Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 C 215/2023-38

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 100 008,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 48 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 48 900 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 51 108,76 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 053,08 Kč odpovídajícího úroku 20,82 % ročně z částky 50 000 Kč od 19. 11. 2021 do 28. 1. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 202,08 Kč odpovídajícího úroku 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2020 do 28. 1. 2022, smluvního úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 50 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 100 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 48 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 48 900 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 51 108,76 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 053,08 Kč odpovídajícího úroku 20,82 % ročně z částky 50 000 Kč od 19. 11. 2021 do 28. 1. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 202,08 Kč odpovídajícího úroku 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2020 do 28. 1. 2022, smluvního úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 50 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 100 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Žalobkyně nárok odvozuje ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 311160297, kterou uzavřela společnost právnická osoba s žalovaným dne 18. 5. 2020. Na základě této smlouvy společnost právnická osoba žalovanému zapůjčila částku 50 000 Kč s tím, že žalovaný měl společnosti právnická osoba vrátit v 18 měsíčních splátkách celkem 104 642 Kč. Žalovaný na svůj dluh částečně plnil, zbývající část dlužné částky žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, neboť tuto pohledávku nabyla od společnosti právnická osoba

Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní a k věci se nijak nevyjádřil.

Soud ve věci konal ústní jednání dne 7. 8. 2023, na které byly účastníci řádně předvoláni. Za žalobkyni byl přítomen její zástupce, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal dle v jeho nepřítomnosti.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne 18. 5. 2020 částku ve výši 50 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit společnosti právnická osoba v 18 měsíčních splátkách po 5 814 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 5 804 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal společnosti právnická osoba zaplatit činila 104 642 Kč a byla tvořená úvěrem ve výši 50 000 Kč a poplatkem ve výši 54 642 Kč složeným z úroku ve výši 40 550 Kč, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a odměny za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 270 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku zápůjčky. Zápůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy o zápůjčce a činila 86 % ročně.

Ze smluvních podmínek, které nejsou smluvními stranami podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi společností právnická osoba a žalovaným.

Ze zákaznické karty ze dne 18. 5. 2020 (dále jen„ zákaznická karta“) soud zjistil, že v ní jsou uvedeny identifikační údaje žalovaného, jenž bydlel jako nájemník, byl svobodný, dosažené vzdělání měl středoškolské s výučním listem, nebyl majitelem vozu, vydělával si jako žvinostník, jeho průměrný měsíční čistý příjem byl ve výši 11 532 Kč a odhadované měsíční výdaje byly ve výši 1 200 Kč. Žalovaný neměl kreditní kartu, ani zápůjčku u jiné společnosti a ani neměl bankovní účet. Údaje byly ověřeny podle daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018. Zákaznickou kartu žalovaný podepsal.

Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce soud zjistil průběh splácení poskytnuté zápůjčky, když žalovaný uhradil celkem částku 1 100 Kč.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a z její přílohy č. 1 soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky společnosti právnická osoba za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo společností právnická osoba oznámeno postoupení sporné pohledávky ve výši 128 804,32 Kč bez příslušenství na žalobkyni, když mu bylo dne 24. 2. 2022 odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, což se podává z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího lístku.

Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 6. 6. 2022 zástupce žalobkyně urgoval žalovanou k úhradě sporné pohledávky. Odeslána byla 7. 6. 2022, jak vyplývá z podacího lístku.

