Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 23/2023-39
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 366 089,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 83 687,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 238,36 Kč, úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do 12. 8. 2022, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 253,67 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do 4. 8. 2022 a z částky 81 237,90 Kč za dobu od 5. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 282 401,16 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 282 401,16 Kč za dobu od 5. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 553,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 83 687,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 238,36 Kč, úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do 12. 8. 2022, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 253,67 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do 4. 8. 2022 a z částky 81 237,90 Kč za dobu od 5. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 282 401,16 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 282 401,16 Kč za dobu od 5. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 553,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 666 089,06 Kč spolu s úrokem ve výši 17 238,36 Kč a dále ve výši 10,99 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 253,67 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že mezi obch. spol. právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále jen jako původní věřitel) jako věřitelem a úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou byla dne 22. 1. 2020 uzavřena Smlouva o příjmení půjčce číslo (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr v celkové výši 389 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku včetně úroku ve výši 10,99 % ročně, poplatků a pojištění splácet v pravidelných 120 měsíčních anuitních splátkách po 5 743 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 2. 2020. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba účinné od 13. 1. 2018 (dále jen VOP), Produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba účinné od 15. 8. 2013 a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 1. 2020. Žalovaná však v rozporu s úvěrovou smlouvou a VOP nehradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalované s úhradami splátek žalobce dopisem (prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvou k uhrazení dluhu) ze dne 31. 3. 2022 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 31. 3. 2022 a vyzval ji k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná ničeho. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru byla postoupena Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne č. 2018 číslo ze dne 25. 5. 2022 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne 7. 6. 2022 na žalobce, což bylo žalované oznámeno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2022 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2022. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 363 639,06 Kč, na úroku částku 17 238,36 Kč, na úroku z prodlení částku 1 253,67 Kč a na dlužných poplatcích částku 2 450 Kč. Po změně žaloby připuštěné usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2023, č. j. 23 C 23/2023-22, které nabylo právní moci dne 22. 4. 2023, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 363 639,06 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 238,36 Kč za dobu od 20. 2. 2020 do 28. 3. 2022 a dále ve výši 10,99 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do 12. 8. 2022 a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 253,67 Kč za dobu od 30. 11. 2020 do 28. 3. 2022 a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do zaplacení a částku 2 450 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud svá skutková zjištění opřel o následující listinné důkazy:
4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne 22. 1. 2020 a z akceptace návrhu Smlouvy o příjmení půjčce ze dne 22. 1. 2020 bylo zjištěno, že se původní věřitel jako úvěrující a žalovaná jako dlužník a úvěrovaná dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 389 000 Kč. Použití úvěru bylo účelově vázáno na splácení dluhů žalované vyplývajícího z poskytnutí úvěru vedeného na úvěrovém účtu u obch. spol. právnická osoba bankovní účet, splátkový úvěr, smlouva číslo (konsolidovaný dluh), přebytek úvěru nebyl účelově vázán. Úvěr byl poskytnut jako nezajištěný. Žalovaná čerpala úvěr v plné výši bezhotovostně dne 22. 1. 2020 převodem peněžních prostředků (přebytek úvěru) na bankovní účet žalované č. ú. bankovní účet vedený u právnická osoba Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr ve 120 měsíčních splátkách ve výši 5 743 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 2. 2020 (čl. II., čl. III. úvěrové smlouvy). Byla sjednána 10,99 % roční úroková sazba, 11,55 % roční procentní sazba nákladů na úvěr a také pojištění typu B ve výši 386 Kč měsíčně, poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru dle Ceníku produktů a služeb (čl. II., čl. VII., čl. IX. úvěrové smlouvy). Žalovaná souhlasila s tím, že je původní věřitel oprávněn inkasovat splátky bez dalších pokynů klienta k tíži běžného účtu, na nějž byl úvěr čerpán, také s tím, že banka je oprávněna inkasovat z běžného účtu kromě splátek úvěru také ostatní dlužné částky, zejména poplatky, smluvní pokuty a úroky z prodlení (čl. VII. úvěrové smlouvy) a také s tím, že je původní věřitel oprávněn v případě každé jednotlivé závažné skutečnosti dle čl. XII. smlouvy prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroku za splatné a požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, jestliže mj. klient poruší některou z povinností sjednaných smlouvou o úvěru, zejména je v prodlení s některou platební povinností, nebo se jeho prohlášení projeví jako nepravdivé, přičemž se týká skutečnosti, jež je pro přijetí návrhu smlouvy o úvěru podstatná (čl. XI. bod 1, čl. XII. úvěrové smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, Produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Z transakční historie úvěrového účtu č. ú. bankovní účet bylo zjištěno, že původní věřitel poukázal peněžní prostředky z úvěru ve výši 389 000 Kč dne 22. 