjmem 14 600 Kč. Jeho pravidelné výdaje představuje částka 5 000 Kč měsíčně za nájem, 200 Kč za telefon, 3 900 Kč za interní splátky, 4 200 Kč za externí splátky zápůjček a 6 000 Kč coby výdaje za domácnost. Žalovaný uvedl dále, že nevlastní kreditní kartu, má zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na své jméno. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za květen až červenec 2016.

9. Soud dále zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný podepsali dne 28. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 12 129 Kč, který představuje úrok ve výši 2 413 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 28 % ročně), poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 550 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 166 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 436 Kč (poslední splátka činila 405 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil 12 409,53 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle jejich čl. 9 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.

10. Ze zákaznické karty klienta ze dne 28. 11. 2016 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je ženatý, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, vlastní osobní automobil, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 15 320 Kč a dalším příjmem 13 680 Kč. Jeho pravidelné výdaje představuje částka 4 800 Kč za interní splátky, 4 200 Kč za externí splátky zápůjček a 6 000 Kč coby výdaje za domácnost. Žalovaný uvedl dále, že nevlastní kreditní kartu, má zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na své jméno. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za srpen až říjen 2016. Dle výplatních pásek měl žalovaný v srpnu čistou mzdu 15 424 Kč, v září 15 382 Kč a v říjnu 15 155 Kč.

11. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 17. 7. 2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021, odeslanou téhož dne.

12. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 8. 4. 2016, dne 17. 8. 2016 a dne 28. 11. 2016 smlouvy o zápůjčce, na základě kterých žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 16 000 Kč, 17 000 Kč a 14 000 Kč.

18. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná.

19. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě , a 23 předmětné směrnice vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky . Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

21. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů, které uvedl v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti žalovaným sdělených informací. Co se týče samotné tétoy, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení.

22. Pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly ze strany její právní předchůdkyně relevantně prověřovány (tedy vyjma doložených výplatních lístků za srpen až říjen 2016). Ze zákaznické karty žalovaného nevyplývá, že by žalovaný předkládal jakékoliv dokumenty dokládající jeho výdajovou stránku. Soud tedy nemá za jakkoliv prokázané to, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepodložilay, ze kterých by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznických kartách jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného.

23. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného. Nedostála tudíž své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbyde taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně až tří zápůjček. Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného.

24. Předmětné smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smluv měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 16 000 Kč, 17 000 Kč a 14 000 Kč a uhradil 21 165,85 Kč, 13 174,62 Kč a 12 409,53 Kč. Žalovanému tak zbývá uhradit 250 Kč.

25. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. ve spojení s Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 3. 6. 2017 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 2. 8. 2019. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 17. 7. 2019. Jelikož nebylo prokázáno přesné datum doručení výzvy žalovanému, lze mít za to, že zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta nejpozději do 3 dnů od odeslání, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 1. 8. 2019. Žalobkyně tak měla právo na úrok z prodlení za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení a tento jí soud přiznal v požadované výši 8,05 % ročně.

26. Co do zbývající požadované částky 38 747,80 Kč, veškerých smluvních úroků a zbývající částky úroků z prodlení, tak jak jsou vymezeny ve výroku I. tohoto rozsudku, je žaloba nedůvodná a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady řízení vznikly

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.