Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 399/2022-84

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně, narozená dne datum

bytem adresa žalobkyně

proti;

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované a svědka

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částky 213 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 127 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 85 600 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 130 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 127 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 85 600 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 130 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2022 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 213 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že v dubnu uzavřela se žalovanou a synem žalobkyně celé jméno svědka ústní dohodu o půjčce v částce 279 000 Kč s příslušenstvím na rezervaci a rekonstrukci nemovitosti. Z tohoto důvodu v dubnu 2018 uzavřela na pobočce České spořitelny v obec půjčku ve výši 279 000 Kč. Z této půjčky žalobkyně zaplatila rezervaci na nemovitost a zbylou část si převzala žalovaná osobně. S žalovanou se ústně dohodly na řádném splácení půjčky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 800 Kč ve prospěch účtu žalobkyně. Od převzetí finanční hotovosti až do července roku 2021 jí žalovaná půjčku splácela. Od srpna 2021 však žalovaná peníze přestala posílat. Žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a přestala s ní komunikovat.

2. Žalovaná k věci uvedla, že s žalobou nesouhlasí. Popírá, že by od žalobkyně převzala jakoukoliv finanční částku a že by jí dlužila požadované peníze a jejich nespecifikované příslušenství. Smlouva o půjčce podle žaloby měla být uzavřena v ústní formě žalobkyní nejen s žalovanou, ale také se synem žalobkyně celé jméno svědka. Neuvádí se, co bylo obsahem takové smlouvy, jaké závazky z ní vyplynuly pro žalovanou a jaké pro celé jméno svědka a o jaké konkrétní ustanovení tvrzené smlouvy je nárok opřen. Žalovaná připouští, že na jaře roku 2018 s celé jméno svědka chodila a že plánovali sňatek a hledali společné bydliště. Ona proto tehdy prodala svůj byt v obec a za utržené peníze koupila rodinný dům adresa ve část obce, ve kterém s celé jméno svědka následně žili (celé jméno svědka měl finanční problémy a dům koupit nemohl). Protože však ještě před uzavřením kupní smlouvy bylo třeba předem zaplatit rezervační poplatek ve výši 72.600 Kč a žalovaná peníze z prodeje bytu v té době neměla, přijala tehdy platbu částky 72.600 Kč od žalobkyně s tím, že jí přislíbila tuto částku uhradit v měsíčních splátkách, které jí také zasílala. Co konkrétně bylo domluveno mezi celé jméno svědka a žalobkyní – jeho matkou, není žalované známo. V době, kdy začali společně žít a společně opravovat dům ve část obce, obdržela žalovaná ze strany celé jméno svědka finanční příspěvky na rekonstrukční práce. Měla za to, že celé jméno svědka tak přispívá na jejich společné bydlení a byla s tím srozuměna. Přijímala tato plnění jako dar a očekávala dlouhý a spokojený společný život. K němu však bohužel nedošlo. Manželství žalované s celé jméno svědka bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu z 29.11.2021 č.j. číslo jednací odvoláním na výše uvedené skutečnosti pokládá žalovaná žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí v celém rozsahu.

