Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 146/2023-49
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokátem
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 20 437 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 533 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 533 Kč za dobu od 22. 11. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 6 904 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 134,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 904 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 593,70 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 533 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 533 Kč za dobu od 22. 11. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 6 904 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 134,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 904 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 593,70 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8.12.2022 doplněnou podáními ze dne 9.6.2023 a 13.9.2023 domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 20 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 21.11.2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 134,37 Kč za dobu od 21.11.2022 do 6.12.2022. Tvrdil, že dne 4.5.2022 uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu elektronickými prostředky na internetových stránkách žalobce v chráněném prostředí, přístupném pouze na základě zvoleného hesla nebo v mobilní aplikaci žalobce k tomu určené. K procesu uzavření smlouvy doplnil, že k němu došlo prostřednictvím jeho internetových stránek webová adresa. Zájemce vyplní požadované údaje, požádá o konkrétní výši úvěru. V případě, že je úvěr schválen, je zaslána SMS zpráva s informací o schválení žádosti, a o tom, kde je nutné zadat SMS kód nahrazující podpis smlouvy. Předsmluvní informace i návrh smlouvy se zobrazí po vyplnění žádosti o úvěr. SMS kód je zasílán na mobilní číslo, které zájemce vyplnil v žádosti. Tak bylo postupováno i v tomto případě. Po podpisu smlouvy jsou zasílány oba dokumenty na uvedený email žadatele (žalovaného). Zároveň jsou tyto dokumenty přístupné v klientské sekci, kam má přístup po zadání hesla pouze žalovaný. Podpisový kód byl pak zadáván v zabezpečeném webovém rozhraní. Smlouva je tak opatřena tzv. elektronickým podpisem. V případě, že je smlouva uzavírána elektronicky, dochází k opětovné verifikaci žadatele. Je požadováno předložení občanského průkazu, ověřováno vlastnictví účtu, kdy je z něj zasílán ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Vlastnictví účtu žalovaného bylo takto prokázáno. Při vlastním uzavírání smlouvy byl žalovaný upozorněn, že následujícím krokem potvrzuje svou vůli být vázán obsahem smlouvy. Projev vůle žalovaného je tak dostatečně určitý.
2. Žalobce vyhodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že zjišťoval jeho kreditní skóre, na základě něhož je stanoven limit nejvyšší měsíční splátky. Je přitom posuzována příjmová a výdajová stránka žadatele o úvěr, kdy jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je pak využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. To vše vykonává automatizovaný systém. Žalobce přitom ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle podané žádosti. Měsíční limit splátek je vypočítán jak pro klienta, tak pro domácnost, použije se ten nižší. Existence případných pochybností o bonitě klienta je minimalizována nahlédnutím do externích registrů SOLUS a NRKI. Z nebankovních registrů nebyla zjištěna k žalovanému žádná negativní informace. Byly rovněž provedeny dotazy do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem. Žalobce tak s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, kdy shledal, že je schopen poskytnutý úvěr splácet.
3. Na základě úvěrové smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku 15 000 Kč, kterou dne 4.5.2022 poukázal na jeho účet, který v žalobě specifikoval. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku spolu s poplatkem 495 Kč ve 24 měsíčních splátkách, jejichž výše byla uvedena ve splátkovém kalendáři. Ve smlouvě byl dále sjednán jednorázová poplatek 199 Kč za expres výplatu, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze jednu splátku, a to dne 8.6.2022 ve výši 1 467 Kč, kdy žalobce uvedl, jak byla na úvěr započtena. Následně se s úhradou dostal do prodlení, kdy byl žalobcem vyzýván k úhradě. V souladu se smluvním ujednáním mu tak byla účtována smluvní pokuta ve výši 3 x 500 Kč, kdy je účtována, pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou měsíční splátky. Dále byly účtovány náklady vymáhání ve výši 3 x 300 Kč a 1 x 130 Kč, kdy žalobce uvedl, v čem náklady spočívají. V souladu se smlouvou pak byla dne 8.8.2022 žalovanému zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu. Následně pak byl ke dni 23.9.2022 úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k jeho úhradě. Žalovaná částka 20 437 Kč se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 14 375 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku v celkové výši 396 Kč, z poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků v celkové výši 2 940 Kč, z účelně vynaložených nákladů při prodlení žalovaného v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobce specifikoval, jak byly jednotlivé částky vypočteny. Žalovaný žalobci na žalovanou částku již ničeho neuhradil ani pro předžalobní výzvě.
4. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno, k zaslané žalobě se nevyjádřil. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv mu předvolání spolu se žalobou a jejím doplnění bylo řádně doručeno do vlastních rukou, o odročení nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
5. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a vyžádanými soudem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ohledně žalované úvěrové smlouvy zjistil soud z listiny s názvem Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti číslo, ID klienta číslo, že obsahuje 19 stran, z toho až do strany 11 jde o uvedený formulář a od strany 12 jde o úvěrovou smlouvu se stejným označením. Formulář obsahuje základní parametry úvěru, jeho výši, náklady úvěru, poplatky, následky prodlení, souhlas s ověřením bonity, zpracováním osobních údajů, slovníček některých pojmů a další informace týkající se poskytovaného úvěru. V úvěrové smlouvě jsou označeny smluvní strany, a to žalobce a žalovaný s tím, že smlouvu uzavřeli dne 4.5.2022. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr hotovostní bezúčelový ve výši 15 000 Kč za poplatek 495 Kč za poskytnutí úvěru. Úvěr měl být splácen ve 24 splátkách, které byly přesně specifikovány ve splátkovém kalendáři, kdy nejvyšší splátka byla ve výši 1 508 Kč. Roční úroková sazba je uvedena ve výši 49,10 %, celková částka ke splacení ve výši 20 640 Kč. Úvěr měl být poskytnut převodem na bankovní účet č. bankovní účet. Ve smlouvě jsou uvedeny jednotlivé poplatky, a to za korunový odklad, poplatek za doplňkovou službu expres výplata 199 Kč jednorázově, poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, poplatek za službu SMS 49 Kč měsíčně, poplatek za Online platbu. Pro případ prodlení bylo stanoveno, že žalovaný je povinen zaplatit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně, kdy tato částka se může měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Dále může být účtována smluvní pokutu ve výši 10 % z jistiny, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, a zákonný úrok z prodlení. Smlouva je podepsána žalobcem dne 4.5.2022. V místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je uvedena IP adresa zařízení, na němž byla smlouva podepsána, kód, telefonní číslo, na které byla odeslána SMS zpráva s podpisovým kódem, a okamžik podepsání smlouvy podpisovým kódem 4.5.2022 ve 14:06 hodin. Vlastnoruční podpis žalovaného se na této listině nenachází. Žalobce dále k důkazu předložil printscreen ze svého interního elektronického systému, z nějž je patrno, že dne 4.5.2022 ve 13:36:36 byl na telefonní číslo (shodné s číslem uvedeným v záhlaví smlouvy) zaslán kód 353885 s textem – to je Váš PIN pro podpis smlouvy. Stačí ho přepsat do pole SMS PIN a je hotovo. Stav je uveden jako„ odesláno“, jako klient je uveden žalovaný. Je uvedeno datum odeslání fronty shodné s datem zařazení do fronty. Žalobce dále k důkazu předložil sazebník poplatků platný od 4.1.2019, z nějž jsou ověřeny výše poplatků, jak je žalobce uvedl v žalobě, jak jsou uvedeny ve smlouvě o úvěru. K výši dlužné částky, jak je uvedena v žalobě, žalobce předložil výpis čerpání, splátek a úhrad ohledně úvěru ve výši 15 000 Kč s datem podpisu 4.5.2022, z nějž je patrna platba jedné splátky ve výši 1 467 Kč dne 8.6.2022, způsob započtení na jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, za bezpečnou splátku a za expresní výplatu. Dále listina obsahuje rekapitulaci dlužných částek, jak jsou tvrzeny v žalobě.
6. K ověření skutečnosti, že při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru jednal žalovaný, žalobce předložil kopii jeho občanského průkazu platného do 4.5.2026, kopii řidičského průkazu žalovaného. Dále pak žalobce předložil potvrzení o přijaté platbě, z nějž je zřejmé, že na účet žalobce byla dne 4.4.2022 připsána platba ve výši 1 Kč z účtu č. bankovní účet, kdy jako odesílatel je uveden žalovaný.
7. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému vzal soud za prokázané z potvrzení o platbě vystaveného dne 4.5.2022. Z této listiny je přitom patrno, že žalobce dne 4.5.2022 zaslal na účet č. bankovní účet částku 15 000 Kč pod variabilním symbolem číslo. Ze zprávy obec anonymizována dvě slova ze dne 6.6.2023 má přitom soud za prokázané, že tento účet byl k uvedenému dni účtem žalovaného. Z výpisu z tohoto účtu je pak zřejmé, že dne 4.5.2022 na něj byla připsána částka 15 000 Kč, kdy šlo o platbu s uvedeným variabilním symbolem.
8. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, a to dopisem svého právního zástupce ze dne 21.10.2022, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 24.10.2022. Žalovaný je vyzýván k úhradě dlužné částky do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Je tak zřejmé, že částka měla být uhrazena do 21.11.2022, když konec lhůty připadl na neděli a splatnost se tak posouvá na následující pracovní den, tedy pondělí. Ohledně dalších (dřívějších) výzev k úhradě soud nemá prokázáno jejich odeslání žalovanému.
9. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce soud zjistil z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobce před uzavřením smlouvy měl ohledně žalovaného zjistit jeho jméno, příjmení, datum narození, adresu. V listině je specifikován úvěr, který mu má být poskytnut. K žalovanému je pak uvedeno, že nemá děti, jeho zdrojem příjmu je blíže nespecifikovaná samostatná výdělečná činnost, kdy výše příjmu je bez bližšího vysvětlení uvedena ve výši 35 000 Kč. Není zřejmé, jak byla tato výše příjmu zjištěna. Dále je uveden příjem ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, jaké osoby tvoří se žalovaným domácnost, z čeho pochází případně jejich příjmy. Je uvedeno, že žalovaný nemá splátky jiným společnostem, kdy jde zřejmě o údaj sdělený žalobci žalovaným. K nahlédnutí do veřejných registrů je pak uvedeno, že žalovaný není v insolvenčním rejstříku, ohledně zjištění z registru NRKI je uvedeno„ OK“, k registru SOLUS pak to, že žalovaný není v tomto registru nebo má příznak C, Z, dále je uvedeno, že žalovaný nemá exekuci. Na listině je dále proveden výpočet měsíčního limitu splátek, a to jak pro žalovaného, tak pro domácnost. Ohledně žalovaného je přitom vzat v úvahu příjem ve výši 35 000 Kč, výdaje ve výši životního minima pro jednu osobu, splátky jiným společnostem v částce 17 494 Kč měsíčně, je zohledněna splátka tohoto úvěru ve výši 1 508 Kč, kdy žalovaný by měl mít k dispozici částku 12 088 Kč. Dále je proveden výpočet měsíčního limitu splátek domácnosti, kdy je navíc zohledněn i příjem 25 000 Kč, minimální výdaje na bydlení v částce 9 010 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 7 440 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 508 Kč. Z výpočtu je patrno, že nebyly zohledněny výdaje ve výši 20 000 Kč, které měl tvrdit žalovaný. Je tak vypočteno, že domácnost má navíc k dispozici částku 24 548 Kč. Z úvěrové zprávy je pak zřejmé, že žalovaný měl z nebankovního registru informaci o jiných poskytnutých úvěrech žalovanému, kdy je zřejmé, že 4 splátkové úvěry mu byly odmítnuty, 2 odvolány a 3 dosud existují. K těmto pak byly zjištěny výše měsíčních splátek, které v součtu činí částku 17 494 Kč uvedenou ve výpočtu měsíčního limitu splátek. Je přitom patrno, že u dvou ze splácených úvěrů došlo k problémům se splácením, k opoždění se splátkou, kdy u jednoho z úvěru šlo o splátku v měsíci březnu 2022, u druhého v měsíci lednu 2022. Je zřejmé, že na jeden z úvěrů nebyla dosud dlužná částka uhrazena.
10. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalovanému pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovaným a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud má přitom skutečnost, že úkony směřující k uzavření smlouvy, jak byly v žalobě popsány, byly účastníky činěny. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru mohla být platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejich tvrzeným uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud v tomto směru odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87/1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.
