Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 138/2023-70
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14.209,54 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do:
- částky 2.497,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 551,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.497,40 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.497,40 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11.094,22 Kč,
- co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a
co do smluvní pokuty ve výši 1.712,14 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do:</b> <b>- částky 2.497,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 551,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.497,40 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.497,40 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11.094,22 Kč,</b> <b>- co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a</b> <b>co do smluvní pokuty ve výši 1.712,14 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného Okresnímu soudu v Prostějově dne datum domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, kterou byl žalované poskytnut hotovostní úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku věřiteli vrátit společně s příslušenstvím úvěru. Žalovaná však dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 5.000 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum. Žalovaná ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne datum na dluhu ničeho neuhradila.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.
Ve věci se konalo dne datum jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani žalovaná, přičemž žalobkyně se z jednání omluvila dne datum a žalovaná dne datum. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z tohoto dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti:
- Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum, že žalované byl žalobkyní zaslán obyčejný dopis dne datum a dne datum a datum byl pracovník žalobkyně vyslán na kontaktní adresu žalované.
- Z žádosti o úvěr, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o úvěru číslo že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 15.000 Kč a ta se zavázala tuto společně s příslušenstvím splatit v pravidelných měsíčních splátkách 1.992 Kč měsíčně.
- Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávky vč. přílohy 1, z dodatku číslo k rámcové smlouvě o postupování pohledávek, z potvrzení o provedení transakce, z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a ze dne datum včetně poštovního podacího archu, že pohledávka ve výši 34.075,88 Kč byla s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.
- Z výzvy k úhradě ze dne datum a z výzvy před podáním žaloby ze dne datum včetně poštovního podacího archu, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky.
Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou vyplněných údajů v žádosti o úvěr. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum. Žalovaná na dluhu uhradila celkem částku 5.000 Kč.
Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku v celkové výši 15.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, když pouze údaje poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se o tuto možnost připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 15.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 15.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná na dluhu uhradila částku 5.000 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 10.000 Kč coby plnění, které žalovaná od předchůdce žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den datum, tedy den následující po doručení žaloby žalované (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.)
S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované náklady řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly. (výrok III.)
Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.