3. V reakci na výpověď svědka celé jméno svědka, který hovořil o dvou půjčkách na auto a na dům, a že dle smlouvy o úvěru uzavřené s Českou spořitelnou byla žalobkyni vyplacena pouze částka 200 000 Kč, žalobkyně uvedla, že se k tomu není schopna vyjádřit, nepamatuje si, že by ve smlouvě něco takového bylo a že se na to musí jít zeptat do banky a že půjčku 60 000 Kč na auto považovala za jednu půjčku spolu s půjčkou na dům. Vzhledem k tomu, že jde o zásadní změnu oproti předchozím skutkovým tvrzením žalobkyně, soud považuje tuto změnu skutkových tvrzení za změnu žaloby. Změněná žaloba byla i přes poučení soudu u jednání dne 20. 7. 2023 neurčitá a neprojednatelná. Žalobkyně ve lhůtě 7 dnů poskytnuté soudem vady změněné žaloby neodstranila, proto soud vyzval žalobkyni ještě opětovně usnesením ze dne 2. 8. 2023 k odstranění vad podání, a to do 8 dnů. Žalobkyni bylo usnesení doručeno dne 8. 8. 2023, žalobkyně však ani na toto usnesení nijak nereagovala. Vzhledem k tomu, že tyto nedostatky podání žalobkyně neumožňovaly soudu pokračovat v řízení o změněné žalobě o případné půjčce žalobkyně žalované na automobil, soud změnu žaloby ohledně rozšíření žaloby o tento nárok podle usnesením ze dne 18. 8. 2023 odmítnul (viz též komentář k , str. 480, bod 14 v publikaci Svoboda, Smolík, Levý, Doležílek a kol. – – komentář, 3 vydání, C.H.BECK), a nadále projednával žalobu pouze z titulu tvrzené půjčky poskytnuté žalované a synovi žalobkyně na nákup nemovitosti podle původních skutkových tvrzení uvedených v žalobě.

