Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 229/2023-19
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.
Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. </b> Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>II. </b> Ve zbylé části se žaloba zamítá. <b>III. </b> Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše částka s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, a to k datu splatnosti smlouvy, tj. datum. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. předchůdkyně žalobkyně webová adresa, žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, po odsouhlasení smlouvy o spotřebitelském úvěru, zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval a dne datum mu byl úvěr ve výši částka vyplacen převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatkem za službu„ klidné spaní“ ve výši částka, poplatkem za službu„ presto“ ve výši částka a poplatkem za službu„ informační sms servis“ ve výši částka, celkem částka. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas.
2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a to jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zkontrolovány, a to včetně informací získaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků (anonymizována dvě slova, z centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, výpis z registru hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, registru neplatných dokladů, interního registru historie klienta). Žalobkyně dále vycházela z předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek, kdy ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částka, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše částka. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni k datum celkovou částku částka sestávající z jistiny ve výši částka, poplatků ve výši částka (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, sazebníku, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek). Úvěr byl převeden na číslo účtu uvedeného žalovaným dne datum (z potvrzení o platbě). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala dne datum k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku).
5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv, soud provedl důkaz identifikované příjmy, ze kterého vyplývá, že výpisem z účtu byly zjištěny příjmové transakce za období od 14. 7. do datum. Z výpisu o posouzení úvěryschopnosti u žalobkyně se podává, že ve společné domácnosti žijí 3 členové, z toho dva s příjmem, průměrný čistý měsíční ověřený příjem žalovaného činí částka, výdaje činí částka na půjčky, částka měsíčně na bydlení a částka na další, dle propočtu rezerva pro výdaje činí částka. Posouzení úvěryschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Doklady, na základě kterých měl být ověřen příjem či jiné důkazy nebyly soudu doloženy.
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne datum listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, podle níž mu byla dne datum zaslána na účet částka částka. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit úvěr ke dni datum. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný něco uhradil. Ani přes výzvu k plnění žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.
7. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavírána se spotřebitelem, vycházel soud ze zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinného v době uzavření smlouvy. Podle § 9 odstavec 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věty druhé se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.
9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
11. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) o.s.ř.). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován pak, jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2 o.s.ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o.s.ř.) o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale výsledkem je ve sporném řízení rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a o.s.ř.).
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. neboť způsob, jakým žalobkyně popsala zkoumání úvěruschopnosti je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit, jelikož výpisy z dostupných registrů jsou pouze částí podkladů, které je nezbytné zkoumat. Pokud žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr prověřila nahlédnutím do databáze a z informací od žalovaného, není z žaloby ani předložených listin zřejmé, o které podklady se jedná. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř., tedy v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o.z. ve spojení s § 86, 87 ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o.z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Jelikož žalovaný žalobkyni na úvěr ničeho nezaplatil, zůstala mu povinnost vydat částku částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po splatnosti. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě).
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř totožný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na soudní exekuci podle zák. č. 120/2001 Sb., jímž se vydává exekuční řád.