1. 2020 na bankovní účet č. ú. bankovní účet, dále bylo zjištěno, že žalovaná neplatila dohodnuté měsíční splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru za listopad a prosinec 2021, leden až březen 2022, když úvěrové splátky hradila nepravidelně a poslední platbou na úvěr byla platba ze dne 20. 10. 2021 ve výši 4 020,11 Kč. Žalovaná uhradila na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 106 598,84 Kč. Z transakční historie úvěrového účtu č. ú. bankovní účet za období od 26. 6. 2018 do 28. 3. 2022 byly zjištěny jednotlivé platební transakce na úvěrovém účtu. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 31. 3. 2022 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 20. 6. 2022 bylo zjištěno, že původní věřitel zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 31. 3. 2022 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Toto prohlášení bylo předáno k poštovní přepravě dne 20. 6. 2022 a bylo doručováno žalované na adresu trvalého pobytu ul. ulice a číslo, obec. Z Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba účinných od 13. 1. 2018 (dále také jako obchodní podmínky) bylo zjištěno, že původní věřitel sjednal s žalovanou základní pravidla pro vztahy vzniklé mezi bankou a žalovanou na základě uzavřené úvěrové smlouvy, zejména pak v čl. 7 pravidla doručování zásilek, způsob doručování zásilek, dosažitelnost klienta, nedostatky zásilky, doručitelnost zásilek a domněnku doby dojití zásilky (čl. 7.6.) tak, že domněnka doby dojití dle občanského zákoníku platí rovněž pro jiné způsoby doručení listinné zásilky, u nichž není jinak postaveno najisto, kdy klient zásilku obdržel. Zásilka banky adresovaná klientovi v elektronické formě je s ohledem na povahu tohoto způsobu komunikace doručena jejím vložením do elektronické schránky nebo odesláním prostřednictvím elektronického kanálu. Z Produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba účinných od 15. 8. 2013 (dále také jako produktové podmínky) bylo zjištěno, že původní věřitel sjednal s žalovanou pravidla pro smluvní vztah vzniklý mezi bankou a žalovanou na základě uzavřené úvěrové smlouvy. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 1. 2020 bylo zjištěno, že se původní věřitel s žalovanou dohodli na poplatcích za správu a vedení úvěru a ostatních poplatcích. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne č. 2018 číslo ze dne 25. 5. 2022 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel obch. spol. právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na obch. spol. anonymizováno právnická osoba a Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne 7. 6. 2022 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že obch. spol. anonymizováno právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2022 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 20. 6. 2022 bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na obch. spol. anonymizováno právnická osoba a vyzval ji k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. Toto vyrozumění bylo předáno k poštovní přepravě dne 20. 6. 2022 a bylo doručováno žalované na adresu trvalého pobytu ul. ulice a číslo, obec. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2022 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 19. 7. 2022 bylo zjištěno, že obch. spol. anonymizováno právnická osoba oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobce a vyzvala ji k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020 a bylo doručováno žalované na adresu trvalého pobytu ul. ulice a číslo, obec. Z výzvy k úhradě ze dne 20. 7. 2022 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 20. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky z úvěru před podáním žaloby. Ze sdělení právnická osoba k posouzení úvěryschopnosti žalované bylo zjištěno, že původní věřitel jako banka posuzoval úvěryschopnost žalované k úvěrové smlouvě, přičemž vycházel z údajů poskytnutých klientem v žádosti o úvěr ze dne 22. 1. 2020, kdy klient žádal o úvěr v celkové výši 389 000 Kč, žádost klienta byla hodnocena individuálně v souladu se standardními schvalovacími postupy banky; v rámci posouzení úvěryschopnosti klienta banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, negativní záznamy na black listech, informace z externích úvěrových registrů, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi MV ČR. Původní věřitel jako banka vycházel z čistého měsíčního příjmu ve výši 40 000 Kč, který klient deklaroval v žádosti o úvěrový produkt, při hodnocení úvěryschopnosti klienta banka porovnává jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta, nebylo zjištěno v době podání žádosti další závazkové zatížení, nebyly pochybnosti o schopnosti klienta splácet úvěr. Provedené individuální hodnocení klienta bylo v pořádku a úvěr byl schválen. Z interního výpisu právnická osoba hodnocení klienta z registru CBL bylo zjištěno, že původní věřitel jako banka prověřoval žalované v interním blacklistu, když žalovaná v rejstříku nebyla nalezena, dále prověřoval občanský průkaz žalované v registru neplatných dokladů, když doklad nebyl nalezen.