4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, Rady, se kterými můžete být v klidu, kupní smlouvy a smlouvy o advokátní úschově ze dne 18. 4. 2018, oznámení žalobkyně na Policii ČR, rozvodového spisu , usnesení na čl. 53 – 55 spisu, výpisů z účtu na čl. 56 – 80 spisu. Dále soud provedl dokazování výslechem svědka celé jméno svědka.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Z oznámení žalobkyně na Policii ČR ze dne 25. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně oznámila na Policii ČR, že v dubnu 2018 zapůjčila žalované – bývalé snaše částku 200 000 Kč na koupi rodinného domu a následnou rekonstrukci. Žalobkyně si vzala u České spořitelny půjčku 200 000 Kč, z které platila různé výdaje na dům žalované, který žalovaná následně obývala se synem žalobkyně. Žalobkyně se se žalovanou ústně domluvila na měsíční splátce 3 800 Kč za půjčku, písemnou smlouvu nesepisovaly, a to za přítomnosti jejího syna celé jméno svědka. Žalovaná jí do dnešního dne dluží částku 173 531 Kč za zbytek půjčky plus 41 500 Kč za úroky. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právnická osoba jako bankou a žalobkyní jako úvěrovaným má soud za prokázáno, že dne 10. 4. 2018 uzavřely smluvní strany smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek banky poskytnout žalobkyni úvěr v celkové výši 279 283 Kč. Žalobkyně se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 6,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách 3 501 Kč s tím, že úvěr bude splacen do 20. 4. 2027. Při řádném splácení úvěru získává žalobkyně nárok na finanční odměnu ve formě odpuštění až 15 posledních splátek. Část úvěru byla účelově vázána, a to na konsolidaci dvou dluhů uvedených v bodě 2.2. smlouvy. Částka 46 733 Kč bude použita na splátkový úvěr u banky číslo úvěrového účtu bankovní účet a částka 32 550 Kč bude použita na úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty u společnosti právnická osoba u smlouvy uzavřené dne 8. 2. 2018. Použití zbývajících prostředků není účelově vázáno. První splátka byla splatná k 21. 5. 2018, další vždy k 20. dni v měsíci s tím, že celkový počet splátek činí 108. Zy označené jako„ Rady, se kterými můžete být v klidu“ soud zjistil, že celková výše poskytnuté částky činí ve výši 279 283 Kč. Poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr činí 2 792 Kč. V případě verze úvěru s odpuštěním splátek činí počet odpuštěných splátek 15, úrok 3,91 % a celková částka splatná spotřebitelem činí 328 385 Kč, jinak činí 381 050 Kč. Z Kupní smlouvy a Smlouvy o advokátní úschově soud zjistil, že dne 18. 4. 2018 jméno příjmení jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byla koupě nemovitosti žalovanou od prodávající specifikovaná v čl. I. smlouvy za kupní cenu 850 000 Kč. Dle čl. IV. část kupní ceny ve výši 72 600 Kč uhradila kupující před podpisem této kupní smlouvy na účet zprostředkovatele. Tato záloha je součástí kupní ceny nemovitosti. Zbývající část kupní ceny ve výši 777 400 Kč uhradí kupující z vlastních prostředků převodem do advokátní úschovy nejpozději do 20. 5. 2018. Ze shodných skutkových tvrzení žalobkyně a žalované vzal soud za zjištěno, že žalobkyní byla žalované poskytnuta částka 72 600 Kč na„ rezervaci nemovitosti“. Z výpovědi svědka celé jméno svědka vzal soud za zjištěno, že ví, že má vypovídat k půjčce, kterou mu a žalované poskytla žalobkyně. Svědek si nepamatuje přesné datum, kdy jemu a žalované byla půjčka žalobkyní poskytnuta, bylo to celkem 280 000 Kč, a to nadvakrát. Nejdříve to bylo asi 60 či 70 tisíc Kč na auto, to zčásti zaplatili, pak byla půjčka navýšena o 200 000 Kč na rekonstrukci a na rezervaci. Mezi tou první a druhou půjčkou bylo časové rozpětí asi dva roky. S bývalou manželkou (žalovanou) se rozhodli, že půjdou spolu do baráku. Žalovaná prodala byt na část obce a čekali na peníze. Museli však složit rezervaci za kupovaný dům a neměli ani korunu, takto řešili další půjčkou od žalobkyně. Ta šla do banky navýšit půjčku, šel tam s ní i svědek celé jméno svědka. Už neví, zda tam šla i žalovaná nebo ne. V bance žalobkyni úvěr navýšili na 280 000 Kč. Něco z té navýšené půjčky dali na rezervaci a zbytek na rekonstrukci domu, protože to byla ruina. Ten zbytek jim byl vyplácen po částech, žalobkyně vždycky nějakou částku vybrala a dávala jim to oběma na ruku a za to se platil materiál. Svědek a žalovaná pak žalobkyni společně spláceli onu půjčku. Nevzpomíná si už přesně, kolik činila měsíční splátka, bylo to kolem 3 000 Kč. Rovněž neví, kolik měli celkem žalobkyni zaplatit, měla to být částka, kterou měla žalobkyně zaplatit u banky. Ona si tu půjčku vlastně brala za žalovanou a svědka, protože jim by ji nedali, nesplňovali podmínky, zejména neměli příjmy. Svědek si už nepamatuje, jak dlouho se měla půjčka splácet, ale myslí, že to bylo 7 let. Měli zaplatit komplet celou půjčku u banky včetně navýšení, co si banka účtovala. Když žili společně a všechno dělali společně a měli i společný účet, tak měli tu půjčku i společně platit. Neví, kolik bylo na půjčce žalobkyni zaplaceno, platili ji oba. Neví přesně, dokdy se půjčka splácela, snad je to rok či dva, možná rok a půl zpátky, co se naposled platila. Trvá na tom, že ta půjčka byla poskytnuta jim oběma a že měli společně i platit. Peníze dostávala na ruku žalovaná a ona potom platila faktury za materiál. Z rozvodového spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka vzal soud za zjištěno, že manželství žalované a celé jméno svědka, uzavřené dne 7. 9. 2019 v část obce obec, bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 29. 11. 2021, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2022. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 9. 