16. Žalobce tvrdil a prokazoval, že dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když postupoval automatizovaným způsobem zohledňujícím statistická data, kdy výsledkem je sestavení skóringového modelu, určení výše možné splátky úvěru, kdy je vycházeno z rozdílu příjmů a výdajů, jak jsou ohledně klienta zjištěny, dovozeny ze statistických dat. Soud k tomu konstatuje, že nemá žalobcem provedené prověření úvěruschopnosti žalovaného za provedené s odbornou péčí. Z listin, které byly provedeny k důkazu je totiž zřejmé, že žalobce nahlédnutím do nebankovního registru zjistil, že žalovaný má další tři existující úvěry se splátkami v celkové výši asi 17,5 tisíc Kč měsíčně. Je přitom zřejmé, že žalovaný žalobci tvrdil, že jiné splátky nehradí. Z daného registru přitom navíc vyplývá, že žalovanému jiní poskytovatelé úvěru opakovaně zamítli poskytnutí úvěru. Soud má tedy za to, že žalobce jako osoba v daném oboru odborně znalá měl za situace, kdy byly zjištěny vysoké měsíční splátky jiných úvěrů, to, že se dostává do prodlení s jejich splácením a to, že ohledně existence těchto závazků neposkytl žalobci pravdivé údaje, měl při prověřování úvěruschopnosti postupovat s vyšší mírou pečlivosti, než jak to bylo tvrzeno a prokazováno. Žalobce se za této situace nemohl spokojit se statistickými údaji ohledně pravděpodobných příjmů či výdajů, vycházet případně z částek životního minima, když bylo jednoznačně třeba zjistit skutečné příjmy žalovaného a jeho skutečné výdaje, když pouze takto mohl být s dostatečnou mírou pravděpodobnosti učiněn závěr o schopnosti žalovaného hradit splátky dle sjednaného úvěru. Žalobce však takovýmto způsobem nepostupoval, když při svých výpočtech zohlednil nikterak nedoložený příjem žalobce ve výši 35 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak k této částce dospěl. Pokud jde o výdaje žalovaného nad rámec splátek úvěrů, pak zohlednil pouze částku životního minima žalovaného, případně pokud jde o domácnost částku asi 9 000 Kč na bydlení, když tyto částky neodpovídají reálným výdajům v daném místě a čase na bydlení, služby spojené s bydlením a další nutné měsíční výdaje. Z předložených listin není zřejmé, že by měl žalobce jakoukoliv informaci o tom, kde žalovaný skutečně bydlel, zda šlo o nájemní vztah, či zda snad měl být vlastníkem nějaké nemovitosti, kdy teprve na základě tohoto zjištění by případně mohl dovozovat nějaké průměrné náklady na takto zjištěný způsob bydlení. Pokud snad žalobce zohledňoval i příjmy domácnosti žalovaného, pak není vůbec zřejmé, kdo by měl být členem takové domácnosti, z čeho by tyto příjmy měly pramenit. Pokud by měly být zohledněny příjmy jiných osob, pak by bylo třeba, aby byly zkoumány i jejich případné závazky, což žalobce netvrdil, ani neprokazoval. Konečně z předložené listiny je zřejmé, že sám žalovaný měl tvrdit výdaje domácnosti ve výši 20 000 Kč, kdy tato částka nebyla při výpočtech žalobce vůbec zohledněna.
17. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ohledně tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednané době a přes zjištění důvodných pochybností ohledně této jeho schopnosti mu spotřebitelský úvěr poskytl. Za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaný je tak povinen v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.
18. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný je tak dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen žalobci vrátit poskytnutou jistinu. Je přitom třeba zohlednit to, že žalovaný již žalobci uhradil částku 1 467 Kč, a je tak povinen mu vrátit částku 13 533 Kč.
19. Ve výroku I. rozsudku proto soud s ohledem na výše uvedené žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 13 533 Kč jako jistinu vyplacenou dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 22.11.2022 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům. Soud tak vyšel z předžalobní výzvy žalobce, kterou byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky do 30 dnů od jejího sepsání, kdy tato lhůta uplynula dne 21.11.2022. Ode dne následujícího tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy s ohledem na to, že na výzvu jakkoliv nereagoval, soud považoval tuto lhůtu ke vrácení dluhu za odpovídající jeho tehdejším poměrům, když zohlednil i dobu od poskytnutí jistiny na jeho účet bez právního důvodu (dne 4.5.2022), výši jím tvrzených příjmů.
20. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec bezdůvodného obohacení, vyplacené jistiny a na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného, či z částky, ohledně níž byla žaloba zamítnuta.
21. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 66 % předmětu řízení a ohledně 34 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 32 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 818 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta do podání žaloby včetně ust. § 14b AT, když vyšel z vyčíslení nákladů, učiněných žalobcem. Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 2 840 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu a odměna ve výši 1 940 Kč za účast u soudního jednání dle § 7 AT), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT a 1 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 722,40 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 4 980,40 Kč, když případná doplňování žaloby k výzvě soudu nemá soud za účelně vynaložené náklady, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 32 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 1 593,70 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.