Z předložených listinných důkazů tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným. Žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce převzal od společnost právnická osoba v hotovosti částku 50 000 Kč, za což se zavázala vrátit společnosti právnická osoba částku 104 642 Kč tvořenou zápůjčkou ve výši 50 000 Kč a poplatkem ve výši 54 642 Kč složeným z úroku ve výši 40 550 Kč, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a odměny za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 270 Kč Částku ve výši 104 642 Kč se pak zavázal vrátit společnosti právnická osoba v 18 měsíčních splátkách po 5 814 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 5 804 Kč právnická osoba před poskytnutím úvěru při vyplnění zákaznické karty zjistila, že žalovaný bydlel jako nájemník, byl svobodný, dosažené vzdělání měl středoškolské s výučním listem, nebyl majitelem vozu, vydělával si jako živnostník, jeho průměrný měsíční čistý příjem byl ve výši 11 532 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje byly ve výši 1 200 Kč. Žalovaný neměl kreditní kartu, ani zápůjčku u jiné společnosti a ani neměl bankovní účet. Údaje byly ověřeny podle daňového přiznání za rok 2018. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradil částku 1 100 Kč. Dlužnou částku pak žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

Protože společnost právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila spornou pohledávku dle 1879 a násl. , (dále jen„ o. z.“), za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

Soud učinil závěr, že mezi společností právnická osoba, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu o. z. pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ ZSÚ“).

právnická osoba tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje popsaná zápůjčka ve výši 50 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci společnost právnická osoba nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně sice uvedla, že společnost právnická osoba zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, a to na základě jím poskytnutých informací, které si následně ověřila, což měl být zaneseno v zákaznické kartě. Soud však musí konstatovat, že ze zákaznické karty se podává, že společnost právnická osoba ověřila tvrzení žalovaného pouze částečně ve vztahu k jeho příjmům (daňové přiznání k dani z příjmu FO za rok 2018), avšak společnost právnická osoba se již vůbec nezajímala o tvrzené výdaje žalovaného. Navíc tvrzené odhadované výdaje ve výši 1 200 Kč měsíčně působí velice podezřele, když si lze stěží představit, že by žalovaný, jenž bydlel v nájmu, byl schopen žít pouze za částku 1 200 Kč měsíčně. Bylo přitom na společnosti právnická osoba, aby se doložením výdajů žalovaného skutečně zabývala a náležitě tak mohla posoudit jeho schopnost poskytnutou zápůjčku splatit. To však společnost právnická osoba neučinila a plně se spolehla na tvrzení žalovaného, která si pouze částečně (co do příjmů) ověřila. Soud podotýká, že nijak nezpochybňuje skutečnost, že pro splnění povinnosti dle § 86 ZSÚ postačuje uvedení podkladů, z nichž byla schopnost dlužníka poskytovaný úvěr splatit ověřena, aniž by věřitel musel současně pořizovat fotokopie dlužníkem předložených podkladů. V daném případě se však ze zákaznické karty, kterou žalobkyně soudu předložila jako jediný doklad prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, podává, že společnost právnická osoba sice získala určité dílčí informace o žalovaném, ale tyto již řádně neprověřila a nehodnotila a spolehla se pouze na nepodložená tvrzení žalovaného bez jakéhokoliv kritického zkoumání. Je přitom na první pohled podezřelé, jak malé měsíční výdaje žalovaný uvedl. Žalobkyně pak byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy a poučena podle a 3 Na toto poučení při jednání ve věci ničeho dalšího neuvedla.

Soud tedy uzavírá, že společnost právnická osoba před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. a s § 588 o. z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že společnost právnická osoba žalovanému poskytla částku 50 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi společností právnická osoba, resp. žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný uhradila společnosti právnická osoba částku 1 100 Kč, když žalovaný svoji pasivitou způsobil, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradil něčeho více, než vyplynulo z žalobních tvrzení a z žalobkyní předložených důkazů. K vrácení tak stále zbývá částka 48 900 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalovaného, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022, a to ve lhůtě nejpozději do 21. 6. 2022. K odeslání oznámení upomínky došlo 7. 6. 2022, přičemž bylo žalovanému doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu bylo doručeno. Za den doručení pak lze považovat třetí pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o.z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalované doručena dne 10. 6. 2022, přičemž s ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne 22. 6. 2022 a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle o. z. ve výši stanovené v  , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul.

V bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekucí.