Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 1/2023-36

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 23 850 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 490 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 360 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 215,56 Kč, úroku ve výši 23,63 % ročně z částky 22 490 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 864,11 Kč od 12. 4. 2018 do 20. 2. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 850 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 131,72 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 490 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 360 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 215,56 Kč, úroku ve výši 23,63 % ročně z částky 22 490 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 864,11 Kč od 12. 4. 2018 do 20. 2. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 850 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 131,72 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 23 850 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi účastníky byla dne 7. 9. 2017 uzavřena úvěrová smlouva č. 4709035479, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 22 490 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Úvěr byl úročen 23,63 % ročně. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, proto jej žalobkyně vyzvala k úhradě dlužných splátek ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný dlužné splátky ani v této lhůtě neuhradil, proto žalobkyně úvěr ke dni 28. 3. 2018 v souladu s úvěrovými podmínkami v plné výši zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celé druhé částky, kterou žalovaný neuhradil. Žalobkyně tak ve vztahu k žalovanému eviduje pohledávku sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 22 490 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 360 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za prodlení s úhradou splátek. Požadované příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok ve výši 28 215,56 Kč vypočtený jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru, dále kapitalizovaný úrok ve výši 23,63 % z částky 22 490 Kč od 29. 3. 2018 (tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru) do 20. 2. 2023 (tj. do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), dále úrok ve výši 23,63 % z částky 22 490 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně kapitalizovaný částkou 9 864,11 Kč od 12. 4. 2018 (tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru) do 20. 2. 2023 (tj. do dne sepsání návrhu), a konečně úrok z prodlení v zákonné výši z částky 23 850 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení. Před uzavřením úvěrové smlouvy přitom žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od žalovaného, tak ze souvisejících databází. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani po upomínání ze strany právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky došlo dne 7. 9. 2017 k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr ve výši 22 490 Kč na koupi mobilního telefonu. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky splatit v 10 měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Úvěr byl úročen 23,6 % ročně. Žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že má čistý měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, je zaměstnancem subjektu„ anonymizováno“ se sídlem adresa, má základní vzdělání, je bezdětný a bydlí v podnájmu (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 7. 9. 2017 č. 4709035479 včetně příloh – úvěrové podmínky). Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně vycházela toliko z informací poskytnutých žalovaným, tedy že ten má měsíční příjem 40 000 Kč a jeho výdaje představují splátky jiným společnostem ve výši 15 000 Kč. Lustrace žalovaného v registrech příjmení a NRKI byly s negativním výsledkem. Jiné informace ohledně majetkové situace žalovaného žalobkyní před uzavřením smlouvy zjišťovány nebyly, když i vě označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta jsou obsaženy toliko obecné informace o metodice posouzení bonity klientů žalobkyně, nikoliv informace týkající se majetkové situace žalovaného (viz Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik ze dne 20. 2. 2023, označená jako Posouzení úvěruschopnosti klienta). Dopisem ze dne 29. 1. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě částky ve výši 11 226 Kč, zároveň jej upozornila na možnost vymáhání celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí (viz Poslední výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 29. 1. 2018). Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě této výzvy ničeho neuhradil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 3. 2018 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 26 003,23 Kč do čtrnácti dnů ode dne sepsání této výzvy (viz označená jako Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 28. 3. 2018). Žalovaný byl před podáním žalobkyni vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě částky 60 582,03 Kč představující dluh plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy (viz Předžalobní výzva ze dne 15. 12. 2022 včetně podacího archu ze dne 16. 12. 2022).

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 7. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu věci, v souvislosti se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvu dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Žalobkyně tak měla povinnost před uzavřením smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti.

11. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. -77 vyložil, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dovodil, že věřitel této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech, přičemž na tomto ničeho nezmění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že povinností věřitele je nejen aktivně zjišťovat a prověřovat majetkové poměry dlužníka, ale tyto údaje rovněž náležitě ověřit (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů, výpisy z bankovního účtu apod.).

12. V daném případě soud dospěl k přesvědčení, že žalobkyně nedostála své povinnosti předvídané v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy vycházela toliko z informace poskytnuté žalovaným, že ten má čistý měsíční příjem 40 000 Kč a jeho závazky (ve formě dluhů u dalších subjektů) činí 15 000 Kč měsíčně. Z provedeného dokazování nikterak nevyplynulo, že žalobkyně tyto údaje jakkoliv ověřovala, avšak nebylo ani prokázáno, že by se žalobkyně zabývala i dalšími stěžejními výdaji žalovaného (např. náklady na bydlení, výživu, a další jiné nutné výdaje, i ty nepravidelné), což ostatně bylo její povinností (k tomu dále srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 5. 1. 2021 sp. zn. ).

13. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k přesvědčení, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nedostála shora uvedeným požadavkům, stala se předmětná spotřebitelská smlouva podle § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud podle § 588 o. z. i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. dostupný na www.nalus.usoud.cz).

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému částku 22 490 Kč prokazatelně poskytla, proto je žalovaný povinen s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy tuto žalobkyni vrátit coby bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. -262 pak plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, neboť se zabývá otázkou splatnosti plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně stanoví, že dlužník je povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (tj. s ohledem na neplatnost smlouvy bez veškerého sjednaného příslušenství) v době přiměřené jeho možnostem. Dlužník se tak ani nemůže dostat do prodlení s úhradou svého dluhu, proto věřiteli, který úvěr poskytl, nemůže svědčit ani právo na zaplacení úroků z prodlení.

15. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak soud zavázal žalovaného k zaplacení (vrácení) poskytnuté jistiny úvěru ve výši 22 490 Kč, přičemž tuto povinnost mu uložil ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku ( ), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nebyly soudu známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit mu lhůtu k plnění delšího trvání. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 131,72 Kč, přičemž tato částka představuje 88,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 954 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 850 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.