Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 196/2023-34
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I.
Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky částka od datum
do zaplacení, se zamítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. </b> Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>II. </b> Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku částka s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru
číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, a tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Následně bylo žalobě žalobkyně rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno, když žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru do datum. Prodlení s úhradou nové jistiny úvěru trvalo
i po datu datum, a tak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši
0,1 % denně z částky částka od datum do datum, přičemž v souladu s limity má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne datum, avšak žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem
na uzavření smlouvy o úvěru, předsmluvním formulářem, oznámením o schválení
a prohlášením klienta bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit ve 36 měsíčních splátkách po částka. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému předmětný úvěr vyplatila na bankovní účet č. bankovní účet. Z oznámení o zesplatnění
ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné (zesplatněné) částky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce
65 dnů. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze
1 splátku, a to dne datum. Z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí,
č. j. číslo jednací, vyplynulo, že soud uložil žalovanému rozsudkem pro zmeškání povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, dále částku ve výši částka
a úrok ve výši 35 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího archu, upomínky
ze dne datum včetně vrácené obálky a obsahu soudního spisu bylo zjištěno, že žalovaný na upomínky žalobkyně nereagoval.
5. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil následující skutečnosti. Z výpisu záznamu z registru příjmení vyplývá, že bylo zjišťováno úrokové skóre žalovaného. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba a.s., IČO, přičemž zmíněná pracovní smlouva byla uzavřena dne datum, a to na dobu určitou do datum (se zkušební dobou 3 měsíce a hrubou hodinovou mzdou ve výši částka). Z výplatních pásek vyplynulo, že žalovanému přišla na jeho účet č. bankovní účet v prosinci 2019 mzda
ve výši částka a v lednu 2020 ve výši částka. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný zaškrtl, že je zaměstnán s celkovým příjmem ve výši částka měsíčně, náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši částka, ostatní náklady určil částkou ve výši částka, životní minimum činilo částka, tedy žalovaný uvedl celkové výdaje ve výši částka. Dále bylo v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaný žije u rodičů, je svobodný a má výuční list.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to
na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení
se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala, když ohledně příjmů se žalobkyně spokojila s pracovní smlouvou uzavřenou na dobu určitou, a tedy není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně ověřila, jaké bude mít žalovaný příjmy po případném skončení tohoto pracovního poměru, když tento příjem z pracovního poměru ve výši zhruba částka čistého měsíčně byl žalovaného jediným příjmem. Kromě toho rovněž není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala životní náklady (výdaje) žalovaného, když příkladem tvrzené náklady na bydlení ve výši
částka uvádí žalobkyně u různých klientů v různých úvěrových smlouvách opakovaně,
a proto se tato částka jeví jako nevěrohodná, ale v případě bydlení u rodičů nikoliv nemožná, nicméně údaje poskytnuté žalovaným je nutné ověřit. Totéž se týká ostatních výdajů, ty jsou v podstatě uvedeny souhrnně pouze částkou životního minima, tedy nebyly vůbec zjišťovány ani ověřovány konkrétní pravidelné výdaje tohoto konkrétního klienta. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla.
15. Soud se zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, neboť smluvní pokuta nemůže existovat sama o sobě, tedy vždy je navázána na závazek hlavní – v tomto případě
na předmětný úvěr vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž zkoumat úvěruschopnost žalovaného je nezbytné.
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud
v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je
i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje
o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru se dále opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba
v. GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články
8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení
s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, mají požadovaná smluvní pokuta a příslušenství oporu v absolutně neplatné smlouvě, a proto soud nárok uplatněný žalobkyní zamítl v plném rozsahu.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.