Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 176/2023-72
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Liborem Chovancem
sídlem Sladkovského 767/0, 530 02 Pardubice - Zelené Předměstí
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 38 349,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 756 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 756 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, a to formou splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 21 593,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 593,10 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 756 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 756 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, a to formou splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 21 593,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 593,10 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 38 349,10 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou s žalobkyní uzavřela dne 13. 6. 2022 prostřednictvím komunikace na dálku a na jejímž základě měly být žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč za sjednaných podmínek, a to tak, že částka ve výši 11 136 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele, a to do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti úvěrové smlouvy, pro případ nedodržení tohoto ujednání ze strany poskytovatele sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z výše spotřebitelského úvěru za každý den prodlení poskytovatele․ Dále bylo sjednáno, že částka ve výši 20 864 Kč bude na základě žádosti spotřebitele poskytovatelem vyplacena ve prospěch věřitele, anonymizováno za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči výše uvedenému věřiteli ze smlouvy číslo částka ve výši 8 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců se splatností ke dni 15. každého kalendářního měsíce při výši měsíční splátky 1 029 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,00 % p.a., roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) pak 38,71 % p.a. Na výslovnou žádost žalované jako klienta byly dále sjednány doplňkové služby, a to konkrétně doplňková služba PODPORA, možnost odkladu tří splátek o jeden kalendářní měsíc po termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců z důvodu úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace či nezaviněné ztráty zaměstnání; měsíční splátka 701 Kč. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář, dostala se do prodlení se splátkou 1 730 Kč splatnou dne 15. 1. 2023. Na následné upomínky žalobkyně žalovaná nijak nereagovala a dluh neuhradila ani přes výzvy s upozorněním na možnost zesplatnění, dne 21. 2. 2023 tak žalobkyně přistoupila k zesplatnění nároku. Předmětem žalobního návrhu je po částečném zpětvzetí nadále částka ve výši 38 349,10 Kč, představující jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 4. 4. 2023 do zaplacení, žalovaná na svůj dluh částečně plnila a to 10 380 Kč. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, dále z dokladů o příjmech, kopie občanského průkazu, dokladu o existenci bankovního účtu spotřebitele, z registrů SOLUS, REPI, z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a z databáze neplatných dokladů.
2. Žalovaná se při jednání vyjádřila tak, že s žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru uvedenou v žalobním návrhu, stejně tak potvrdila uzavření i předcházející smlouvy, na kterou bylo z tohoto úvěru plněno s tím, že částečně platila, konkrétní částku neví; požádala o splátkový kalendář s měsíční splátkou ve výši 2 000 Kč splatnou k 20. dni příslušného měsíce.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalovaná s žalobkyní chtěla dne 13. 6. 2022 uzavřít smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že částka 20 864 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele anonymizováno za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele z titulu úvěrové smlouvy číslo ze dne 31. 5. 2021 a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele (žalobkyně) specifikované v bodě 4.8 smlouvy s tím, že spotřebitel souhlasí, že tato částka nákladů bude odečtena od poskytované jistiny úvěru. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 74 088 Kč, kdy 34 088 Kč měl představovat úrok a 40 000 Kč poskytnutá jistina úvěru. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců s tím, že úroková sazba měla činit 23 % p.a., roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) pak 38,71 % p.a. Výše měsíční splátky byla sjednána v částce 1 029 Kč. Součástí návrhu smlouvy byla také žádost o doplňkovou službu„ PODPORA“, která zahrnovala možnost odkladu splátek a přerušení splácení za ujednaných podmínek s tím, že tato služba byla zpoplatněna částkou 701 Kč měsíčně. Náklady na doplňkové služby byly zahrnuty do celkových nákladů spotřebitelského úvěru s výjimkou případu, kdy je uzavření smlouvy o doplňkové službě nepovinné. Podle článku 5.4 smlouvy poskytovatel spotřebitele předtím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů tak, že mu zašle první upomínku s lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení, tato upomínka je zpoplatněná částkou 300 Kč. Pro případ, že by úvěrovaná dlužnou částku neuhradila, úvěrující jí zašle druhou písemnou upomínku se lhůtou k úhradě 10 kalendářních dnů ode dne doručení, tato upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč. Podle článku 5.5 nedojde-li ze strany spotřebitele ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru, a úroky sjednané v odst. 4.9 smlouvy se stávají součástí jistiny. Účastníci pro takový případ sjednali jednorázovou smluvní pokutu v maximální výši 50 % zůstatku jistiny (zjištěno ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo). Dne 14. 6. 2022 žalobkyně zaslala žalované na účet č. bankovní účet částku ve výši 11 136 Kč (zjištěno z detailu pohybu). Dne 14. 6. 2022 zaslala žalobkyně na účet č. bankovní účet částku ve výši 20 864 Kč (zjištěno z detailu pohybu). Dne 20. 1. 2023 a dne 5. 2. 2023 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru (zjištěno z upomínek ze dne 20. 1. 2023, 5. 2. 2023). Dne 21. 2. 2023 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 21. 2. 2023, včetně kopie poštovního podacího archu z téhož data).
