Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 56/2021-83

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Smetkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 71 700 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 100 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 600 Kč, úroku ve výši 11,23 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 282,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 530 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 430 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 18 100 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 100 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 600 Kč, úroku ve výši 11,23 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 282,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 530 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 430 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 18 100 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala původně zaplacení částky 72 700 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru číslo 2017 číslo, kterou s žalovaným uzavřela dne 5. 8. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z žalovaným předložených dokladů vyplynulo, že je schopen splácet měsíční splátky úvěru a nebylo zde důvodu se domnívat, že by nemohl dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 33 600 Kč, který obsahoval i úrok ve výši 21 % ročně, a to v 16 splátkách po 4 600 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto původní věřitelka úrok zesplatnila ke dni 5. 12. 2018. Žalovaný nadále dluží jistinu ve výši 40 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 530 Kč, poplatek za uzavření ve výši 5 390 Kč a administrativní poplatek částku 2 780 Kč. Žalobkyně po žalovaném dále požadovala zaplacení úroku z prodlení kapitalizovaného od prodlení do 20. 5. 2020 částkou 6 282,23 Kč, úroků z úvěru ve výši 11,23 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 530 Kč (součet jistiny a kapitalizovaného úroku) od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala smluvní pokutu ve výši 21 000 Kč, stanovenou jako 0,1 % denně z jednotlivých dlužných částek po dobu od 6. 11. 2017 do 26. 7. 2019.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do části smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Soud usnesením ze dne 6. 4. 2021, č. j. -9, postupem podle , 2 řízení v tomto rozsahu zastavil. Žalobkyně se tak nově domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalovaný, ač byla řádně předvolán, se k nařízenému jednání soudu nedostavil a ani včas nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek uvedených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami, na jejichž základě zjistil následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovavý dne 5. 8.2017 uzavřeli smlouvu o úvěru číslo 2017 číslo, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč, kterou převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Za to se žalovaný zavázal uhradit náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 33 600 Kč, kdy tato částka sestávala z poplatku za správu úvěru ve výši 8 800 Kč, úroku stanovaného ve výši 21 % ročně a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 13 600 Kč. Dluh v celkové výši 73 600 Kč se žalovaný zavázal splatit v 16 měsíčních splátkách po 4 600 Kč. V čl. V smlouvy si smluvní strany ujednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky vznikne věřiteli právo závazek ze smlouvy zesplatnit, přičemž nesplacená část úroků přirůstá k jistině. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ke smlouvě byl připojen žalovaným podepsaný předpis splátek, z něhož plyne, že v každé splátce byla započtena jistina, úrok a sjednané poplatky, jejichž vzájemný poměr se postupně měnil, a to tak, že v 1. až 7. splátce byly hrazeny pouze poplatky, v 8. splátce částečně poplatky a částečně jistina a v 9. až 16. splátce pouze jistina. Žalovanému byl také poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Dle transakční historie žalovaný uhradil na svůj dluh v hotovosti celkem 21 900 Kč. Naposledy hradil dne 30. 6. 2018.

8. Na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 převedla právnická osoba anonymizováno. část svého obchodního závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů na společnost právnická osoba Ta pohledávku za žalovaným následně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na stávající žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020, v němž byl také vyzván k úhradě dluhu ve výši 79 482 Kč.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020, odeslanou dle podacího lístku téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 83 934,61 Kč nejpozději do 2. 1. 2021.

10. Žalovaný v Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnán s příjmem 11 000 Kč měsíčně a dále má příjmy z brigády ve výši 14 000 Kč. Jeho měsíční výdaje představuje částka 18 000 Kč, z toho za bydlení hradí 12 000 Kč, za energie 2 000 Kč, za stravu 3 500 Kč a ostatní výdaje 500 Kč.

11. Žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalovaného z 30. 6. 2017, dle které byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou od 3. 7. 2017 do 8. 12. 2017 s hodinovou mzdou ve výši 80 Kč a dále prémiemi až do výše 40 % základu. Dle předložených faktur žalovaný fakturoval odběrateli za zednické práce v měsíci květnu 2017 částku 9 600 Kč, v měsíci červnu 2017 částku 22 400 Kč a v měsíci červenci 2017 částku 11 760 Kč. Dle (nájemcem nepodepsané a nedatované) nájemní smlouvy činí nájemné včetně záloh za elektřinu 12 000 Kč a zálohy za vodné a stočné 2 000 Kč.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla credit scoring a finanční analýzu žalovaného, v rámci níž dospěla po odečtení výdajů žalovaného a měsíční rezervy na neočekávané výdaje ve výši 1 000 Kč od jeho příjmů k závěru, že žalovanému zůstávají měsíčně k dispozici volné finanční prostředky v částce 6 000 Kč, pročež mu lze poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč s maximální výší splátky 5 600 Kč měsíčně (dle finanční analýzy ve výši 6 000 Kč).

13. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 8. 2017 na základě smlouvy o úvěru z téhož dne finanční prostředky v celkové výši 40 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splatit společně se sjednaným úrokem a dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 4 600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

20. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z věty druhé sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger,

C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud tak poskytovatel neučiní, smlouva je absolutně neplatná.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Při hodnocení tzv. bonity klienta nutno hodnotit, zda majetkové poměry klienta umožnují řádně splatit nejenom samotnou jistinu úvěru, ale rovněž i ostatní poplatky, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.

22. Žalobkyně předložila nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a žalovaným vystavené faktury představující jeho další tvrzené příjmy z brigád. Vedle výpisu z účtu (z něhož lze zpravidla zjistit i případné další dluhové zatížení klienta) se zda jedná o doklady, které jsou zpravidla způsobilé objasnit majetkové poměry spotřebitele. Soud má nicméně za to, že na základě těchto dokladů nemohla původní věřitelka dospět k prokazatelnému závěru o způsobilosti žalovaného řádně splácet celou sjednanou částku 73 600 Kč, a to v měsíčních splátkách po 4 600 Kč měsíčně. Předně třeba uvést, že pracovní poměr žalovaného měl být ukončen dne 8. 12. 2017, tzn., po uhrazení toliko 4 splátek úvěru. Vedle toho byla sjednána hodinová mzda ve výši 80 Kč. Tato mzda i při odpracování všech pracovních dní není podle soudu, a to při prokázaných a ve zbytku deklarovaných výdajích žalovaného, sama o sobě dostatečná k úhradě měsíčních splátek spotřebitelského úvěru. Další složkou mzdy žalovaného měla být prémie až do výše 40 % základu. To, zda a v jaké výši byly žalovanému prémie vypláceny, však již žalobkyní doloženo nebylo. Žalovaný dále doložil faktury za provedené zednické práce vystavené ve dnech 1. 5. 2017, 17. 6. 2017 a 25. 7. 2017, tedy za období, které z větší části předcházelo dni nástupu do zaměstnání dne 3. 7. 2017 Vedle toho, že nebylo prokázáno, že by žalovanému byly tyto částky skutečně ve fakturované výši vyplaceny, nebylo zejména prokázáno, že by žalovaný dosahoval z těchto„ brigád“ obdobného příjmu i po zahájení pracovního poměru na plný pracovní úvazek (a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný fakturoval v měsíci červnu 140 hodin práce a v červenci 73,5 hodin práce). Všechny tyto skutečnosti podle soudu měly v právní předchůdkyně žalobkyně vzbudit objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně však soudu nedoložila, že by její právní předchůdkyně činila kroky, kterými by tyto důvodné pochybnosti odstranila, pročež by tak mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech jeho případných dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně řádně splácet splátky úvěru.

23. Na základě uvedeného proto soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek. Posuzovanou smlouvu proto soud posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně má vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný měl žalobkyni vrátit jistinu ve výši 40 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil 21 900 Kč a zbývá mu tak z titulu bezdůvodného obohacení vydat částku 18 100 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy je žaloba nedůvodná co do požadované částky 53 600 Kč (v rozsahu po zpětvzetí žaloby) a dále smluvních úkroků, požadovaných ve výši 11,23 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

24. Z hlediska požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Prodlení žalovaného nastalo na základě předžalobní výzvy, v níž byl vyzván k úhradě dlužné částky (de facto k vydání bezdůvodného obohacení) do 2. 1. 2021. Ode dne následujícího, tj. od 3. 1. 2021, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení v zákonné výši z přisouzené částky 18 100 Kč. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, která je však vyšší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalovaného, tj. 8,25 % ročně. Soud proto žalobu zamítl co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 282,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 530 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 430 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně (kladný rozdíl mezi 9 % a 8,25 %) z částky 18 100 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Ve věci byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný (a to s přihlédnutím i k požadovanému úroku z prodlení), pročež by tak měl mít vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a soud tudíž rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.