2021, č.j. číslo jednací, soud zjistil, že tímto usnesením bylo rozhodnuto o návrhu žalované na vydání předběžného opatření dle z.ř.s. tak, že okamžikem vykonatelnosti tohoto předběžného opatření je povinen odpůrce celé jméno svědka: zdržet se vstupu do rodinného domu adresa na ulici ulice v obec – část obce, jakož i do bezprostředního okolí předmětného domu, a to do vzdálenosti 100 metrů od pozemku předmětného domu; zdržet se setkávání a navazování kontaktů s navrhovatelkou 1), navrhovatelkou 2) a navrhovatelem 3), vyjma úředních jednání. Toto předběžné opatření trvá jeden měsíc od jeho vykonatelnosti, tj. od 10. 9. 2021 do 10. 10. 2021. Návrh se v části, ve kterém se navrhovatelé domáhali, aby odpůrci byla uložena povinnost zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatelky 1) a jejích nezletilých dětí jakýmkoli způsobem, zamítá. Soud usnesení odůvodnil tím, že V řízení bylo listinami předloženými navrhovateli osvědčeno, že účastníci jsou osobami blízkými, odpůrce a navrhovatelka 1) jsou manželé, kteří žijí od roku 2019 ve společné domácnosti. Odpůrce je nyní podezřelý z toho, že se dopouští fyzického i slovního násilí vůči navrhovatelce 1), a to nejméně od léta 2020 dosud. Od května 2021 pak s větší intenzitou. Navrhovatelka 1) se proto odstěhovala i s nezletilými dětmi ze společného bydliště v rodinném domě adresa v obec, část část obce, ke své matce, přestože je výlučným vlastníkem této nemovitosti, a podala zdejšímu soudu návrh na rozvod. Navrhovatelka 1) byla dne 20. 8. 2021 ošetřena v nemocnici, kdy jako důvod uvedla napadení manželem (odpůrcem). V současné době jsou na základě oznámení navrhovatelky 1) a matky navrhovatelky 1) jméno příjmení činěny Policií ČR, 2. oddělení obecné kriminality, obec, úkony trestního řízení vůči odpůrci pro podezření z týrání manželky. Orgán sociálně-právní ochrany dětí vyslechl nezletilé děti - navrhovatelku 2) a navrhovatele 3) a zjistil, že obě děti mají z odpůrce strach a nechtějí s ním být v kontaktu. Navrhovatelka 1) uvedla, že se rovněž bojí o svůj život a zdraví. Soud tak dospěl k závěru, že v daném případě bylo osvědčeno, že dochází k domácímu násilí ze strany odpůrce, které se opakuje delší dobu a k incidentům dochází v soukromí. Návrhu na vydání předběžného opatření proto soud v části vyhověl a rozhodl podle z. ř. s., jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto usnesení. Část návrhu, ve kterém se domáhali navrhovatelé, aby byl odpůrce povinen zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatelky 1) a jejích nezletilých dětí jakýmkoli způsobem, soud zamítl, neboť návrh neobsahoval žádná skutková tvrzení, ze kterých by vyplývávalo, že se odpůrce vůči některému z navrhovatelů chová tímto nežádoucím způsobem, tedy že by je sledoval a dopouštěl se tzv. stalkingu. Takové skutečnosti nevyšly v řízení o předběžném opatření najevo a nebyly ani osvědčeny z listin připojených k návrhu na vydání předběžného opatření. Z výpisů z účtu žalované na – 80 spisu, jakož i ze skutkových tvrzení žalované, vzal soud za zjištěno, že syn žalobkyně celé jméno svědka a žalovaná uhradili žalobkyni do července 2021 na předmětný dluh celkem částku 72 600 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Podle (dále jen občanský zákon) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věta první občanského zákona při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně na základě svědecké výpovědi svědka celé jméno svědka a nepřímo i úvěrovou smlouvou ze dne 10. 4. 2018 prokázala, že poskytla žalované a jejímu synovi společně částku 200 000 Kč na nákup domu (resp. na zálohu kupní ceny ve výši 72 600 označovanou účastníky jako„ rezervace“) a rekonstrukci domu ve vlastnictví žalované. Poskytnutí částky 72 600 Kč na zálohu kupní ceny na kupovanou nemovitost nezpochybňovala ani žalovaná. Pokud jde o další sumu tvořící s částkou 72 600 Kč dohromady částku 200 000 Kč, poskytnutí této částky žalované a svědkovi celé jméno svědka vyplývá jednak přímo z výpovědi svědka celé jméno svědka, který tuto skutečnost ve své svědecké výpovědi potvrdil, jednak podpůrně a nepřímo z úvěrové smlouvy ze dne 10. 4. 2018, dle níž byla žalobkyni volně k dispozici poskytnuta právě tato částka. Soud proto vycházel ze závěru, že celá tato částka byla žalované a svědkovi žalobkyní skutečně postupně poskytnuta. Žalobkyně však neprokázala, že by na tento účel (tedy nákup domu ve vlastnictví žalované a jeho rekonstrukci) poskytla žalované a svědkovi celé jméno svědka vyšší částku, než zjištěných 200 000 Kč, tedy že by žalobkyni poskytla v žalobě tvrzenou vyšší částku 279 000 Kč. Jednak je toto její tvrzení v rozporu s jejím tvrzením uváděným na Policii ČR dne 25. 5. 2022, kde žalobkyně uváděla pouze poskytnutí částky 200 000 Kč, hlavně však je její tvrzení o vyšší částce v rozporu s tvrzením svědka celé jméno svědka, který ohledně tvrzené půjčky na dům potvrdil pouze poskytnutí částky 200 000 Kč. Tvrzení o poskytnutí částky 279 000 je rovněž v rozporu s předloženou smlouvou o úvěru ze dne 10. 4. 2018, z níž vyplývá, že žalobkyni sice byla bankou poskytnuta na úvěru částka 279 283 Kč, tato částka však byla ve výši 79 283 Kč poskytnuta na konsolidaci jiných dvou dluhů u banky, resp. společnosti právnická osoba (přičemž tyto dluhy nemohly vzniknout v souvislosti s koupí domu žalované), tedy tato částka byla účelově vázána a žalobkyně s ní nemohla volně disponovat. Žalobkyně tak měla volně k dispozici pouze částku 200 000 Kč, což odpovídá o svědecké výpovědi svědka celé jméno svědka, že částka v této výši byla žalované a jemu žalobkyní skutečně postupně poskytnuta. Žalobkyně tedy poskytnutí další případné částky 79 000 Kč neprokázala.

