Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 50/2022-40

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 32 225 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 425 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 27 849 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 049 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 800 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 387,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 425 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 27 849 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 049 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 800 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 387,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 225 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 2. 2021 úvěrovou smlouvu číslo, na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž 27 500 Kč bylo vyplaceno žalovanému a 2 500 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení včetně úroků. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 26 136 Kč, dlužných splátek úvěru ve výši 3 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 437 Kč, nákladů na upomínání ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za období od 25. 8. 2021 do 10. 10. 2021 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 30 438 Kč kapitalizované částkou 1 142 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 21,05 % ročně a zákonný úrok z prodlení, obojí z částky 27 849 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný k žalobě pouze uvedl, že nesouhlasí s výpočtem žalované částky a dále zůstav nečinný.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav.

5. Žalobkyně se žalovaným podepsali dne 5. 2. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že dle čl. II. v případě neúčelového úvěru zprostředkovaného zprostředkovatelem bude na účet zákazníka převedena částka ve výši 27 500 Kč a 2 500 Kč bude převedeno na účet zprostředkovatele, jako jeho provize. Žalovaný se zavázal splácet takto čerpaný úvěr 40 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 050 Kč, počínaje dnem 20. 3. 2021. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve smlouvě, a to ve výši 21,05 %. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž ulice podmínky. Strany si ve smlouvě a obchodních podmínkách sjednaly, že v případě, že se klient dostane do prodlení se splácením jedné splátky nebo její části po dobu delší než 2 měsíce má žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. V čl. IV smlouvy byly sjednány smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné splátky za každý den prodlení, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru a smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ porušení povinnosti. Dle čl. IV, bodu 4 smlouvy byl zákazník povinen hradit poplatky za upomínky a náklady za vymáhání dle Sazebníku poplatků ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku.

6. Dle výpisu z účtu byl úvěr žalovanému poskytnut dne 12. 2. 2021 a dle bonity smlouvy uhradil žalovaný na dluh pouze 4 200 Kč a zůstal tak žalobkyni dlužen 26 136 Kč na jistině a 3 150 Kč na splátkách.

7. Dle posouzení úvěruschopnosti zákazníka měl žalovaný příjem 17 500 Kč (dle výplatních pásek v měsíci prosinci 2020 ve výši 19 466 Kč, dle potvrzení o příjmu 17 601 Kč), výdaje úvěr 5 000 Kč, na bydlení 2 500 Kč, ostatní 3 000 Kč, životní minimum 3 860 Kč a nezabavitelná částka činila 5 862 Kč. Dle výpisu nebyl žalovaný v exekuci ani insolvenci. Dle informačního výpisu z katastru nemovitostí byla žalovaný vlastníkem rodinného domu adresa, zapsaného na listu vlastnictví číslo pro obec a k. ú. obec.

8. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 23. 7. 2021 a 24. 8. 2021. Dopisem ze dne 24. 9. 2021 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž tento dopis byl dle podacího lístku odeslán téhož dne.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. (dále jen„ o. z.“) a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v § číslo tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsaly úvěrovou smlouvu číslo. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 30 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil pouze 4 200 Kč.

10. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy žalovaného činily cca 17 600 Kč měsíčně a byly ze strany žalobkyně ověřeny výpisem z bankovního účtu, výplatními lístky. Výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Žalovaný pouze doplnil při posuzování smlouvy údaje o svých výdajích na bydlení 2 500 Kč měsíčně s tím, že hypoteční úvěr 5000 Kč měsíčně hradí jeho otec. Tyto výdaje na bydlení nebyly dostatečně doloženy, nadto není zřejmé, z jakých důvodů otec žalovaného hradil hypoteční úvěr (aniž by měl příjem z pronájmu) a jaké jsou tedy jeho skutečné výdaje, když tento rozpor nebyl žalobkyní nijak řešen. Celkové výdaje i s hypotékou přesáhly celkové příjmy žalovaného. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Výdaje žalovaného spojené s bydlením nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, tyto přitom tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Odhad nákladů je možno učinit dle názoru soudu pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalované žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalované.

11. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové a příjmové stránce žalovaného a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dostatečně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

12. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží celkem 25 800 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 23. 7. 2021 (odeslaným téhož dne). Žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do 10 dnů od doručení, tj. do 7. 4. 2021. Soud tak přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve smyslu o. z., a to z částky 25 800 Kč za dobu od 25. 9. 2021 do zaplacení, a to v zákonné výši 8,5 % ročně v souladu s  Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 387,20 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 290 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 225 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.