Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 271/2023-13
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Palkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 11 233 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 745 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 745 Kč od datum do zaplacení a částku 2 488 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 200 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 745 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 745 Kč od [datum] do zaplacení a částku 2 488 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 200 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky v celkové výši 11 233 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky sestávající z jistiny zápůjčky ve výši 6 600 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 145 Kč a smluvní pokuty za nesplacení zápůjčky v částce 2 488 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum prostřednictvím webového formuláře smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované částku 6 600 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s poplatkem ve výši 2 145 Kč splatit ke dni
datum. Žalobkyně se v důsledku prodlení žalované domáhá úhrady zákonných úroků z prodlení, účelně vynaložených nákladů za písemné výzvy žalované, a to konkrétně za výzvy ze dne datum, datum, datum, datum, datum a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 6 600 Kč od následujícího dne po splatnosti zápůjčky do
datum. Žalovaná neplnila ani po zaslání předžalobní výzvy dne datum.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud jí ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, soud proto věc rozhodl pouze na základě listinných důkazů.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu, z něhož dovodil níže uvedené právní závěry. Mezi účastníky byla distančním způsobem elektronickými prostředky dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně zaslala žalované na jím označený bankovní účet částku 6 600 Kč. Žalovaná se proti tomu zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 145 Kč, a to nejpozději do
datum, jak plyne z čl. 1 Smlouvy. Podle čl. 2 Smlouvy okamžikem prodlení žalované se splacením zápůjčky veškeré vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí. Smluvní pokuta byla pro případ prodlení žalovaného stanovena ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za odeslání písemné (listinné) upomínky k úhradě si žalobkyně účtovala 500 Kč. Předžalobní výzvou ve spojení s poštovním podacím archem ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby upomínala k zaplacení žalovaného dluhu.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
9. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
10. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.
11. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu zápůjčky podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), lze co do části podle výroku I. tohoto rozsudku, tedy co do dlužné jistiny poskytnuté zápůjčky, poplatku za její poskytnutí a smluvní pokuty, vyhovět, neboť i přes vysokou roční procentní sazbu nákladů je poplatek za poskytnutí a navýšení zápůjčky sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, v důsledku čehož nebude poplatek v případě prodlení dlužníka s plněním závazku narůstat v čase tak jako je tomu u úroků při úvěrech poskytovaných bankami. Na takový poplatek tedy nelze pohlížet jako na skrytý úrok a srovnávat jej s roční úrokovou sazbou úvěrů poskytnutých bankami domácnostem. ulice doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že se právě roční procentní sazba nákladů jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že zapůjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. Žalovaný obdržel částku 6 600 Kč a byl povinen vrátit částku v celkové výši 8 745 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když je nutno zohlednit, že žalovaný požadovanou a ničím nezajištěnou částku získal okamžitě (bezprostředně po uzavření smlouvy), ke svým smluvním povinnostem se nijak nehlásil a sám aktivně vyhledal nabídku žalobkyně, když uzavíral smlouvu prostředky komunikace na dálku, tedy nikoliv při osobním setkání se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), a proto ho nelze považovat za osobu zcela nevědomou. Vedle práva na úhradu dlužné jistiny a poplatku vzniklo žalobkyni i právo požadovat smluvní pokutu dle 2.3 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 6 600 Kč, a to od dne datum do datum ve výši 2 488 Kč. Nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši
11,75 % ročně z částky 8 745 Kč od datum do zaplacení vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z., ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu příslušenství ve výši 2 500 Kč coby 5× 500 Kč za odeslání písemných upomínek k úhradě. Žalobkyně nepředložila doklady k prokázání jejich odeslání žalovanému, nijak netvrdila ani neprokazovala vznik skutečných nákladů na jejich vyhotovení, a jen na základě textového znění upomínek nelze žalobkyní uplatněnému nároku ve výši 2 500 Kč vyhovět. Nadto soud vyhodnotil, že takové náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., když z jednání žalovaného tedy neuhrazení jakékoliv částky na dluh žalobkyně bylo lze dovodit, že opakované upomínání žalovaného nepovede ke kýženým výsledkům, a zároveň se výše poplatku 500 Kč za každou jednotlivou nijak nepersonalizovanou (vyjma uvedení dlužné částky a jména dlužníka) upomínku jeví jako nepřiměřená a neodpovídající obvyklým nákladům spojeným s upomínáním. Odkaz na obdobné poplatky sjednávané bankami a ceník centrálního depozitáře cenných papírů není případný, ani tyto poplatky nemusí odpovídat reálným nákladům a poplatek centrálního depozitáře pokrývá především náklady na vyhledání informace v obsáhlých registrech investičních nástrojů. Tento nárok žalobkyně svědčí o primárním účelu navýšit úplatu při prodlení, namísto vymožení splatného dluhu. Z těchto důvodů soud neshledal nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč jako důvodný.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná co do požadované jistiny, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč dle výroku III. a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 233 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.
14. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň- sever.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.