5. Žalovaná s žalobkyní chtěla dne 31. 5. 2022 uzavřít smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že částka 16 000 Kč bude vyplacena žalované na účet č. bankovní účet a částka 4 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele (žalobkyně) specifikované v bodě 4.8 smlouvy s tím, že spotřebitel souhlasí, že tato částka nákladů bude odečtena od poskytované jistiny úvěru. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 37 008 Kč, kdy 17 008 Kč měl představovat úrok a 20 000 Kč poskytnutá jistina úvěru. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců s tím, že úroková sazba měla činit 23 % p.a., roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) pak 38,64 % p.a. Výše měsíční splátky byla sjednána v částce 514 Kč. Součástí návrhu smlouvy byla také žádost o doplňkovou službu„ PODPORA“, která zahrnovala možnost odkladu splátek a přerušení splácení za ujednaných podmínek s tím, že tato služba byla zpoplatněna částkou 351 Kč měsíčně. Náklady na doplňkové služby byly zahrnuty do celkových nákladů spotřebitelského úvěru s výjimkou případu, kdy je uzavření smlouvy o doplňkové službě nepovinné. Podle článku 5.4 smlouvy poskytovatel spotřebitele předtím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů tak, že mu zašle první upomínku s lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení, tato upomínka je zpoplatněná částkou 300 Kč. Pro případ, že by úvěrovaná dlužnou částku neuhradila, úvěrující jí zašle druhou písemnou upomínku se lhůtou k úhradě 10 kalendářních dnů ode dne doručení, tato upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč. Podle článku 5.5 nedojde-li ze strany spotřebitele ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru, a úroky sjednané v odst. 4.9 smlouvy se stávají součástí jistiny. Účastníci pro takový případ sjednali jednorázovou smluvní pokutu v maximální výši 50 % zůstatku jistiny (zjištěno ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo). Dne 31. 5. 2022 žalobkyně zaslala žalované na účet č. bankovní účet částku ve výši 16 000 Kč (zjištěno z detailu pohybu).
6. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradila, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
9. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
25. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
26. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru, doklady o provedené lustraci žalované a dále předložila dvě výplatní pásky za 4/2022 (čistá mzda 22 511 Kč), 2/2022 (čistá mzda 13 215 Kč). Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalované však soud takovéto zkoumání žalobkyní nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací od žalované, podložených jen 2 výplatními páskami (s odlišným příjmem bezmála 10 000 Kč), nicméně žalobkyně již vůbec nezkoumala, jaké jsou konkrétní výdaje žalované na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení jeho schopnosti splácet předmětný úvěr.
27. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že (právní předchůdce) žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do žalovaným předložených listin). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
28. Soud nepostupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její důvod žádosti o odročení jednání stran případného procesního poučení v případě, že by žalobě nemohlo být v celém jejím rozsahu vyhověno, považovat za důležitý. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.
29. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřovala výši výdajů žalované. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.
30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).
31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru číslo ze dne 13. 6. 2022 uzavřené mezi ní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc. Vzhledem k tomu, že žalovaná z absolutně neplatné smlouvy plnila na svůj závazek ze smlouvy číslo ze dne 31. 5. 2022, byl soud povinen jako předběžnou právní otázku posuzovat i platnost této smlouvy a dospěl ke stejným závěru, tedy že i tato smlouva je absolutně neplatná, když žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
32. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 31. 5. 2022 bezhotovostně na běžný účet peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a dne 14. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 11 136 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 10 380 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 16 756 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 21. 2. 2023, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do 3. 4. 2023. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 4. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.).
33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem. Soud vyhověl žádosti žalované o možnost splnění peněžité povinnosti ve splátkách. Při stanovení splátek soud přihlédl k tíživé finanční situaci žalované a určil splátky způsobem, který bude motivovat žalovanou k úhradě dluhu a současně žalobkyni jako věřitele nepoškodí.
34. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalovaná se náhrady nákladů řízení vzdala, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl jak k částečnému zpětvzetí žaloby, tak i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Proti tomuto rozhodnutí ten z účastníků, který se vzdal práva odvolání, není oprávněn odvolání podat, tedy v daném případě žalovaná.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.