10. Žalobkyně rovněž dostatečně netvrdila ani neprokázala, že by částku 200 000 Kč poskytla na základě tvrzené uzavřené ústní smlouvy o zápůjčce, když ani přes opakovanou výzvu soudu neuvedla v rámci skutkových tvrzení skutečnosti, z nichž by vyplývaly podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Soud znovu poukazuje jednak na to, že žalobkyně tvrdila poskytnutí částky 279 000 Kč, což bylo v řízení vyvráceno, jednak že žalovaná a svědek celé jméno svědka měli žalobkyni hradit i úroky a zřejmě i poplatky účtované bankou za poskytnutí úvěru žalobkyni, tedy že byly dle § 2392 odst. 1 věta první měly být u peněžité zápůjčky sjednány i úroky, tedy příslušenství. Toto skutkové tvrzení žalobkyně částečně (ale velmi obecně) podporuje i výpověď svědka celé jméno svědka, který uvedl, že neví, kolik měli celkem žalobkyni zaplatit, ale že to měla být částka, kterou měla žalobkyně zaplatit u banky. Není však zřejmé, jakou celkovou částku vlastně měla žalovaná a svědek žalobkyni splatit, neboť soud již uvedl, že žalobkyně tvrdila, že jim poskytla částku 279 000 Kč a že za to měli žalovaná a svědek celé jméno svědka uhradit celkem částku 328 385 Kč uvedenou v listině„ Rady, se kterými můžete být v klidu“, což však nekoresponduje zjištěním soudu. Částka 328 385 Kč by měla odpovídat částce 279 283 Kč poskytnuté na úvěru žalobkyni a následně tvrzené stejné částce poskytnuté z titulu tvrzené zápůjčky žalobkyní žalované a svědkovi, ale jak již soud uvedl, částka poskytnutá žalobkyní žalované byla prokazatelně nižní, jen 200 000 Kč, proto částka 328 385 Kč nemůže být částkou, kterou měla žalovaná žalobkyni ve splátkách vrátit. Není tedy zřejmé, jakou sumu za této situace měla žalovaná (a svědek celé jméno svědka) žalobkyni vlastně zaplatit a jaké tedy skutečně měly být úroky z této částky. Tuto skutečnost nelze dovozovat ani z výše splátek, neboť ani výše splátek dohodnutých mezi účastníky (3 800 Kč měsíčně) nekoresponduje s výší splátek uvedených ve smlouvě o úvěru a v listině„ Rady, se kterými můžete být v klidu“ (3 501 Kč). Počet splátek podle smlouvy o úvěru a podle tvrzené smlouvy o zápůjčce se tedy nutně bude muset lišit, přičemž nebylo zjištěno, kolik splátek měla žalovaná žalobkyni uhradit. Za této situace není zřejmé, kolik měla žalované a její syn vlastně na zápůjčce zaplatit a v kolika splátkách. K jednání nařízenému na den 6. 9. 2023, kdy žalobkyně mohla být soudem naposledy poučena o doplnění skutkových tvrzení k náležitostem smlouvy o zápůjčce, se žalobkyně o své vůli bez omluvy nedostavila, čímž zmařila soudu možnost být o tomto poučena a případně žalobu doplnit. Žalobkyně proto musí nést negativní důsledky neunesení břemene tvrzení ohledně tvrzené existence smlouvy o zápůjčce, resp. o poskytnutí další částky 79 000 Kč na rekonstrukci domu žalované nad rámec prokázané částky 200 000 Kč. Soud shrnuje, že v řízení tedy není zřejmé, na jakou částku dle tvrzení žalobkyně měla být smlouva o zápůjčce uzavřena a jakou částku spolu s tvrzenými ujednanými úroky měla žalovaná žalobkyni vrátit. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala existenci platné smlouvy o zápůjčce, neboť v řízení prokázané skutečnosti nedovolují učinit závěr, že skutečně taková platná smlouva uzavřena byla, neboť žalobkyní tvrzená smlouva nemá všechny náležitosti platně uzavřené smlouvy o zápůjčce, když nebylo prokázáno, že by byla poskytnuta žalobkyní tvrzená částka 279 000 Kč, a hlavně kolik mělo být žalobkyni žalovanou a svědkem vráceno na příslušenství tvrzené úplatné zápůjčky, a je tudíž uzavřena neplatně.

