Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 230/2023-21
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 74 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku
pohledávku ve výši 2 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 2 350 Kč od datum do zaplacení,
pohledávku ve výši 9 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 9 050 Kč od datum do zaplacení,
pohledávku ve výši 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 460 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 11 960 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem
z prodlení ve výši 1 730,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 290,96 Kč, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 10 973,15 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z částky 10 973,15 Kč od datum do datum a od datum do zaplacení z částky 8 623,15 Kč, o zaplacení pohledávky ve výši 26 270 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 546,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 914,52 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 24 639,51 Kč od datum
do zaplacení a se zákonným úrokem z částky 24 639,51 Kč od datum do datum
a od datum do zaplacení z částky 15 589,51 Kč a pohledávky ve výši 24 390 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 799,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 011,06 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 17 310,99 Kč
od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 310,99 Kč
od datum do datum a od datum do zaplacení z částky 16 850,99 Kč,
se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 2 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 2 350 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši 9 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 9 050 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 460 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 11 960 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 730,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 290,96 Kč, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 10 973,15 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z částky 10 973,15 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 8 623,15 Kč, o zaplacení pohledávky ve výši 26 270 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 546,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 914,52 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 24 639,51 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z částky 24 639,51 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 15 589,51 Kč a pohledávky ve výši 24 390 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 799,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 011,06 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 17 310,99 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 310,99 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 16 850,99 Kč, se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 74 480 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ příjmení jméno příjmení“) a žalovanou byly uzavřeny tři smlouvy o úvěru – smlouva číslo byla zavřena dne datum (dále jen„ první smlouva“), smlouva číslo byla uzavřena dne datum (dále jen„ druhá smlouva“)
a smlouva číslo byla uzavřena dne datum (dále jen„ třetí smlouva“). Na základě první smlouvy poskytla žalované právnická osoba anonymizována dvě slova peněžní prostředky ve výši
25 000 Kč, na základě druhé smlouvy ve výši 27 000 Kč a na základě třetí smlouvy ve výši 14 000 Kč, všechny peněžní prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i úrok za půjčené peněžní prostředky
(při řádném trvání u první smlouvy ve výši 4 250 Kč, u druhé smlouvy ve výši 4 590 Kč
a u třetí smlouvy ve výši 2 800 Kč), odměnu za administrativní činnost (u první smlouvy
ve výši 5 000 Kč, u druhé smlouvy ve výši 5 400 Kč a u třetí smlouvy ve výši 2 800 Kč), odměnu za hotovostní inkaso splátek (u první smlouvy ve výši 14 250 Kč, u druhé smlouvy
ve výši 15 390 Kč a u třetí smlouvy ve výši 5 600 Kč) a službu životního pojištění (u první smlouvy ve výši 640 Kč, u druhé smlouvy ve výši 640 Kč a u třetí smlouvy ve výši 360 Kč). Celkovou částku se u první smlouvy žalovaná zavázala uhradit v 80 týdenních splátkách
po 615 Kč, u druhé smlouvy v 80 týdenních splátkách po 663 Kč a u třetí smlouvy
v 60 týdenních splátkách po 426 Kč. Žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze smluv, neboť na pohledávku z první smlouvy za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 24 540 Kč, na pohledávku z druhé smlouvy pouze částku 17 950 Kč a na pohledávku z třetí smlouvy pouze částku 11 650 Kč. Pohledávky za žalovanou postoupila právnická osoba anonymizována dvě slova žalobkyni na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně požadovala ve smyslu první smlouvy zaplacení dlužné částky ve výši 24 850 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 011,06 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 788,87 Kč, úroků ve výši 20,74 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně, u obou z dlužné jistiny ve výši 17 310,99 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně požadovala ve smyslu druhé smlouvy zaplacení dlužné částky ve výši 35 320 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 914,52 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 546,04 Kč, úroků ve výši 20,74 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně, u obou z dlužné jistiny ve výši 24 639,51 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně požadovala ve smyslu třetí smlouvy zaplacení dlužné částky ve výši 14 310 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 290,96 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 730,10 Kč, úroků ve výši 25,23 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně, u obou z dlužné jistiny ve výši 10 973,15 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná byla k úhradě dlužných částek vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala. Žalobkyně byla z ústního jednání konaného dne datum omluvena.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smluv
o půjčce včetně zákaznických karet a zařazení do pojistného programu ze dne datum,
datum a datum bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely mezi sebou celkem tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejprve dne datum uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky a poplatky v 80 týdenních splátkách po 615 Kč, následně dne datum uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 27 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky a poplatky v 80 týdenních splátkách po 663 Kč, a nakonec dne
datum uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky a poplatky v 60 týdenních splátkách po 426 Kč. Ze seznamů postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětné pohledávky za žalovanou. Z oznámení o postoupení ze dne datum včetně podacího lístku bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávek dopisem ze dne datum, který byl žalované odeslán datum. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku bylo prokázáno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení celkové částky
ve výši 109 435,87 Kč.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to
na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení
se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru, číslo ze dne datum, číslo ze dne datum a číslo ze dne datum, jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila vždy před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalované úvěr splácet, a to zaznamenáním informací získaných od žalované do její zákaznické karty, ověřením těchto informací příslušnými doklady a i samotným podpisem smlouvy
o spotřebitelském úvěru. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, a ani
z ostatních nabídnutých a soudem provedených důkazů, tedy zákaznických karet a smluv
o spotřebitelském úvěru nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala, především že by jakkoli ověřila údaje, zaznamenané ohledně žalované v zákaznických kartách.
13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
14. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětné smlouvy o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnými, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované postupně celkem částku ve výši 66 000 Kč (na základě první smlouvy se jednalo o částku ve výši
25 000 Kč, na základě druhé smlouvy pak o částku ve výši 27 000 Kč a na základě třetí smlouvy o částku ve výši 14 000 Kč). Jelikož žalovaná na tuto celkovou částku dosud uhradila částku v souhrnné výši 54 140 Kč (na základě první smlouvy se jednalo o částku ve výši
24 540 Kč, na základě druhé smlouvy pak o částku ve výši 17 950 Kč a na základě třetí smlouvy o částku ve výši 11 650 Kč), má povinnost vydat žalobkyni částku ve výši 11 860 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, tedy z částek 2 350 Kč, 9 050 Kč a 460 Kč, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu
§ 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění svých dluhů před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).