Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 133/2022-54
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 26 822,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 107,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 107,96 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 2 714,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 638,26 Kč, úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 26 822,21 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 822,21 Kč od 1. 9. 2021 do 4. 10. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 714,25 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 758 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 107,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 107,96 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 2 714,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 638,26 Kč, úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 26 822,21 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 822,21 Kč od 1. 9. 2021 do 4. 10. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 714,25 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 758 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit žalobkyni částku 26 822,21 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že na základě smlouvy číslo ze dne 12. 6. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně ve stanovených měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto se stal dluh splatným v celém rozsahu ke dni 31. 8. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá částky 26 822,21 Kč (sestávající z jistiny 24 607,96 Kč, poplatků 633 Kč, poplatků za pojištění 509,25 Kč, náhrady nákladů za vymáhání 600 Kč a smluvní pokuty 472 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 638,26 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do 31. 8. 2021. Dále se žalobkyně domáhá smluvního úroku ve výši 23,76 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a to vždy z částky 26 822,21 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena před poskytnutím úvěru na základě jím tvrzených příjmů a výdajů, dále předchůdkyně žalobkyně vycházela z dalších údajů jí sdělených, a to rodinného stavu, způsobu bydlení, pozice v zaměstnání, stáří bankovního účtu žalovaného atd. Současně byl žalovaný lustrován v registru dlužníků.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.
3. Z předložených důkazních prostředků soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně příjmení jméno příjmení jméno byla dne 12. 6. 2020 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb číslo. Na základě této smlouvy bylo žalovanému zřízeno internetové bankovnictví. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný rovněž dne 12. 6. 2020 podepsali produktovou smlouvu označenou jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“, z níž plyne, že žalovaný požádal o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 16 842 Kč, celkové náklady domácnosti jsou 6 000 Kč měsíčně. Z informací o bonitě klienta – žalovaného bylo zjištěno, že ke dni 19. 10. 2020 měl celkovou výši úvěrů asi 249 140 Kč, celková výše jeho splátek činila 5 585 Kč měsíčně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán klasický úvěr. Žalovaný současně požádal o revolvingový úvěr, který žalobkyně schválila dne 11. 12. 2020. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 25 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně a měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč, a to měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % dlužné částky. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splatit, za které se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 5,99 % z měsíční splátky. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, dále byl žalovaný povinen uhradit i náklady spojené s vymáháním 600 Kč a poplatek za odeslanou upomínku 100 Kč. Ze sazebníku pro úvěry byly ověřeno další účtované poplatky. Žalovanému byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly i produktové podmínky pro revolvingové úvěry a všeobecné obchodní podmínky.
4. Z výpisu čerpání a splátek bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal a postupně načerpal částku 24 607,96 Kč, přitom nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 500 Kč. Kromě částky 24 107,96 Kč zůstal dlužen ke dni 20. 7. 2021 i úroky ve výši 2 638,26 Kč, poplatky za pojištění 509,25 Kč, poplatky za vymáhání 600 Kč, pokutu 472 Kč a částku 633 Kč představující poplatky za doplňkové služby.
5. Předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy přípisem ze dne 30. 7. 2021 z důvodu nehrazení splátek žalovaným, úvěr se proto stal splatným ke dni 31. 8. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Současně byl doložen anonymizováno kodex anonymizována tři slova. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky dopisem ze dne 21. 9. 2021, který mu byl odeslán téhož dne. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 27. 9. 2021, a to do 7 dnů od odeslání výzvy.
6. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 24 607,96 Kč, které žalovaný čerpal a které se zavázal vrátit sjednanými měsíčními splátkami spolu s úroky ve výši 23,76 % ročně. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celého neuhrazeného úvěru spolu se sjednanými poplatky, úroky a smluvní pokutou. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to ve smyslu § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“
7. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
8. Postupuje-li poskytovatel v rozporu se shora citovanými ustanoveními, smlouva je absolutně neplatná (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb. ) Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, případně dopravu, stravování, ošacení apod. rovněž je třeba přihlédnout i k aktuálnímu dluhovému zatížení žadatele. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, doložením výdajů na bydlení apod.).“
9. Žalobkyně nedoložila, že její předchůdkyně dostatečně ověřovala majetkové poměry žalovaného, když nebyly doloženy žádné doklady prokazující jeho příjmy a výdaje. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného a vychází u příjmů a výdajů výlučně z tvrzení žalovaného, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady.
10. S ohledem na to, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
11. Za této situace byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., který stanoví, že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě,
byl-li závazek zrušen.“ Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 24 607,96 Kč, přičemž žalovaný z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil 500 Kč a zbývá mu uhradit (vydat) 24 107,96 Kč.
12. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit dle výzvy žalobkyně. Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky dne 27. 9. 2021, přičemž v tomto dopise žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění do 7 dnů od odeslání, tj. do 4. 10. 2021. Soud proto žalobkyni přiznal právo na požadovaný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to ve výši 8,5 % ročně z přisouzené částky 24 107,96 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalované, a to včetně příslušenství (smluvního úroku i úroku z prodlení) kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, zaplacení částky 41 266,27 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 26 712,94 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 65 % a z 35 % neúspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 074 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnou za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být součástí samotné žaloby. Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 2 526 Kč. Žalobkyni přísluší s ohledem na její poměrný úspěch ve věci náhrada nákladů řízení ve výši 30 %, tedy 758 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát (například řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 335/2022 , 5 C 502/2022 , 4 C 228/2022 ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.