11. Soud rovněž poukazuje na to, že není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k dlužné částce 213 000 Kč, když při jednání dne 20. 7. 2023 pouze obecně uvedla, že tato částka se skládá ze zbývající části úvěru, která měla být ještě uhrazena dle tehdejšího výpisu z České spořitelny, k čemuž připočetla částky, které jí žalovaná dlužila od srpna 2021 do podání žaloby na splátkách, tedy 3 800 Kč krát nějaký počet měsíců. V tuto chvíli není schopna soudci sdělit konkrétní údaje jak ohledně oné zbývající částky na úvěru dle výpisu, tak ani počet měsíců, které použila k výpočtu dluhu na splátkách. Soud žalobkyni i poté opakovaně vyzýval k upřesnění skutkových tvrzení, jak žalobkyně konkrétně dospěla k dlužné částce 213 000 Kč, avšak tato do vyhlášení rozhodnutí částku neupřesnila a skutková tvrzení ani k tomuto nedoplnila a k jednání dne 6. 9. 2023, kdy naposledy mohla být i o tomto soudem poučena, se bez omluvy nedostavila. I z tohoto důvodu nebylo možno žalobkyni tuto částku bez dalšího v plné výši přiznat, neboť tato částka je nepřezkoumatelná. Soud totiž poukazuje na skutečnost, že i v případě, že by byla prokázána platně uzavřená smlouva, pak dle smlouvy o úvěru a listiny„ Rady, se kterými můžete být v klidu“ měl být úvěr splácen do 20. 4. 2027. Z tohoto je zřejmé, že ke dni rozhodnutí soudu (6. 9. 2023) nemohly být ještě všechny splátky úvěru a odvozeně tedy i splátky žalobkyní tvrzené zápůjčky splatné, že tedy ještě nenastala splatnost všech splátek, ale jen splátek splatných k datu vyhlášení rozsudku. Žalobkyně pak netvrdila, že by došlo k předčasné splatnosti dluhu. O to více bylo pro rozhodnutí soudu podstatné vědět, z čeho se skládá žalovaná částka, a kolik splátek žalobkyně po žalované požaduje k úhradě, aby bylo možno případně určit, zda žalobkyně v žalobě nepožaduje i dosud nesplatnou část dluhu, kterou by nebylo možno pro předčasnost přiznat. Soud poukazuje i na rozdílnou částku uváděnou žalobkyní na policii ČR, kde žalobkyně uváděla částku 173 531 Kč za zbytek půjčky plus 41 500 Kč za úroky, celkem tedy 215 031 Kč. I tato skutečnost, tedy neunesení břemene tvrzení žalobkyní ohledně složení žalobou požadované částky, proto musí jít k tíži žalobkyně.

12. Za situace, kdy soud z výše uvedených důvodů shledal žalobkyní tvrzenou smlouvu o zápůjčce neplatnou, se v řízení dále zabýval, zda lze žalobkyni žalovanou částku, popř. alespoň její část, přiznat i z jiného právního titulu. Soud dospěl k závěru, že tomu tak je, a že lze část uplatněného nároku považovat za bezdůvodné obohacení na straně žalované. Jak již soud uvedl výše, má za prokázáno, že žalované (a svědkovi celé jméno svědka) byla poskytnuta celkem částka 200 000 Kč, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by někdo ze těchto dvou spoludlužníků vrátil žalobkyni celou částku. Žalovaná pouze prokázala vrácení částky 72 600 Kč odpovídající„ rezervaci“ (tedy záloze na kupní ceně jejího domu) žalobkyni, když žalobkyně tuto částku v řízení nezpochybňovala. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou dosud nevrácené části jistiny, tedy částku 127 400 Kč, kterou vypočetl jako rozdíl mezi žalobkyní prokazatelně poskytnutou jistinou 200 000 Kč a žalovanou tvrzenou úhradou v celkové výši 72 600 Kč. Soud pak žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 127 400 Kč v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle

13. Ve zbylé části pak soud z výše uvedených důvodů co do částky 85 600 Kč (rozdíl mezi žalobkyní požadovanou částkou 213 000 Kč a přiznanou částkou 127 400 Kč) v II. výroku tohoto rozsudku nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnul.

14. Pokud žalovaná zpochybňovala věrohodnost svědka celé jméno svědka a pravdivosti jeho výpovědi poukazem na vykázání svědka ze společné domácnosti pro tzv. domácí násilí dle usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 9. 2021, č.j. -12 a napadání žalované svědkem tam uvedené, pak soud k tomuto uvádí, že při hodnocení pravdivosti výpovědi svědka celé jméno svědka přihlížel i k této skutečnosti, nicméně má za to, že nejde o tak závažnou skutečnost, která by bez dalšího zcela zpochybnila pravdivost výpovědi svědka učiněné před soudem.

15. Soud pro nadbytečnost rovněž zamítnul návrh žalované na provedení důkazu výslechem svědka jméno příjmení, neboť dle sdělení žalované tento svědek u uzavření tvrzené smlouvy o půjčce, ani u splácení dluhu žalovanou přítomen nebyl, tyto informace by tedy měl nanejvýš zprostředkovaně od žalované. Ze stejného důvodu soud neprovedl výslech navrhované svědkyně celé jméno svědkyně, neboť i navrhovaná svědkyně měla informace o tvrzené zápůjčce pouze zprostředkovaně, a to od žalobkyně.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení Soud považuje za úspěch žalobkyně vyhovění žalobě v rozsahu uvedeném v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak činí 60 % původně žalované částky, neúspěch 40 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 20 % Náklady řízení v celkové výši 10 650 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek v této výši, jiné náklady řízení žalobkyně neuplatňovala a ze spisu na její straně žádné další náklady nevyplývají. 20 % z 10 650 Kč činí 2 130 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni ve stejné lhůtě jako přiznanou částku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).