5. Za prokázaný soud vzal tento skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a úvěrovaným dne 22. 1. 2020 smlouvu o úvěru o příjmení půjčce, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 389 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala na splácení dluhu žalované vyplývajícího z poskytnutí úvěru vedeného na úvěrovém účtu u obch. spol. právnická osoba bankovní účet a v přebytku bezhotovostně dne 22. 1. 2020 převodem peněžních prostředků na bankovní účet č. ú. bankovní účet vedený u právnická osoba Žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných 120 anuitních měsíčních splátkách po 5 743 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 10,99 % ročně a poplatky vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 2. 2020. Byla sjednána roční procentní sazba nákladů úvěru ve výši 11,55 %. V čl. XI., čl. XII. úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že původní věřitel je oprávněn v případě v případě každé jednotlivé závažné skutečnosti dle čl. XI. smlouvy prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroku za splatné a požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, jestliže mj. klient poruší některou z povinností sjednaných smlouvou o úvěru, zejména je v prodlení s některou platební povinností. Součástí smlouvy učinili účastníci příjmení obchodní podmínky právnická osoba účinné od 13. 1. 2018, Produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba účinné od 15. 8. 2013 a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 1. 2020. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou splátky úvěru za listopad a prosinec 2021, leden až březen 2022. Původní věřitel dopisem (prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvou k uhrazení dluhu) ze dne 31. 3. 2022 zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 31. 3. 2022 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Toto prohlášení bylo předáno k poštovní přepravě dne 20. 6. 2022 a bylo doručováno žalované na adresu trvalého pobytu ul. ulice a číslo, obec. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne č. 2018 číslo ze dne 25. 5. 2022 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne 7. 6. 2022 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dne 14. 6. 2022 a dne 19. 7. 2022. Žalobce prostřednictvím právního zástupce dopisem (výzvou k úhradě dluhu) ze dne 20. 7. 2022 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím, výzva byla doručována žalované na adresu trvalého pobytu ul. ulice a číslo, obec. Žalovaná uhradila na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 106 598,84 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
15. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 25. 5. 2023, že právní předchůdce žalobce prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, prověřoval negativní záznamy na black listech, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů, při hodnocení úvěryschopnosti žalované porovnával její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, získal informace přímo od žalované, kdy žalovaná v žádosti o úvěrový produkt deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, pracovní poměr hlavní jako zaměstnanec u obch. spol. právnická osoba v pracovním poměru od srpna 2018, pracovní pozice obchodní pracovník; žalovaná dále uvedla, že je vdaná, nemá vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém bytě a dosáhla vysokoškolského vzdělání, žalovaná deklarovala splátkové zatížení z jiných úvěrů a půjček ve výši 2 800 Kč měsíčně a limity kontokorentních úvěrů ve výši 100 000 Kč. Původní věřitel vzhledem k osobním poměrům žalované, k rodinnému stavu, typu bydlení stanovil výdaje žalované dle svého ekonomického modelu, který vychází z dat ČSÚ. Původní věřitel prověřil závazkové zatížení z jiných úvěrů a půjček z interních systémů a databáze dlužníků a zjistil, že žalovaná měla v době žádosti další závazky; žádost o úvěrový produkt byla schválena automatickým procesem, disponibilní zdroje klienta s ohledem na dluhové zatížení a v porovnání s deklarovaným příjmem žalované byly dle tvrzení právního předchůdce žalobce dostatečná pro pokrytí existenčních výdajů žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávájících se ze žádosti o úvěrový produkt, které ani nebyly doloženy pracovní smlouvou, potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů a výplatními páskami, z nichž by byly zřejmé příjmy žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšel právní předchůdce žalobce pouze z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřil, původní věřitel nezkoumal výdaje žalované (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, nájem nebo jiné výdaje), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. V rámci posouzení úvěryschopnosti žalované z hlediska dalších výdajů byly patrně zohledněny jakési statistické údaje nazývané žalobcem jako "ekonomický model". Právní předchůdce žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalované, vycházel z jakýchsi matematických propočtů, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).
16. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.
17. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 389 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 106 598,84 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobci částku 282 401,16 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal ji soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 282 401,16 Kč za dobu od 5. 8. 2022 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostala žalovaná až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalované doručena dne 4. 8. 2022), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalované z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství, tj. úroku ve výši 17 238,36 Kč a dále ve výši 10,99 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do 12. 8. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 253,67 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 363 639,06 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do 4. 8. 2022 a z částky 81 237,90 Kč za dobu od 5. 8. 2022 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 64,18 % a jeho neúspěch 35,82 %. Ve výši rozdílu (28,36 %) má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 16 553,40 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 644 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání před soudem) ve výši 29 340 Kč a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 4 890 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 300 Kč ke čtyřem úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 1 200 Kč. Dále advokátka požadovala náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v obec k jednání soudu do obec a zpět, a to za 4 půlhodiny po 100 Kč, což činí částku 400 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 118 km cesty z obec do obec a zpět při průměrné spotřebě vozidla 8,2 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,20 Kč za 1 km a ceně benzínu Natural 95 ve výši 41,20 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 467/2022 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 1 012,30 Kč Tyto náklady za ztrátu času a cestovní výlohy požadoval v rozsahu 1/2, jelikož se účastnil jednání u soudu v zastoupení žalobce téhož dne ve dvou věcech, tj. ve výši 706,10 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 19. 10. 2022 a ze dne 25. 5. 2023, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Celkové náklady řízení tak činí částku 58 368,70 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 28,36 % činí částku 16 553,40 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).