Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 37/2023-47
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 142 005 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 105 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 17 612 Kč, zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 122 612 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 19 393,60 Kč, úrok 62,09 % ročně z částky 105 000 Kč od datum do datum ve výši 4 182,96 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 105 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 343 411 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, na náhradu nákladů řízení částku 10 961 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po úhradě dlužné částky dle výroku I. tohoto rozsudku, nebo po jejím zesplatnění, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 105 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 17 612 Kč, zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 122 612 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 19 393,60 Kč, úrok 62,09 % ročně z částky 105 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 182,96 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 105 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 343 411 Kč, se zamítá. <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, na náhradu nákladů řízení částku 10 961 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po úhradě dlužné částky dle výroku I. tohoto rozsudku, nebo po jejím zesplatnění, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 122 612 Kč, smluvní pokuty 19 393,60 Kč, smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu úrokem za poskytnutí 62,09 % ve 48měsíčních splátkách po 5 962 Kč počínaje červnem 2022. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Pro nesplácení byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Na svůj dluh ze smlouvy neuhradil žalovaný ve splátkách ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 122 612 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru 62,09 % ročně, smluvní pokuty 19 393,60 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 600 Kč, smluvních pokut 998 Kč a zákonné úroky z prodlení.
2. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a údajů uvedených samotným žalovaným zaznamenaných ve formuláři hodnocení klienta a výpisy z registrů NRKI a SOLUS. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení.
3. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
4. K jednání nařízenému ve věci dne datum se žalovaný nedostavil a žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.
5. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy: karta klienta ke smlouvě číslo hodnocení klienta ke smlouvě číslo ze dne datum, fotokopie občanského průkazu žalovaného, historie pohybů – běžný účet za období od datum do datum, předsmluvní formulář ze dne datum, výpis z registru SOLUS ke dni datum, výpis z registru NRKI/BRKI ke dni 23. 5. 2022 s CBS anonymizováno 373, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, smlouva o úvěru číslo ze dne datum, oznámení o schválení úvěru a splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru
číslo ze dne datum spolu s dodejkou ze dne datum, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A), Dodatek číslo k návrhu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, prohlášení klienta ze dne datum, doklad o vyplacení úvěru ve výši
105 000 Kč ze dne datum, výzva k zaplacení ze dne datum, výzva k zaplacení ze dne
datum, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum a poštovní podací arch ze dne datum.
6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 105 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem 62,09 % ročně tedy celkovou částku 286 176 Kč ve 48měsíčních splátkách po 5 962 Kč. Přípisem ze dne datum bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru po posouzení úvěruschopnosti a vyplacení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. Spolu s oznámením byl žalovanému zaslán splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od datum do datum. Dne datum byl úvěr ve výši 105 000 Kč vyplacen na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Úvěr byl zesplatněn ke dni
datum, pro prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 65 dnů, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne datum. Dle karty klienta neuhradil žalovaný ke dni podání žaloby na svůj dluh ze smlouvy ničeho. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení.
7. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě informací poskytnutých žadatelem a uvedených v hodnocení klienta. Dále prověřila žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS. Z doloženého výpisu z databáze příjmení ze dne datum nevyplývá žádný příznak k osobě žalovaného. Z doloženého výpisu registru NRKI ze dne datum soud zjistil, že žalovanému bylo přiřazeno CBS skóre 373, které dle legendy odpovídá Kategorii II. (vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů). Z karty klienta a hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnán u firmy anonymizována dvě slova právnická osoba, se sídlem v obec s pravidelným příjmem
27 300 Kč. Z hodnocení klienta dále plyne, že žalovaný byl ženatý, bezdětný, jako druh bydlení je označeno„ jiné“. Žalovaný v hodnocení prohlásil, že nežije s manželkou ve společné domácnosti. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 4 250 Kč (životní minimum) a dále částka 4 500 Kč na výdaje bydlení (nájemné a inkaso). V hodnocení klienta jsou uvedeny splátky vůči anonymizována dvě slova ve výši 7 347 Kč a v údaji o ostatních nákladech (doprava, kurzy, záliby apod.) je uvedena 0. Ve výdajích je dále počítáno s rezervou 16 097 Kč. Z potvrzení o příchozích platbách na účet žalovaného soud zjistil, že mzda žalovaného činila za období březen 2022 až květen 2022 průměrně částku 28 105 Kč čistého. Výpis z účtu žalovaného je pouze částečný, obsahuje toliko vybrané pohyby – příchozí platby mzdy na účet.
8. Z lustrace žalovaného v registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný ženatý a měl jedno dítě (ročník 2014).
9. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že ke dni sjednávání předmětné smlouvy o úvěru číslo měl žalovaný další závazek vůči žalobkyni ze smlouvy uzavřené dne datum ve výši 114 000 Kč, dále závazek vůči žalobkyni ze smlouvy uzavřené dne datum ve výši 24 000 Kč a závazek vůči dalšímu nebankovnímu poskytovali spotřebitelských úvěrů ze smlouvy uzavřené datum ve výši 70 000 Kč.
10. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
17. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
18. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
19. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny výdaje žadatele. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byl žadatel ženatý, avšak nebydlel ve společné domácnosti s manželkou, byl bezdětný, bydlel v „ jiném“ bydlení s náklady 4 500 Kč a byl zaměstnaný od datum v pracovním poměru u společnosti se sídlem v obec, s příjmem průměrně 28 105 Kč, přičemž výše příjmu žalovaného byla ověřena z bankovního výpisu. Výdaje žalovaného byly stanoveny paušální částkou bez dalšího ověření. Soudu je z úřední činnosti známo, že ve věcech, kde vystupuje žalobkyně, jsou uváděny výdaje úvěrovaného paušální částkou (stejně jako v tomto případě), a nejsou tak zohledňovány (zjišťovány či ověřovány) skutečné náklady žadatele, ale pouze jakési hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě. Soud v daném případě postrádá ověření výdajů žalovaného. Ve smlouvě o úvěru je uvedena doručovací adresa žalovaného obec a číslo, tj. adresa odlišná od trvalého pobytu. Jak soud zjistil na uvedené adrese se nachází rodinný dům a dle údajů katastru nemovitostí nebyl tento dům ke dni sjednávání úvěru ve vlastnictví žalovaného či jeho manželky. Uvedená informace o vlastnictví byla veřejně dostupná na https://nahlizenidokn.cuzk.cz, přesto nebyla poskytovatelem úvěru nijak ověřována, přestože náklady na bydlení jsou zpravidla největší výdajovou položkou. Z uvedeného pohledu se tedy náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč jeví jako nepodložené. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, jak si tento výdaj ověřila, z čehož lze usuzovat, že se spoléhala čistě na tvrzení žadatele o úvěr a dle závěru soudu se jedná o zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 12 Co 309/2020-140). Jako nepodloženou hodnotí soud také informaci o tom, že žalovaný nežije ve společné domácnosti s manželkou. Podle předpisů práva občanského mají manželé za trvání manželství vzájemnou vyživovací povinnost a je tedy nezbytné k výdajům na výživu manželky přihlížet i pokud by manželé spolu skutečně fakticky nežili, neboť právě v takovém případě má manželka nárok na výživné. Skutečnost, že zprostředkovatel úvěru (obchodník), který doporučil úvěr ke schválení, nezjistil, že žalovaný měl v době sjednávání úvěru vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti (věk 7,5 roku), lze v kontextu celého procesu posuzování úvěruschopnosti hodnotit jako účelové jednání. Jelikož měl žalovaný bankovní účet, bylo dostupnou možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalovaného právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců, což však poskytovatel úvěru neučinil a spokojil se pouze s historií plateb z bankovního účtu žadatele osvědčující výši mzdy a existenci účtu. Stejně tak poskytovatel úvěru nijak nezohlednil důvodně předpokládané náklady žalovaného na dopravu do zaměstnání, když sídlo zaměstnavatele se nachází v jiném městě než adresa bydliště žadatele. Postup žalobkyně soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.
20. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující informace o výdajích a ověření těchto informací), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
21. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne
datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
22. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 105 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni částku 105 000 Kč a soud ho k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
23. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka v době„ přiměřené možnostem spotřebitele“, stanovil soud splatnost dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč do zaplacení. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému jsou vedena další soudní řízení k vymožení peněžitých plnění, celková výše vymáhaných pohledávek převyšuje 500 000 Kč. S ohledem na uvedenou skutečnost shledal soud uvedený způsob úhrady ve splátkách za přiměřený aktuálním možnostem žalovaného.
24. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 105 000 Kč, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
25. Soud proto požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 105 000 Kč zamítl.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 122 612 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni podání žaloby ve výši 8 112,54 Kč, smluvní pokutu ve výši 19 393,60 Kč, úrok 62,09 % ročně kapitalizovaný ke dni datum ve výši 4 182,96 Kč a úrok 11,75 % ročně kapitalizovaný ke dni podání žaloby ve výši 4 630,78 Kč, tj. celkem 158 931,88 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 105 000 Kč, tj. v rozsahu 32,13 % (čistý úspěch).
27. Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 7 101 Kč dle položky 1 bod 1., písmeno b) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 6 820 Kč dle § 11 odstavec 1, písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 této vyhlášky, náhrada za ztrátu času 4x ½ hod. po 100 Kč, 4 570 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu. Dále bylo přiznáno cestovné k jednání u procesního soudu obec – obec a zpět (celkem 73 km, při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km, sazbě 5,20 Kč km a ceně benzínu 41,20 Kč l). Náklady advokáta celkem činí 27 013 Kč a náklady řízení celkem, včetně soudního poplatku částku 34 114 Kč z toho 32,13 % činí 10 961 Kč.
28. Splatnost nákladů řízení byla stanovena shodně s jistinou dluhu ve splátkách.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.